Once upon a time II 04

Once upon a time II 04

Seděli na kopci nad Konohou a v tichu si prohlíželi svou rodnou vesnici, která se opět rozrostla.
„Tolik se změnila za těch šest let,“ usmál se Naruto. „Ale pořád je stejně silná.“
„Ano, to je,“ souhlasil Sasuke.
„Myslím, že už tě napínám dost,“ zašklebil se Naruto na přítele.
„Až budeš chtít tak začni,“ uklidňoval ho Uchiha.
„Kde bych měl začít,“ zvažoval Naruto. „Asi tam, kdy jsem potkal Itachiho.“
„Asi,“ souhlasil Sasuke.
„Takže, takhle,“ začal Naruto vyprávět. „Hledali jsme Itachi, kde se dalo, ale on jakoby se do země propadl. Věděli jsme, že zradil Akatsuki, že od nich utekl. Hledali oni i my, ale nikdo nenacházel. Až jeden den jsme naneštěstí obě skupiny přišli na to, kde se schovává. Vydali jsme se tam, ale přišli jsme pozdě. Matka té malé byla už mrtvá a Itachi byl vážně zraněný. Střetli jsme se, když utíkal z boje, jelikož se Kisame obětoval, aby on mohl zachránit dcerku. Byl smrtelně zraněný, ale i přesto se nám postavil. Stál tam a v jeho očích zářilo odhodlání, ale jeho tělo umíralo. Nevím ani proč, ale poslal jsem ho za tebou do Konohy a řekl mu, že mu pomůžeš. Dokonce jsem mu ukázal svou tvář, aby mi věřil. Jeho překvapení nemohlo být větší, než když mě uviděl před sebou. Pak jsem mu svěřil Jednoocasého, aby ho předal Gaarovi, jak si to démon přál.“
„Takže tak to bylo,“ sklonil Sasuke hlavu.
„Víš, měl jsem obavy,“ pokračoval Naruto. „Zda sem vůbec dojde, v tom jeho stavu, ale došel. Myslím, že hlavně kvůli té malé.“
„Ano,“ odsouhlasil mu to. „A teď mi vysvětli to s tím Madarou!“
„No, ono toho moc není,“ ošil se Naruto.
„Tak to co víš,“ neustoupil Uchiha.
„Tak tedy,“ spustil Uzumaki. „Během těch let, co jsem byl s Hokagy, jsem od nich zaslechl dost divných řečí, mnohdy ani nevěděli, že je poslouchám. Kdysi dávno prý byl mezi vesnicí a Uchihy nějaký spor a do něho se nachomýtl Madara, a jen to zhoršil. Myslím si, že toto vedlo k vyvraždění klanu tvým bratrem.“
Naruto si povzdechl: „Ale jak to opravdu bylo, nám může říct jenom tvůj bratr. A ten je mrtvý.“
Sasuke dlouho mlčel a díval se na vesnici: „Takže ty si myslíš, že v tom měl prsty ten Madara?“
„Určitě. Tohle vím na sto procent,“ řekl pevným hlasem Naruto. „Ale jakou roli v tom hraje Itachi, netuším.“
„Hmm,“ zamrčel Sasuke, pak si povzdechl a řekl: „Minulost asi už necháme minulostí.“
Naruto se po těchto slovech na něho překvapeně podíval a nevěřil svým uším.
Sasuke se na svého přítele podíval, usmál a řekl: „Jsem rád, že jsi zpátky.“
„Já taky,“ zašklebil se Naruto.

Naruto se domů dostal až hluboko v noci, povídali si se Sasukem dlouho. Potichu se vkradl do domu, kde žila jeho žena a syn. Nechtěl nikoho probudit, ale stejně šlápl do něčeho měkkého.
„Naruto, prosím tě mohl bys mě nechat v klidu spát,“ zajímal se vztekle Kyubbi, jelikož to něco měkkého byl on.
„Já nechtěl,“ omlouval se Naruto a zamířil si to po schodech do patra, kde spala Hinata. Potichu otevřel dveře a viděl ji ležet v měsíčním světle. Spala, ale poznal, že na něho čekala. Rychle ze sebe shodil oblečení, až byl jen ve spodním prádle. Vklouznul k ní pod deku a přitiskl si ji k sobě.
„Už jsi zpátky,“ řekla Hinata v polospánku a přitulila se k němu ještě víc.
„Jo, jsem,“ řekl s úsměvem a za chvíli se i on propadnul do říše snů.

