Once upon a time II 03

Once upon a time II 03

dneska je to kapitolka zase o ničem, nějak mi to nejde

Naruto chtěl ještě něco říct, ale přerušil ho hluk z venku. Ozývaly se rány a praskání dřeva. Všichni v místnosti se po sobě podíval, ale jenom tři věděli, co se tam venku pravděpodobně děje.
„To by mě zajímalo, co zase vyvedl,“ zajímal se Minato a přešel ke dveřím.
„Ten se snad nepoučí,“ přidal se k němu Kyubbi.
„A přitom to bude nějaká blbost,“ přidal se i Naruto.
„Vy víte, co se děje,“ zeptala se Hinata a držela při sobě Ibikiho.
„Naneštěstí, jo,“ zašklebil se na ní.
Čtvrtý společně s Narutem a Kyubbim vyšli před dům a čekali.
„No to jsem zvědavý,“ zajímal se Sasuke a otočil se po zvuku.

Naruto, Minato a Kyubbi stáli uprostřed ulice a dívali se ve směru hluku.
„To byl Hashirama,“ řekl Čtvrtý, když uviděl, jak se z jednoho domu vyvalily větve stromů.
„Určitě,“ mínil Kyubbi a sednul si.
„Doufám, že se Třetí drží dál,“ doufal Naruto.
„Proč,“ zeptala se Liška.
„Naposledy, když se ti tři do sebe pustili,“ začal Naruto a vyhnul se tašce ze střechy, která přiletěla bůhví odkud. „Tak zničili pár domů a jeden z nich přišel o život. Stačí ti dva, Třetí se do toho míchat nemusím.“
„Mají dost energie,“ poznamenal Minato, když uhýbal z cesty letícímu kusu dřeva.
Ani jednoho ze shinobi nebylo vidět, ale důkazy o boji přilétaly z různých směrů. Sasuke, Hinata a ostatní jen zírali z bezpečí domu a verandy, jak ti tři v klidu stojí a čekají.
„Začínám toho mít dost,“ utrousil Kyubbi poté, co odpálkoval ocasem prkno.
„Naruto, vidíš tamto,“ zeptal se Minato syna a ukázal na opravdu velký kus trámu letící jejich směrem. „To by mě zajímalo, co tam vyvádí.“
„ To je teď jedno,“ odvětil Naruto. „Tohle musíme zničit, jinak to někoho zabije. A já pak zabiji ty dva z klanu Senju.“
Než to dořekl, objevil se mu v dlani rotující rasengan. Otec přiložil svojí ruku k jeho a rasengan se zvětšil na čtyřnásobek své velikosti.
„Tak jdeme na to,“ řekl Naruto a ten trám byl už skoro u nich. Oba ve stejnou chvíli natáhli ruce, počkali a pak vší silou udeřili do trámu. Ještě stačili dvojhlasně vykřiknout: „Rasengan!“ A trám se rozpadnul na milion třísek.
Všichni Narutovy přátelé nevěřili svým očím. Takovou demonstraci síly ještě neviděli. Sasuke zíral s otevřenou pusou a v hlubokou v srdci se mu hnul starý pocit závisti a hněvu. Rychle ho ale zahnal.
„A mám toho dost,“ zahřímal Kyubbi, když z kožichu vytřepával třísky. „Je mi jedno, že to je Hokage. Prostě ho zabiji.“
„Máš možnost,“ ukázal Naruto na Druhého, který se k nim řítil a v patách měl bratra a stávajícího Hokageho.

