Vím nebo nevím?

Sakura se procházela po louce mezi rozkvetlými květy. Přemýšlela jestli to co říká je pravda nebo ne. Ale přece její srdce jí říkalo ať mu věří. Přemýšlela o něm…Jak ji má rád,jak ji říká: „Miluji tě“. Ale opravdu je si jím jistá? Neví…Ale když si jí políbí je v něm něha…je v něm láska ale není to jenom přetvářka?
„Sakuro? Jsi to ty? Strašně se mi po tobě stýskalo…“ řekl a objal ji kolem pasu…
„Itachi…Miluji tě“ špitla potichoučku protože ji umlčel dalším polibkem.
„Lásko, co budeme dělat až se to Akatsuki dozví? Co když ti něco udělají? strachovala se.
„Miláčku nemusíš se bát…Já se o sebe umím postarat“ pořád ji nespouštěl z obětí. Vzduchem něco prosvištělo. Itachi se tomu vyhnul ale Sakura už nestačila uskočit letícímu kunai.
„Itachi? Co se to děje?“ křičela avšak nikdo jí neslyšel protože její milý byl zatím u své bandy (Akatsuki). Čekal co mu leader řekne.
„Náš plán vychází…Teď ji zabij už nám k ničemu nebude rozumíš? Jestli to neuděláš nemáme šanci dostat devíti-ocasého.“ řekl Pein. Jenže Itachi už podruhé v životě musel zabít někoho koho miloval…
„Lásko jsi pořádku? Neboj už jsem ty haj*ly vyřídil“ pomohl ji vstát a objal ji kolem pasu. Pomalu vytahoval katanu z pouzdra.
„Prosím odpusť mi to…“ zabodl ji katanu do břicha. Sakura se skácela k zemi. Ležela…Nevěděla co to má znamenat. Opravdu jí nemiluje? Nebo je to pouhý zlý sen?
„Itachi...Ty…Ty jsi mě nemiloval? To všechno, to bylo kvůli Narutovi? O-odpo-věz…“ tak zněly poslední slova umírající dívky kterou zabila její láska. Ona se mohla vyléčit ale proč? Vždyť ji nemiloval. Už neměla důvod žít. Vždyť její jediná opravdová láska ji využila, zradila a nakonec zabila…
„Sakuro…Já…Já jsem tě vždycky miloval, z povzdálí sledoval, v noci o tobě sníval…Ale tenhle rozkaz jsem musel splnit…Sbohem“ jeho slova už nikdy neslyšela. Jeho slzy už nikdy necítila…Bylo už moc pozdě na to aby litoval.