Podruhé ztratit - Odchod Hokageho 01

Tak ještě nemám dokončenou svojí sériovku a dávám tu další . Jsem hrozná, ale mě to prostě nedalo. Tak snad se bude líbit.

Rozbité pouliční světlo problikávalo tmou a ozařovalo, tak noční dění na malé ploše kolem sebe. Blonďatý shinoby ležel na tvrdé zemi ve své vlastní krvi, která z obrovské kaluže tvořila malé pramínky a hledala skulinky kudy protéct po hrbaté zemi. Jeho kdysi bílý plášť byl nyní špinavý a potrhaný. Čelenka se znakem listové ležela na zemi s listem vzhůru a dlouhou pavučinovou puklinou. Na jeho mrtvé tváři byl však úsměv. Odešel šťastný…..

Lampa problikávající okolí ozařovala také druhou osobu klečící v kaluži krve. Tiché vzlyky se nesly téměř nerušeným nočním klidem. Jeho krev se mísila s mrtvým shinobim, avšak nehrozilo, že na svá zranění může umřít. Jeho víčka byla semknutá a zakrývala tak pohled na nebesky modré oči. Oči plné bolesti, oči, které ronily spousty slz, které dopadaly ležícímu shinobimu do jeho blonďatých vlasů. Jeho obličej byl zkřivený do bolestivé grimasy. Zůstával smutný…

Znovu, jako už tolikrát se brodil vodou, které mu dosahovala až po kotníky. Tmavé chodby se stěnami potaženými potrubími. Jak to tu nenáviděl! Protřel si uslzené oči a mokrou tvář a pokračoval vpřed za světlem. Došel až do obrovské místnosti, naproti němu zela obrovská klec s pečetí. Ozvalo se tiché výhružné zavrčení a démon, devítiocasá liška Kyuubi otevřel oči, výhružně cenil zuby a z tlamy mu kapaly sliny. Bouchal do kovových tyčí a šílený výraz v jeho tváři byl sekundu od sekundy strašnější, krvežízněvější.
„Zabil jsi ho!!“ Zařval mladík a jeho hlas stoupal do hysterického tónu. „Zabil jsi ho už podruhé!!“ Z očí mu valily proudy slz a on je nedokázal zastavit ani potlačit, bylo mu jedno jestli ho takhle Kyuubi uvidí, slabého , smutného.
„Haha!“ Kyuubi se mu vysmíval. Vysmíval se tomu pozemskému slabému červovi, který ho celá ta léta věznil, donucoval ho půjčit mu sílu. Teď si ho vychutnával. Byl už na dně on to moc dobře věděl. Jeho smích se ozýval ozvěnou a dodával tím ještě na strašlivosti.

Muž vzhlédl ke Kyuubimu s pohledem plný zlosti. Chtěl ho zabít, chtěl to tak moc, jako nikdy předtím. Oba chtěli toho druhého zahubit, jako parazita, který vám otravuje celý život a nemůžete se ho zbavit. Kyuubi opět uhodil do kovové klece. Horní rožky lístku pečetě se odlepily. Kyuubi opět ještě agresivněji uhodil do mříží a pečeť držela jen na dolní půlce. Muž zděšeně rozevřel oči. Věděl co se stane, jestli se pečeť uvolní a démon unikne z jeho těla. Někoho jemu blízkého právě ztratil, ta ztráta byla horší než veškerá muka na tomhle světě, ale někoho blízkého tu stále měl. Měl tu krásnou ženu, která mu brzy na svět přivede jejich potomka, měl tu svůj tým, kamarády a přátelé, měl tu rodinu. Rodinu jménem Konoha.

[acidfree:18529]

Rozeběhl se vodou ke kleci, která se pod liščími nápory otřásala. Voda mu znemožňovala pohyb a navíc se doslova začala vařit. Vlhký vzduch byl nyní horký a ke stropu stoupaly obláčky páry. Muž běžel dál, až se ocitl u kovových mříží.Pohlédl vzhůru na z poloviny odlepenou pečeť. Chytil se vařících tyčí, které mu na rukou spalovaly kůži. Nevykřikl ani nedal na sobě znát nějakou bolest. Šplhal k pečeti. Byl už u ní, natáhl ruku a přiložil ji k pečeti. V tom okamžiku se kolem něj ovinul jeden z devíti Kyuubiho ocasů.

