Úsměv všechno vyléčí

,,…Máš s tím problém?“ křikl jsem, ale ve skutečnosti jsem sotva stál na nohou.
,,Hodně lidí má problém. A ten můj jsi ty!“ odpověděl mi její ledový hlas.
,,Prosím, nedělej to!“ zařval jsem znova a stejně tak už po tisící uhnul jehle, hozenou rychlostí blesku rukou, kterou jsem vždycky toužil sevřít v té své. Tou rukou, které vlastnice mě nechtěla nikdy vidět, i když já pořád chodil za ní.
Já hlupák, jak jsem si mohl myslet, že ona by přestala myslet na něj… Já… Připadám si tak… Tak…
To nemůžu říct slovy.
Nebo ano?
Prostě a jednoduše se chovám úplně nemožně. A proč?
Abych se dočkal tohohle. Abych tady jako ubožák uhýbal zbraním, jí hozených.
Avšak ona je prakticky na stejné lodi, jako já. ONA si nevšímá MĚ a ON si nevšímá JÍ.
Hlupák! Může mít tak krásnou holku pořád u sebe. Ale vyhýbá se jí.
Blbec. On i já. Dva blbci.
O co se s ním vlastně přu?
Má to smysl? Jaký?
Ona o mě nestojí, tak co.
Napřáhla se k dalšímu hodu.
,,Tak promiň…“ řekl jsem. ,,Nechtěl jsem obtěžovat.“ Otočil jsem se a šel pryč, s hlavou sklopenou k zemi a sebevědomím snad poprvé za život pod bodem mrazu.
Kruci! A tohle všechno dělám taky proč?
Vždycky říkám ,Nikdy se nevzdávám!‘, a teď tohle.
Někdo vyslovil moje jméno, ale já ho nevnímal. Nepostřehl jsem ani tón nebo hloubku či výšku hlasu, podle čeho bych mohl vědět, kdo mi to říká. Na všechno kašlu. Jestli to byla ona, už mi může být ukradeno.
Má, co chtěla: abych ji nechal na pokoji.
Teď si za ním lez, určitě se o tebe po TOMHLE bude zajímat.
Chtě – nechtě se mi na tváři objevil úsměv.
Jo, káča pitomá! Její problém.
Proč já vlastně chodil za NÍ? Protože tím spíš, že mě nechtěla, to pro mě byla výzva. Hodně lidí si chce něco dokázat a já jsem jeden z nich.
Co teď pro mě je?
Nic, už vážně nic.
Zase jsem narovnal krk a podíval jsem se do slunce. Proč se trápit kvůli jedný pitomý holce, která si myslí, že dostane někoho, jako je ten nafoukanec? Nemám důvod.
Už jsem zase poslouchal všechno, viděl jsem všechno. Taky jsem rozeznal hlas, který na mě stále opakovaně volal mé jméno. Otočil jsem se tím směrem a viděl ji. Která mi právě řekla, že jsem její problém. Tak jsem, no a co?
Jak sama řekla: hodně lidí má problémy, tak ať si to ona užije.
Problémy jsou od toho, aby se řešily, a když jí já jeden ulehčím, nebude toho moc.
Mám snad já nějakej problém? Ani ne. Jak ,ani‘? Nemám žádnej.
Zazubil jsem se na ni a ona jen divně civěla.
,,No? Co je?“ zeptal jsem se po pár vteřinách.
Odpovědět jí trvalo déle, než bylo obvyklé: ,,…Ty víš, že…se mi líbí ON. Takže myslím, že…“
,,Že co?!“ zeptal jsem se, protože přerušila.
,,Tak toho nech, prosím tě,“ dořekla.
,,A čeho mám nechat?“ usmál jsem se znova. Zamračila se.
,,Tebe nic nerozhází, že?!“ asi jí bylo protivné, že pro mě není tolik, podle čeho jsem se choval.
,,Ne, nerozhází, a TY ze všeho nejmíň.“ Trefa do černého! I když nejspíš moc chtěla, nezakryla svůj vztek. Já ale neskončil: ,,A můžu ti říct, že nejspíš u mála lidí budeš mít takovou možnost, jakou jsi měla u mě. A já věřil tomu, že se mi líbíš. Nemůžu říct ,miluju‘, protože to už bych opravdu lhal, a ty mi za to fakt nestojíš. Můžu ti oznámit, že Hinata je stokrát hezčí, než ty, možná i Ino, Tenten a Temari taky!“
No, to už mi stačí. Nechci ji nějak mučit slovy, která dokážou tak zranit.
Já jí oplatil to, co mi říkala před tím, než jsem tohle řekl já. Zase jsem se zazubil, a to už je pro ni hodně. Asi se rozmýšlí svou příští reakci.
Po pár vteřinách se ke mně rozběhla a těsně přede mnou se zastavila.
,,Naruto, promiň!“ spustila a zároveň jí začaly téct slzy. ,,Já byla tak blbá!“ Asi očekávala, že ji obejmu nebo něco podobného, ale já nechtěl.
,,Ne ,byla‘,“ řekl jsem. Podívala se na mě, myslíce si, že má u mě ještě šanci.
,,Ahoj,“ dořekl jsem a odkráčel směrem od ní.
Měl jsem ze sebe dobrý pocit: řekl jsem Sakuře, že už o ni nestojím, že není tak hezká, jak si přede mnou připadala, protože jsem v její přítomnosti pořád přesvědčoval okolí, že ,je pro mě ta jediná‘, že jsou i jiný holky, který prostě můžou vnímat okolí líp…
Počkat, já mám co říkat… Soustředil jsem se jen na Sakuru a okolí nevnímal, já blbec!
Vždyť Ino se k Sasukem lísat přestala a nejspíš ve mně viděla oporu v těch vtipech o blondýnách a blonďácích.
Tenten si Nejiho už dávno nevšímá a její pohled cítím čím dál častěji, i když je starší.
Temari je přece pořád v Konoze a ne v Suně, když tam odjeli její bráchové a pořád ji vidím v Ichiraku.
A Hinata? Ta mě sledovala pořád, už dřív. A já si jí nevšímal.
Krucinál, já su kretén!
A teď, když jdu po ulici a nedívám se, jestli tu někde není Sakura, vidím, jak se po mně dívá skoro každá holka.
No to jsem zaspal dobu…
Začal jsem rozdávat a zároveň obdržovat úsměvy za všech stran.
Hmmm, tak to mám z čeho vybírat…!