Uchiha Sasuke: Řada nešťastných příhod

Jednoho krásného, jasného a teplého, velmi, velmi teplého dne vyrazili Uchiha Sasuke, Suigetsu a Karin pro toho idiota Juuga. Ušli už asi dva kilometry, když v tom Suigetsu zastavil a vykřikl.
„ Čas na přestávku!“ Načež si Suigetsu sedl na zem a vytáhl své oblíbené pitíčko, pak další pitíčko, a další pitíčko…
„ Suigetsu! To je už po pátý za tuhle cestu!“ Okřikla ho Karin a složila naštvaně ruce na prsa. Sasuke se pouze plácl do čela.
„ Ale já mám žízeň.“
„ To mě nezajímá!
„ Ale, ale... já... já jsem unavenej!“ Vymyslel si rychle Sui.
„ To mě taky nezajímá!“
„ Je vedro! Jsem dehydrovanej!“
„ Jak může být voda dehydrovaná, nevíš?“
„ Jak to můžeš vědět. Voda jsem tady já.“
„ Bude se ti chtít na záchod!“
„ Vy dva,“ oba se otočí na Sasukeho, který se zatím opřel o kámen. „ Vy dva už mlčte. Zbývá nám asi pět kilometrů. Ovšem jestli Suigetsu najde v mapách tu zkratku, ušetří nám tím tři kilometry. Suigetsu, zkus to najít.“
„ Proč nepoužiješ Sharingan?“ Zeptá se zvědavě Sui.
„ Můj Sharingan není žádná GPS!“ Odsekne Sasuke.
„ A jo, Sasíku.“
„ Neříkej mi tak!“ Vypískne Sasuke.
„ Jak? Sasíku?“
„ JO! Tak mi neříkej!“
„ A proč Sasííííčku?“
„ Zmlkni! Nebo s tebou zaliju trávník!“
*POLK*
„ Muhehehe… To zabírá… Mumuhe…“

***

To vedro je stále větší…
„ Jo, mám jí! Mám tu zkratku, Sasííí- Sasuke…. Tudy doleva a pak doprava, dopředu, dozadu, na křižovatce doleva, zase doleva a jsme tam!“
„ Bezva. Já půjdu první, Karin po mě a ty, Suigetsu, poslední.“
„ Proč-“
„ Ano, poslední. Jdeme.“
Sasuke se protáhne mezerou mezi dvěma kameny a zatočí doleva, jak říkal Sui. Všichni ho následují.

***

O pět hodin později Sasuke narazil na tu křižovatku, nemohl si ale vzpomenout, kudu jít.
„ Suigetsu, kudy teď?“
…
„ Suigetsu?“
…
„ Suigetsu?!“ Sasuke se už otočí za sebe.
„ Karin, kde je Suigetsu?“
„ Nevím... Teď tu byl.“ Odpoví.
„ Tady jsem!“
Oba dva se nad sebe podívají.
„ Bože, on se vypařil?!“
„ Jo! Ze shora vypadáš ještě hůř, Sasíííííčku!“
„ Kde je ta mapa? Bez tebe se obejdeme, ale bez mapy ne!“ zeptá se Karin.
„ Tady!“ Část Suigetsova těla se ještě nevypařila, ale volně poletuje ve vzduchu. A mapu má samozřejmě u sebe.
„ Ty idiot- Teda, Suigestsu, dej mi ji.“
„ Hmmm. Nech mě o tom přemýšlet… Ne.“
„ Dobře, Karin. Toho zvrhlíka musíme dostat dolů.“ Sasuke se prohrabe v kapse. „ A hele, To by se mohlo hodit…“

***

O deset minut později sedí Sasuke Karin na ramenech a snaží se Suigetsuho chytit síťkou na motýly.
„ Sasuke, tím ho-“
„ Mlč a vysaď mě výš! Už tě mám, Suigetsu!“ Sasuke po něm máchne sítí, do které se Sui chytí. Sasuke má Vánoce, ale najednou síť spadne na zem.
„ Jak chceš chytit vodu sítí na motýly?“ Zeptá se pobaveně Sui.
„ Ksó…“

***

Sasuke už zkusil všechno... Křičel na něj, prosil ho, hodil po něm botou….
„ Mám nápad!“ prohlásí radostně Karin.
„ Povídej…“
Suigetsu si poletuje vzduchem, když v tom po něm hodí Sasuke deku, ta ho stlačí k zemi, kde spadne na druhou deku.
„ Super. Teď máme dvě mokrý deky.“
„ Počkej…“ Sasuke se opět pohrabe v kapse, až nakonec vytáhne kýbl.
„ Výborně!“ Zaraduje se Karin. „ Teď ho musíme vyždímat do kýble.“
„ Jo.“ Oba popadnou deky a začnou je ždímat.