Noční ticho protrhl hrůzný výkřik, až krev tuhla v žilách. Shinobi bránící svoji zemi vzhlédli, ti kteří byli od místa výkřiku blíže si zakryli uši.
„Naruto…“ Zašeptala zděšeně dívka. Ačkoliv byla už v pokročilém stádiu těhotenství, rozhodla se bojovat za svou zem společně s ostatními. Nyní zanechala svého soupeře a rozběhla se na místo, odkud přicházel výkřik. Skákala po střechách a ovíval jí noční ledový vánek. Výkřik již utichl, ale ona věděla kam jít.

Mužovo tělo se napnulo, jako by jím procházel elektrický proud. Spaloval mu kůži, cítil vztek démona, jeho krvežíznivost a sílu. Věděl, že ho nemůže zabít, může ho jen zastavit. Jeho tělo náhle ochablo a on se dostal do stavu bezvědomí. Kyuubi zlostně zavyl. Pečeť byla opět na svém místě a to znamenalo, že pokud teď Naruta zabije, zemře i on sám. Zlostně s ním mrštil na druhý konec místnosti. Bezvládné Narutovo tělo narazilo na zeď a poté s žblunknutím spadlo do vařící vody, která se však nyní ochlazovala.

Žena zvedla zkrvavené, bezvládné tělo Naruta. Do očí ji vyhrkly slzy, jako už ostatně tolikrát, ona se ale hodně změnila, bojovala. To on ji naučil bojovat, prát se z překážkami života a nikdy se nevzdávat. Nyní tu tak ležel v jejím náručí, tak tiše.
„Naruto…“ její slzy spadaly na jeho obličej. Teď musí bojovat ona za ně. Za ně tři!

Naruto se probouzel. Opřel se o ruce a pomalu si klekl. Přitom vykašlal vodu a krev. Rychle, těžce oddychoval, jeho pohled zamířil okamžitě na pečeť. Ta držela jak má. Oddychl si. Kyuubiho síla se opět dostávala do patřičných mezí.

Naruto otevřel oči a spatřil hvězdy na noční obloze. Byla jasná noc. Pocítil jak mu na obličej spadla slza. Trochu zaklonil hlavu a uviděl její obličej smáčený slzami, ale objevil se na něm známí usměv. Její krásné oči byly, jako ty nejkrásnější severní hvězdy na obloze a vlasy tmavé, jako noc.
„Jak ti je?“ Zeptala se ho žena tiše.
„Bylo i líp.“ Zachraptěl v odpověď a uvolnil se na jejím klíně.

„Hokage-sama!“ Ozvaly se hlasy doprovázené dusotem nohou a řinčení zbraní. Skupinka ninjů doběhla až k dvojici a zastavila se u nich.
„Naruto!“ Vyhrkla Sakura a vrhla se k němu. Okamžitě začala zjišťovat jeho zranění a začala s léčbou. Přední pramínky vlasů se jí lepily na zpocené čelo a byla již značně unavena. Všichni věnovali pozornost jejich Hokagemu, jen jeden muž stál strnule, vánek si hrál s jeho vlasy a chladil jeho zpocené tělo.
„Kakashi-sensei děje se něco?“ Zeptal se černovlasý muž a na jeho obličeji byly již zaschlé kapky krve, jeho oči žhnuly rudě a v nich mangekyou sharingan, když se ujistil, že Naruto bude v pořádku. Teprve teď si všimnul na co Kakashi tak vyjeveně hledí. Kakashi popošel vpřed a krev onoho mrtvého muže mu nasakovala do bot. Bylo to už přece tolik let!
„To…to..není možné…“ zašeptal sám pro sebe a dál hleděl na mrtvého. Jak je možné, že po tolika letech…?!
„..Sensei…“ Řekl Kakashi a po tváři mu sjela slza.
„Yondaime Hokage?!“