Akatsuki, mňau!

„Zas budou problémy!“
„A problémy jsme my!“
„My chráníme svět před velkou zhoubou!“
„Před láskou, krásou, štěstím a touhou!“
„To ta největší jsou totiž zla-“
„-co kdy naší zemi ovládla.“
„Konan!“
„Pein!“
„Zlí Akatsuki už jsou zase tady!“
„A zmaří vám všechny vaše snahy!“
„…“
„Tak co bude?“ dupnul si Pein a celá organizace se nakvašeně otočila na sabotážníka Itachiho.
„Nikdy!“ vyhrkl uraženě a rukama kolem sebe mával jako kdyby chtěl vzlétnout.
„A to jako proč?“ zeptala se uraženě Konan.
„Proč? Vy se mě ptáte PROČ? Mám svoji hrdost a nebudu vám tady mňoukat!“
„Když seš tak chytrej, řekni nám, jak dělá lasička,“ zařehtal se Kakuzu.
„No co já vím? Proč tu zatracenou kočku nehraje Kisa-“ zarazil se Itachi při pohledu na nebezpečně vyhlížející tvář svého žraločího parťáka. Kisame se mu chystal z plných žaber odpovědět, nebýt včasné reakce Blondieho.
Deidara vstal ze své režisérské stoličky a dramaticky rozpřáhl ruce: „Moji drazí účinkující! Nehádejte se v mé továrně na sny, v ateliérech RedMoon. Pamatujte, že máme jenom dva dny na nacvičení této hry a jestli se nám nepodaří oslovit sponzory, můžeme se rozloučit se světovou nadvládou a sbírat ve městě odpadky… Kisame nemůže hrát Meowtha, protože dostal roli Bulbasaura. Milý Itachi, mohl bys zklidnit svůj hněv a darovat mi svůj drahocenný čas?“ zamrkal.
„Miluju, když mi lezeš do zadku,“ zaculil se spokojeně Itachi a vrátil se na místo. Deidarovi naběhla na čele žilka.
„Ok, lidi, pokračujeme tam, kde jsme skončili. Peine…“
„A zmaří vám všechny vaše snahy!“
„…“
„Zase to neřekl...“ Tobi se plácl přes masku, což byl dlouhou dobu poslední slyšitelný zvuk. Organizace oněměla… A bylo to trapné ticho plné vzteku.
Až po dlouhé době porušil přísná pravidla hry Promluv-a-zabiju-tě Itachi: „Dobře, teď už to zvládnu.“
„A zmaří vám všechny vaše snahy!“ zasupěl Pein.
„…M-Mňáááu… Se-se vším všady…“
„No vidíš, že to jde!“ rozzářil se Deidara jako sluníčko z Teletubbies, ale svému producentovi Kakuzovi potichu zašeptal: „Tuhle scénu bysme měli raději vynechat.“

„Pikachu, volím si tebe!“ vykřikl Ash… teda Tobi a hodil do zákulisí jablko představující pokeball. V tu chvíli na scénu vstoupil Hidan s kouzelným divadelním make-upem. (červený tvářičky a černý pruhy)
„…“
Nastalo trapné ticho.
„Rejžo, cože to mám říkat?“ otočil se Hidan s prosebným tónem na Deidaru a málem ho tím odrovnal.
„Že já se na to nevy… Pikachu, Hidane. Je to Pikachu!“ Druhá žilka.
„To vím, že hraju tu žlutou krysu, ale co mám u toho říkat?“
„Pikachu!“
„Říkám, že vím, kdo jsem. Co mám ale, kua, říkat?“
„Řekni Pikachu, ty jeden idiote, nebo si v týhle branži už ani neškrtneš!“
„Pikachu?“ zkřivil Hidík tvář.
„Konečně!“ pípl Deidara a vyčerpaně si mnul oči.

„Tak a teď,“ dirigoval hrdý a mírně vykolejený režisér, „ potřebujeme Misty.“
„Kdo hraje Misty?“ zeptal se Zetsu, který až doteď vysedával v rohu a povídal si se svojí druhou schizofrenní polovinou.
„My nemáme Misty? Tak to je jasná věc! Zetsu, jsi naše nová-“
„Co? Já přece nebudu hrát ženskou!“ vřískl vzdorovitě.
„Deidaro-senpai, vy máte tiky v oku,“ upozornil Tobi. Deidara se na něj pomalu otočil s pohledem, který by zmrazil i slunce.
„Deidaro? Chtěl bych si s tebou promluvit o mém platu.“ – A to byla osudová věta, kterou Kisame pronesl.
Blonďák zrudnul vzteky jako semafor a ze svého křesla vyskočil rychlostí světla.
„Tak a tady to máte! Odpal je jediný uměni! Kam se na něj hrabe nějaký divadlo, vy jedni mrňavý… Katsu!“

„A Akatsuki zase mizí ze scény…!“