Co bude dál?-7

"To je určitě prokletá pečeť, viděl jsem jí na chuninské skoužce" řekl a dál si mě prohlížel.
"Trefa, zdá se že už si pochopil jakou mam teď moc" Odpověděla jsem mu a posměšně jsem se zašklebila. Oba dva na mě civěli ani se nehli.

Hryzla jsem se do prstu a krvavou ruku jsem položila na zem.Pod ní se z kouře zjevil dvoumetrový vampýr.
"To sem zvědavá jak si poradíte s mým kamarádem!" Dala jsem povel vampovi, aby zaútočil. Ten kluk na něj hodil pár kunaiů ale mýmu zvířátku to nic neudělalo. Má hustou srst a pod ní tvrdou kůži. Jelikož vamp umí lítat tak se mu neubránili skákáním na stromy. Hned je dohnal a první mířil na tu holku, nejspíš vycítil, že je slabší. Strachy bez sebe jen bezmocně uhýbala jeho útokům. V tom uskočila na prasklou větev a padala k zemi. Vamp se k ní rozlítl, ale ten kluk rychle přiskočil a zachytil ji. Při tom ho, ale vamp sekl drápy do ramene ze kterého mu začala téct krev.

Už je to dost dlouho od toho jak jsem otevřela pečeť. Už se skoro nedrží. Myslím že už bude brzy konec. Ten kluk má zraněné rameno a nohu. Ta holka je velice poškrábaná a moc nevydrží.
"Co?" chvíli jsem nedávala pozor a ta nenápadná celou dobu neprojevující se holka mě chytila do své primitivní techniky. Moje duše jako by opustila tělo.
"Výborně Ino konečně se to povedlo, teď jsme ve výhodě mi" matně jsem slyšela toho kluka.
"Mám nápad kolem ní udělám past a až bude hotová tak…" hlas se najednou ztratila a já byla uvězněná někde ve tmě. Co mám dělat za jak dlouho tu techniku ukončí nebo už jsem umřela?

Je tu vlhko a chladno. Nahání mi to husí kůži.

"Sakra dochází mi chakra dlouho už ji neudržím" po době už jsem zase slyšela jejich hlasy.
"Snaž se ještě chvíli už to skoro mám!" Najednou už jsem se zase dostala duší do svého těla. Ta holka ležela na zemi a ten kluk v mžiku co uviděl že vstává zatáhl za provaz a na mě se vyřítili kouřové bomby. Vůbec nic jsem neviděla, ale díky mému výbornému sluchu jsem slyšela že se ke mně blíží velké množství shurikénů. Je jich moc nestihnu je všechny odrazit a přivolávání by trvalo moc dlouho. Když vyskočím ven určitě zaútočí ještě hůř. Musím to rysknout a vyhnout se nejhoršímu. Zasáhli mě dva shurikeny které jsem neodrazila. Jeden do ramene a druhý do lýtka. Zvláštní přesně tam jsem před tím zranila toho kluka.

Jakmile kouř opadl hodil ke mně další kulička které vypouštěli kouř. Ale tentokrát s jedem. Začala jsem kašlat a ten kluk se u mě zjevil a dal mi ránu do břicha
"Juken". Z pusy mi vystříkla krev a já se skácela k zemi.

"Ty si určitě ten šmejd na kterého sme si měly dávat bacha, Hyuuga Neji. Ten co má největší talent v klanu." chvíli jsem se odmlčela kvůli bolesti a pokračovala dál:
"tak to máte pěkně slabej klan". Asi sem ho naštvala, rotože jak sem to dořekla vystartoval ke mně, ale kvůli jeho zraněním se zastavil a taky pokles k zemi.

Ta holka už vůbec nemohla a my dva už jsme byly taky dost v pr…. .