První ranní paprsky polechtali Naruta pod nosem a nutili ho otevřít oči. Ale on se jenom v polospánku zavrtěl a přitiskl se víc k teplému tělu.
„K teplému tělu?“ podivil se ve spánku. „Já toho Druhýho zabiju.“ A prudce se posadil, ale jeho pohled nepadl na Druhého, jak si myslel, ale na mladou ženu.
Narutovi oči se rozšířili překvapením, ale pak si vzpomněl, na to co se stalo. Uklidnil se a s úsměvem se na ní zahleděl. Když odcházel, byla to dívka a teď už je z ní žena, která se stará o jejich syna.
Jeho Hinata. Ta, kterou miloval. Nahnul se nad ní a jemně ji políbil na rty. Ona se jenom zavrtěla a otočila na druhou stranu. Naruto se usmál a vylezl z postele. Posbíral si svoje věci a vyšel z pokoje.

Dole už na něho čekal Kyubbi, byli zvyklí chodit ráno trénovat. Z dalšího pokoje v přízemí vyšel už oblečený Minato.
„Dobré ráno,“ pozdravil všechny a sledoval, jak se jeho syn dooblékává.
„Nevím, co je na něm dobrého,“ zívnul na celou místnost Kyubbi.
„Ale no tak,“ protáhl se Naruto a otevřel dveře. Před nimi už čekali První, Druhý a Třetí.
„Nazdar,“ pozdravil Druhý.
„Takže jdeme,“ zavelel První a všichni zmizeli.

Tsunade se v posteli leknutím posadila, probudila jí obrovská rána. Zmateně se kolem sebe rozhlížela a ptala se sebe: „To už na nás zase útočí?“
Odhodila přikrývku a vyletěla z postele. Rychle na sebe hodila oblečení a vybíhala z domu. Po cestě potkala ještě rozespalou Shizune a ptala se jí, co se děje.
„Nevím,“ pokrčila rameny Shizune.
Nikdo ve vesnici nevěděl, co se děje. Všichni byli zbuzeni obrovskou ranou, ale nikde nebylo vidět nepřítele či nějaké jiné vysvětlení.
Někteří shinobi s Pátou v čele se shromáždili před budovou Hokage a radili se, co dál.
„Ví někdo, co se děje,“ ptal se zmateně Kakashi.
„Ne,“ odtušil Neji, který přiběhl s ostatními z jejich čtvrti. Přibíhali další a další ninjové a dokonce se začali objevovat členové klanů.
„Kde je Naruto a ostatní,“ zajímal se Jiraiya, ale nikdo mu nebyl schopen dát odpověď.
„Že by,“ nadhodila Tsunade a podívala se směrem, odkud se ozvala další rána.

„Naruto, tak dělej něco,“ ozval se Narutovi v hlavě Kyubbiho hlas, který nesršel zrovna velkým nadšením.
„A co jako mám dělat,“ odvětil mu vztekle Naruto a musel se vyhnout útokům, které na něho vedli První a Druhý společně.
Naruto a Kyubbi trénovali společně se čtyřmi Hokagy na louce za Konohou. Museli se ubránit čtyřem největším ninjů vesnice. Někomu by se zdálo, že je to skoro nemožné, ale Naruto netrénoval s nimi poprvé, ale i tak měl, co dělat.
Zrovna se na něho hnala obří vlna, kterou následovalo množství dřeva.
„Sakra,“ zavrčel Naruto a v ruce mu zavířil rasengan, ale jiný než kdykoliv předtím. Tentokrát do toho Kyubbi přidal něco své síly a rasengan začal plát i červeným světlem. V okamžiku, kdy se koule dotkla vody, se začala vypařovat, až kolem Naruta vznikl neprohlédnutelný opar par.
„Tak co teď,“ zajímal se Kyubbi.
„Přemýšlím,“ odvětil klidně Naruto.
„Tak ale rychle, slyším růst to dřevo.“

Tsunade, ostatní ninjové z vesnice a i někteří obyvatelé běželi k místu, odkud se ozývaly ty obrovské rány.
„Doufám, že jenom cvičí,“ nadhodil se smíchem Jiraiya.
„A kdyby ne,“ otázal se Kakashi.
„Tak to bude zajímavé,“ usmála se Tsunade.