Druhý se chtěl původně čtvrti Uchiha vyhnout, ale ucítil v ní přítomnost Naruta, Minuta a Kyubbiho, a proto změnil směr cesty. Doskočil před Naruta a rychle se za něho schoval, jelikož se tam objevil jeho bratr a Pátá, s vražedným leskem v očích.
Naruto si jenom povzdychnul a zeptal se: „Co jsi zase vyvedl?“
„Skoro nic,“ dušoval se Druhý a opatrně vykukoval zpoza jeho zad.
Minato se jenom zasmál, ukázal na Prvního a řekl: „A tihle dva jsou mokří proč?“
A opravdu z Prvního a Pátého Hokageho tekla voda. V jejich obličejích se zračil velký vztek a touha zabít příbuzného.
„Spletl jsem si pečetě,“ vysvětloval Nidaime.
„A to je všechno,“ ptal se podezíravě Kyubbi. V tlapě držel jednu ze třísek a čistil si s ní zuby.
„No,“ sypalo se z něho, jak z chlupaté deky. „Jaksi, no, ta vlna vody skončila na nich dvou.“
V tu chvíli se Naruto rozesmál a Minato se k němu přidal.
„Čemu se směješ,“ utrhla se na něho Tsunade a oddělávala si mokré vlasy z očí.
„Kdybyste se viděli,“ utíral si slzy z očí Naruto. „Taky byste se smáli!“
„O tom pochybuji,“ ušklíbl se První. Stočil svůj vražedný pohled na bratra a řekl: „Pojď sem!“
„Ani mě nehne,“ vystrčil hlavu Druhý a hned jí zase schoval za Narutova záda.
„To už jsou zase v sobě,“ zajímal se Sarutobi, který se sem najednou přemístil.
„Jo, už zase,“ zašklebil se na něho Minato.
„Ani deset minut klidu,“ odtušil Sandaime.
„Až ho zabiji, hned bude klidu dost,“ sliboval Shodaime, a aby dodal svým slovům na pravdě, rozešel se směrem k Narutovy, za kterým se krčil jeho bratr.
„To nemáte nic lepšího na práci,“ ozval se Třetí ledovým hlasem. I když mluvil se svými sensei, v jeho hlase byla slyšet velká autorita. Přeci jen to byl jednou Hokage.
„Co tím chceš říct,“ nechápal Naruto.
„Máme tady čtyři těla plná nejrůznějších technik a tajemství,“ řekl Sarutobi.
„A poničenou vesnici,“ přidala se Tsunade, teď už krapet klidnější.
Naruto vytáhl zpoza zad Druhého a v tvářích všech, kteří měli smlouvu se smrtí, se objevil zamračený výraz.
„Budeme je muset zapečetit,“ usoudil První a rozhlédl se po ostatních, zda s tím souhlasí.
„Bude to, to nejlepší,“ přidal se zamyšleně Minato. „Nemůžeme riskovat, že někdo jejich těla ukradne.“
„A kdy to provedeme,“ zeptal se Naruto.
„Nejlépe hned,“ rozhodl Sarutobi.
„Dobře,“ kývl hlavou Naruto, otočil se na Hinatu, přešel k ní a řekl: „Musím na chvíli s nimi. Vrátím se, co nejdříve to půjde.“
Pak stočil pohled na Sasuke a pověděl: „Sasuke, ty pojď s námi!“
Sasuke beze slova sešel ty tři schody a vydal se k čekajícím Hokagům. Naruto ho následoval.
„Nejlepší bude, když se mě chytneš,“ usoudil Naruto. Sasuke se na něho jenom trošku překvapeně podíval, ale nakonec se ho chytnul. Naruto se podíval po ostatních Hokazích. Kyubbi se k nim přidal taky a za obrovské rány a kouře, zmizeli. Pátá a ostatní jenom mohli přemýšlet nad tím, kde teď jsou.

Znovu se objevili až u místa, kde leželo mrtvé tělo patřící Orochimarovi.
„Vypadá skoro, jakoby spal,“ otřásl se Naruto a pozorně si ho prohlížel. Stočil pohled na Třetího a zeptal se: „Opravdu je mrtvý?“
„Určitě,“ potvrdil mu to Sarutobi. Sklonil se ke svému bývalému žákovi, vzal ho do náruče a řekl: „Můžeme k dalšímu tělu.“
Sasuke se zase beze slova chytnul Narutova rukávu a společně s ostatními zmizel. Tentokrát se objevili u těla, které patřilo Kabutovi.
„Naruto, proč jsem měl jít s vámi,“ zeptal se Sasuke, když se díval, jak se Druhý sklání nad Kabutem a ověřuje, zda je mrtvý.
„Uvidíš,“ odpověděl mu Naruto vyhýbavě.
Znovu se přemístili, tentokráte k tělu Paina.
„Tenhle nám dal zabrat,“ řekl První a sklonil se pro Painovo mrtvé tělo.
„Ale nakonec jsme ho dostali,“ usmál se Čtvrtý.
„Víte co,“ ozval se Naruto. Všichni se po něm otočili a čekali, co z něho vypadne. „Běžte za Konohu, setkáme se u pomníku padlých v boji. Já se Sasukem se vydáme pro to poslední tělo sami.“
Třetí přejel pohledem od Naruta k Sasukemu a pak řekl: „Dobře.“
Ostatní kývli hlavami a společně zmizeli. Jenom Kyubbi tam zbyl a zeptal se: „A já?“
„Běž s nimi,“ rozhodl po chvíli Naruto a Liška zmizela.
Nakonec tam zbyli jenom Naruto a Sasuke. Uzumaki se na svého přítele otočil a pokynul mu, aby se ho chytnul. Sasuke tak udělal a najednou stáli u posledního těla, které bylo příliš nebezpečné i po smrti, než aby ho nechali v obyčejném hrobě.
„Kdo je to,“ zajímal se Sasuke a prohlížel si mrtvolu s maskou přes obličej.
„To je Uchiha Madara,“ odvětil Naruto tiše.
„Uchiha Madara,“ opakoval po něm Sasuke překvapeně.
„Ano.“
„Takže to byla přece jenom pravda,“ usoudil Sasuke pro sebe.
„Víš, nevím to jistě,“ promluvil Naruto znovu. „Ale myslím, že on stál za vyvražděním vašeho klanu.“
„Cože,“ nechápal Sasuke.
„Jsou tu jisté náznaky, které vedou k němu,“ vysvětloval dál. „Myslím, že Itachi do toho byl vtáhnut nějak jinak, než si všichni mysleli.“
Sasuke nebyl schopen jediného slova. Tohle naprosto nečekal: „Takže on za to může?“
„Nevím, ale s největší pravděpodobností ano,“ řekl Naruto a vzal mrtvé tělo do náruče. „Ale to by nám řekl jenom Itachi.“
„Ještě jsi mi neřekl, jak jste se potkali,“ vzpomněl si Sasuke.
„Nejdřív se postaráme o ně a pak si promluvíme,“ rozhodl Naruto a společně se Sasukem se přemístili k pomníku, kde už na ně čekali ostatní.

