Můj život změnil Naruto - 2. kapitola - Šest bran

Ve světě ninjů se na šesti místech současně objevilo šest časoprostorových děr, které rotovaly, než se proměnily ve velké tmavé tunely. Šestice bran, které vedly někam do neznáma. Běda těm, kdo se odváží do nich vstoupit!

„Ta mise byla hrozně náročná! Dej nám přestávku.“ Střapatá blondýnka ztěžka oddechovala. Mladík s pomalovaným obličejem v prapodivném kostýmu horlivě přikyvoval.
„Vy taky nic nevydržíte,“ ušklíbl se jejich bratr. „Alespoň vyjdeme z toho lesa.“ Neprotestovali. Na mýtině spatřili něco podivného. „Odpočiňte si, půjdu to prozkoumat.“
„Může to být nebezpečné! Nechoď tam.“
„Zase už mě podceňuješ, Temari. Jsem hned zpátky,“ usmál se a se svou nezbytnou tykví na zádech vstoupil do černé díry. Netrvalo dlouho a celý ten zvláštní prostor se začal zmenšovat.
„Co se to… Gaaro!“ Oba zapomněli na odpočinek a vrhli se za červenovlasým mladíkem. Stihli to právě včas, ta zvláštní věc se znenadání zavřela.
„Past?“
„Nech to být! Teď se musíme hlavně dostat odtud!“
Kolem nich se začalo všechno kymácet a teprve pak si uvědomili, že se někam propadají…

Naruto relaxoval u řeky, zatímco pár jeho přátel trénovalo nedaleko. Promnul si oči, když uviděl něco velkého a rotujícího, co se znenadání proměnilo v jakousi podivnou díru. „Tohle tu předtím nebylo.“ Ninja se podrbal na hlavě, vstal a směle vstoupil dovnitř.
Sakura si toho všimla. „Naruto! Kam to jdeš?“ Rozběhla se za ním. Okamžitě ji následoval Rock Lee a posledním svědkem té události byl Shikamaru.

„Tohle bude asi zkratka!“ Pětice Shinobiů se zastavila před něčím, co připomínalo tunel, velký a prostorný.
„Každá cesta se hodí, a čím dřív budeme v blízkosti Konohy, tím snadnější pak bude ji ovládnout!“ Ninjové ze Skryté mlžné vesnice se nechali vlákat do pasti.

Tsunade pozorovala bělovlasého Jiraiyu a mračila se. „Začínám věřit, že to byl od tebe jen podlý trik. Snad mi vážně nechceš tvrdit, že mi chceš prozrazovat tajné informace na takovém místě! Jiraiyo, já s tebou mluvím!“ Začínala v obličeji rudnout.
„Pst. Slyším nějaký hluk,“ zarazil ji a šel prozkoumat okolí. Dlouho se ale nevracel a legendární léčitelce s opravdu brutální silou to začínalo být divné. Že by měl nějaké potíže? Nenašla nic než prapodivnou temnou díru. Nepřemýšlela a vlezla dovnitř.

Sasuke měl mizernou náladu. Ten brýlatý poskok ho už zase sledoval. „Snad jsem už dost velký na to, abych se mohl mimo sídlo volně pohybovat! Nebo si snad myslí, že mu chci zdrhnout?“
Kabuto k němu dobíhal. „Orochimaru-sama mi přikázal, abych na tebe během tréninku dohlédl, a přesně tohle teď dělám.“
To už se Uchiha dopálil a vrhl se na brýlatého mladíka. Chvíli se přetahovali na zemi, až se dokutáleli k tmavému čemusi a ta divná věc je do sebe vsákla.

Deidara a Itachi se kvůli něčemu přeli, ostatní trénovali opodál pod dozorem svého Vůdce, sledování ostřížím zrakem modrovlásky Konan.
„Jestli proti mně něco máš, tak to řekni na rovinu!“
„Hm.“ Uchiha blonďáka ignoroval.
„Já s tebou mluvím, všiml sis toho vůbec?“ nevzdával se blonďatý ninja.
Akatsuki okamžitě zpozorovali podivnou rotující kouli a se zatajeným dechem sledovali její proměnu. Domysleli si, že to bude jedna z nepřátelských technik. Kisame se vrhl temnotě vstříc a sekl do ní Samehadou. Vyrazil však příliš prudce, zbraň mu vyklouzla z ruky a zmizela v díře. „Neboj Samehado! Já tě tam nenechám!“ Odhodlaně vykročil vpřed.
„Kisame! Pojď zpátky!“ Uchiha se ihned rozběhl za ním.
„Stůj, Itachi! Já jsem ještě nedomluvil!“ Už i Deidara zmizel v tunelu.
„Co to tam máte?“ podivil se Kakuzu, hned se šli s Hidanem podívat a brzy je následoval i kanibal Zetsu.
„Počkejte na mě, Zetsu-san!“ vřeštěl Tobi a hnal se za ostatními.
Vůdce Akatsuki už se vzpamatoval. „Okamžitě se vraťte! Slyšíte? Je to rozkaz!“ Rozčiloval se zbytečně.
Zděšená Konan ho chytla za rameno. „Peine… Ono to zmizelo!“ vypískla. „Co budeme dělat?“
„To nevím dokonce ani já,“ zachmuřil se.