„Tak dobře, jdeme na to,“ řekl Naruto po dalším odraženém útoku Kyubbimu.
„To chceš zajít tak daleko,“ zeptal se nechápavě.
„Oni to začali brát tak vážně,“ usmál se. „Chtějí boj, mají ho mít.“
„Jak chceš,“ pokrčil rameny Kyubbi a jejich síly se začali míchat.

Všichni ninjové právě dobíhali na louku, když ucítili ohromnou sílu, která se nad loukou zvedla.
„Panebože, co se to děje,“ zhrozila se Sakura a rozhlížela se kolem, ale přes ještě slabý opar nebylo moc vidět.
Tsunade se podívala po Jiraiyovi, ale ten byl v obličeji celý bílý. Tuhle sílu dobře znal.
„To je Kyubbi,“ šeptl směrem k Páté.
„Myslíš, že ovládl Naruta,“ strachovala se.
„To se mi nezdá,“ usoudil po chvíli poustevník. Ale než mohl dodat další poznatek, který měl na jazyku, vyletělo z páry něčí tělo. Jiraiya zareagoval pozoruhodně rychle. Nastavil náruč a tělo zachytil.
„Jak já tohle nemám rád,“ promluvilo to tělo hlasem Druhého.
„Nidaime, co se tam proboha děje,“ dožadovala se vysvětlení Tsunade a všichni ninjové se nahrnuli kolem nich, aby to slyšeli taky.
„Coby trénujeme,“ odvětil prostě a pomalu se postavil na nohy. „Akorát jsme to asi trochu přehnali a Naruto a Kyubbi se naštvali.“
„Cože? Jak to myslíš,“ nechápal Kakashi.
„Takhle,“ ukázal Druhý na bojiště. Pára už na tolik ustoupila, že bylo vidět, co se tam děje.

Naruto stál klidně na louce a kolem něho byli rozmístění tři Hokagové. První měl ruce složené do nějaké pečeti, která nebyla na dálku dost dobře rozeznatelná, a vypadalo to, že neví, jestli techniku dokončit nebo ne. Třetí měl v ruce hůl, do které se proměňuje král Enma a ve tváři měl mírné znepokojení. A Čtvrtý si syna prohlížel zvláštním pohledem, jako jediný neměl v ruce zbraň či připravenou techniku.
„Naruto,“ zeptal se opatrně Yondaime.
„Naruto tu momentálně není,“ promluvil Narutovými ústy Kyubbi. „Chcete zanechat vzkaz?“
„Sakra,“ zavrčel První.
Narutovi červené oči si pozorně měřili své nepřátele, ale nevypadalo by, že by je chtěl napadnout, spíše čekal, s čím přijdou oni. Pak, ale stočil svůj pohled na Čtvrtého, přimhouřil vztekle oči a zavrčel: „Tak konečně se pomstím, za to že jsi mě zapečetil do tohohle těla a já v něm musel kolik let hnít.“
„A jé je,“ zhodnotil to Druhý a běžel svým přátelům na pomoc. Ostatní zůstali jenom překvapeně stát, nevěděli, co si o tom myslet.
„Minato, ty jdi z leva,“ křikl Druhý. „Sarutobi ty zprava a já půjdu zepředu.“
„A já ho chytnu,“ pomyslel si První.
Kyubbi sledoval, jak se k němu všichni ženou, a v tom nejlepším okamžiku uvolnil část mysli Narutovi, a tím předal i část těla. Tomu se v pravé ruce objevil meč z chakry, který vykryl útok Sarutobiho a Enmy. Zároveň se vyhnul i Minatovi a jeho rasenganu, otec jenom proletěl neškodně kolem, ale stačil se ještě otočit a zaútočit i tak. Ale to už ho blokoval Narutův klon.
První a Druhý se ho pokusili chytnout z levé strany, ale tam byl v pozoru Kyubbi. On a jeho ohnivá chakra, která pálila dřevo a vodu.
Jakoby se na chvíli zastavil čas, všichni strnuli na svých pozicích. Vypadalo, to že se Kyubbi utrhnul ze řetězu a nikdo nevěděl, jak ho zastavit. Ale pak kolem Naruta vybuchla démonní chakra a odhodila všechny pryč. Dokonce i Tsunade a ostatní z vesnice odletěli o pár stop dál. Zároveň s tím se zvednul obrovský mrak prachu a země, který zahalil všechno, a nic nebylo vidět.