***

Už je chladný večer…
„ Dobře, teď máme kýbl plný vody…“ Sasuke začne přemýšlet, jak by donutil Suigetsuho vylézt.
Voda začne z ničeho nic bublat…
„ Haha! Já věděl, že vyleze.“
„ Vyleze? Nééé! Já si dělám čaj,“ řekla Karin.
„ Cože?!“
„ Co? Je zima! Chceš taky?“ Sasukeho představa, jak v jeho žaludku žije malý Suigetsu, mu přišla až moc nechutná.
„ Přestaň ho ohřívat, než se znova vypaří. Musíme ho donutit vylézt.“
„ Hmm…“ Karin i Sasuke se zamyslí.
…
„ Ty malej dementní demente! Jestli ihned nevylezeš, tak tě vyliju do moře!“ zařve do kýble Karin.
Nic.
„ Dobrá, Suigetstu, jestli vylezeš, dám ti pět balíčků těch tvých pitíček…“ Zkusí Sasuke vydírací techniku.
Nic.
„… A dovolím ti říkat mi Sasíííčku. Zní to docela roztomile.“
Z kýble se ozve „ Fááákt?“
„ Jo.“ Přikývne Sasuke.
„ Bezva…“ Suigetsu vyleze z kýble.
„ O.K! Vyrážíme!“

***

Odbyla půlnoc. Na temné obloze září hvězdy, tvořící souhvězdí. Noc je chladná…
„ Zi-i-i-i-ma-ma….“ Rozklepe se Suigetsovi brada.
„ To je je-jedno. Jdeme dál…“ Odvětí mu Sasuke.
„ Jasně-ně!“ Přidá se Karin.
Když už ušli asi půl kilometru, uslyšeli za sebou Sasuke a Karin tvrdý dopad. Oba se otočili.
„ No to si děláš prd*l!“
„ Ten kretén zmrzl!“ Karin je tak zoufalá, že padne na kolena před zmrzlého Suigetsa.
Nakonec se dohodli, že ho zkusí odtáhnout co nejdál. Po polovině metru už byli tak vyčerpaní, že padli vedle Suigetsuho a oba usnuli.

***

Ráno už byl Sui normální, a proto vyrazili dál.
„ Jo, tady doleva!“ Všichni zatočí, ale ani jeden si nevšiml, že tam končí skála. Tedy Sasuke si to všiml, ale to až dopadli.
„ Bože! Proč mě tak nesnášíš? Protože chci zabít bráchu? Nebo proto, že jsem zabil Orochimara? Proč?!“ Sasuke se rozbrečí jako želva.

O půl hodiny později všichni sedí v kroužku a říkají si všechny své tajnosti.
„ Víte, kluci, já doopravdy nemám červený vlasy, to je jenom barva za 139 korun! Moje pravá barva vlasů je blond!“ Karin se rozpláče.
„ A já jsem měl vždycky rád Sakuru! Její vlasy, její oči! Já ji miluju!“ Sasuke se přidá k pláčící Karin.
Karin pohlédne na Suigetsa. „Tys mi nikdy nevadil, jsi dobrej kámoš!“
„ Já nosím kontaktní čočky! Moje pravá barva očí je tmavě zelená, jako je tamta značka s tou šipkou, která směřuje na vězení a na který je napsáno Juugo.“ Suigetsu se rozbrečí.
Karin i Sasuke pohlédnou na ceduli.
„ Bomba! Suigetsu, já tě žeru!“ Skočí mu kolem krku Karin!

A tak naše trojka vyrazila pro Juuga a spolu prožili mnohá další dobrodružství.