„Takže jak to provedeme,“ zeptal se Druhý, který se spokojeně opíral o jeden z kůlů, které tam pořád ještě stály.
„Prvně musíme najít místo,“ ozval se První.
„Ale kam,“ optal se Druhý.
„Pohřbíme je tam, kde to všechno začalo,“ promluvil do zamyšleného ticha Naruto. „V Údolí konce. Tam to začalo a taky skončí.“
„Dobře,“ souhlasil nakonec Čtvrtý a k němu se přidali i ostatní Hokagové.
„Už zase to prokletý údolí,“ zavrčel Kyubbi.

Vedle sebe byly vyhloubeny čtyři hroby. Hluboké, temné a v nich ležela čtyři těla, kdysi to byli výborní ninjové, vlastně to byli pořád výborní ninjové, ale sešli z pravé cesty a teď tady leží mrtvý.
„Chcete někdo něco říct,“ zajímal se Druhý. Všichni stáli před těmito čtyřmi hroby.
První se na něho podíval a zeptal se: „Co tě to tak napadlo?“
„No,“ ošil sebou Nidaime. „Je to přece jenom jejich pohřeb.“
„Já nic pěkný říkat nebudu,“ ozval se Naruto pevným hlasem. „Nebyl jsem pro nic jiného než lovnou zvěří, takže ode mě slova vděku nečekejte.“
„Ani se ti nedivím,“ zašklebil se Kyubbi, který mu seděl po boku.
„Tak fajn,“ ohodnotil to Sarutobi. Udělal několik pečetí a hroby se zaplnily zeminou.
„Takže teď dejte všichni ruce k sobě,“ začal vysvětlovat Čtvrtý, který měl s pečetěním největší zkušenosti. „A snažte se soustředit na vaši chakru, zbytek udělám já.“
Čtvrtý začal obrovskou rychlostí střídat jednu pečeť za druhou, normální člověk by neměl šanci tyto pohyby zopakovat. Pojednou udeřil vší silou do země, a když ruku zvedl, byl tam znak pro vodu. Toto zopakoval ještě čtyřikrát, až kolem hrobů zazářilo pět znaků pro pět živlů. Znaky se propojili a vytvořili takovou ochranou síť nad hroby. Pro normálního člověka neproniknutelnou.
„Dokáže to někdo odpečetit,“ zajímal se Třetí.
„Jenom někdo, kdo je na vysoké úrovni shinobi,“ odvětil Yondaime. „Je jich jen pár, takže se nemusíme bát.“
„Výborně,“ ohlásil se Druhý. „Tak a teď bych si dal ten ramen.“
„Už zase začínáš,“ promluvil První a nevěřícně si měřil bratra.
„Co zase, mám hlad,“ ohradil se dotčeně. Zamyslel se a pak se zeptal: „A kde vlastně budeme spát?“
„Ech,“ zarazil se První, jelikož na to nikdo z nich nepomyslel.
„Copak nemáte své klany,“ zajímal se Sasuke.
„Taky pravda,“ souhlasil Třetí a zmizel.
„Jdeme,“ kývl První na bratra a oba zmizeli.
„No,“ ošil se Minato. „Nenašel by se ve čtvrti Uchiha nějaký pokoj pro mě. Naruto je totiž moje jediná rodina.“
„Hinata to určitě nějak vymyslí,“ odtušil Naruto a zadíval se na otce.
„Tak my půjdeme,“ pokynul Minato Kyubbimu a oba zmizeli.
„Konečně sami,“ protáhl se Naruto a podíval se po Sasukem.
„Máme toho dost, co si říct,“ souhlasil Sasuke.