„Sakra,“ držel se Sarutobi za hlavu a pomalu se skládal zase zpátky na nohy. Zároveň se rozhlížel kolem, ale skrz prach nic neviděl.
„Hej, přežil to někdo,“ ozvalo se kousek napravo od něho.
„Jo,“ křikl zpátky.
„Výborně,“ řekl zleva Minato.

Prach se začal pomalinku usazovat a odhaloval postavu stojící klidně uprostřed toho všeho. Oči všech se na ní upřely a přemýšleli zda, je to Naruto nebo stále Kyubbi. Nakonec se ukázalo, že tam stojí dvě postavy.
„Myslím, že jsme to krapet přehnali,“ promluvil Naruto. Teď už zase svým hlasem. Rozhlížel se kolem a shledal, že celkem dost poničil ráz krajiny.
„Neříkal jsem to,“ ucedil koutkem úst Kyubbi. „A myslím, že máme problém.“
„Jaký,“ nechápal Naruto.
Kyubbi beze slova ukázal tlapou a Naruto uviděl, jak se k němu hrnout všichni Hokagové a ninjové z vesnice.
„Mám chuť vzít nohy na ramena,“ prohlásil Naruto s křivým úsměvem a podíval se po démonovi.
„Já taky,“ zavrčel Kyubbi a přesunul se za Naruta, když viděl, jak se tváří První a Třetí.
„Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat,“ ptal se vztekle První a masíroval si levé rameno.
„No, ech,“ zakoktal se Naruto a zrudnul jak pivoňka.
„A ty jsi mu v tom pomáhal,“ divil se Sarutobi a díval se přitom na Lišku.
„Náhodou to byla sranda,“ ohradil se Kyubbi. „Měli jste se vidět.“
„To není sranda,“ utrhl se Čtvrtý. „Málem mě klepla pepka!“
„Takhle vy trénujete normálně,“ zajímal se Jiraiya, když k nim přišel i s ostatními.
„No, normálně ne,“ pokrčil rameny Druhý.
„Kdy ses naučil ovládat tu démonní sílu,“ zajímala se Tsunade.
„Já ji neovládám,“ utrousil Naruto potichu.
„Cože,“ vykřikl překvapeně První.
„Jenom naše síly promícháme,“ odvětil klidně Kyubbi.
„Promícháte,“ opakoval po něm Třetí. „Víš, jak je to nestabilní.“
„Vypadalo to že, je to nestabilní,“ odsekl Kyubbi a bylo vidět, že se dostává do ráže.
„Tak všichni klid,“ zvedl ruce Minato a snažil se zklidnit napjatou situaci.
„Já jsem naprosto klidný,“ utrousil První, ale moc to nevypadalo.
„Je to strašně vidět,“ řekl si Kyubbi, jen tak pro sebe. Čímž si samozřejmě vysloužil od Prvního vražedný pohled, ale nic si z toho nedělal.
„Na druhou stranu,“ promluvil vůbec poprvé Sasuke. Naruto se na něho překvapeně podíval, ale nic neříkal. „Je neuvěřitelné, že jsi se tak zlepšil.“
„To jo,“ přidal se Kiba. „Bránit se čtyřem Hokagům, je neuvěřitelné.“
„Ale,“ mávnul rukou Naruto, ale chvála ho potěšila zvlášť od Sasukeho. Chtěl ještě něco dodat, ale zakručelo mu tak nahlas v žaludku, že to slyšeli všichni okolo. Naruto chudák celý zrudl, když se všichni rozesmáli.
„Taky bych si něco dal,“ smál se Druhý.
„Třeba ramen,“ nadhodil Třetí.
„To není špatný nápad,“ usmál se Naruto a okamžitě se vydal do vesnice na snídani. Rozesmátý Druhý ho rychle následoval.
Ostatní jenom zavrtěli hlavou a vydali se za nimi. Nikdo nemohl uvěřit vlastním očím. Z Naruta se stal silný ninja, i když pořád se statusem genina, který se dokáže ubránit těm nejlepším shinobi. A dokonce by se mohl ucházet o titul Hokage.