Loutkař V.

Pršelo celou noc. Bouřka ještě nepřešla, jako by se jí ani nechtělo pryč. Maira stále zírala někam do neznáma a v hlavě se jí vybavila vzpomínka.

Za postavou dospělého muže rychle cupitala asi dvanáctiletá slečinka. Pokaždé když, se otočil, se rychle schovala, aby ji neviděl. Sledovala ho už pěknou chvíli. Mířil směrem k bráně. Chystal se znovu otočit. Rychle se rozhlížela, kam by se schovala. Zahlédla velký sud. Snad se do něj vejde. Už už se do něj chystala schovat, ale co to? Nemůže se hýbat. Na zemi uviděla stín. Chytil ji. Sakra, teď přijdou otázky.
,,Proč mě sleduješ, prcku?“ zeptal se jí.
,,Nejsem prcek. A nesleduju tě.“ odpověděla uraženě.
,,Ne? Tak proč se vždycky schováš, když se otočím?“
„No...já...,“ nevěděla, jak z toho ven.
Muž se jenom zasmál. Uvolnil stín a poklekl před ni.
„Tak mluv, proč mě sleduješ?“
„No... slyšela jsem tě mluvit s Hokage-sama. Zadával ti nějakou důležitou a nebezpečnou misi. Tak...“
„Tak jsi chtěla jít se mnou?“
„No tak nějak.“
„Poslouchej, prcku...“
„Neříkej mi prcku, už nejsem malá.“
„No dobře. Poslouchej Mairo, tahle mise by pro tebe byla vážně nebezpečná, teprve nedávno jsi složila chuuninskou zkoušku. Zůstaň tu, plň mise, a já se tak za dva týdny vrátim, souhlas?“
„Pod jednou podmínkou. Vrátíš se v celku. Ani ve dvou ani ve třech kusech, jasný?“
„Jasný.“ usmál se na ni a objal ji.
,,Mám tě ráda, bráško.“ Sotva to dořekla, muž zmizel.

„Podlední vzpomínka, tehdy jsem ho viděla naposledy,“ pomyslela si. Ze zavřeného oka se vykutálela slza. Už je to pět let.
,,Ehm, Mairo?“ ze zamyšlení jí vytrhl její společník. Tázavě se na něj podívala.
„Promiň že tě ruším, ale asi sis přes to zamyšlení nevšimla... TEČE SEM VODA!!!!“
Měl pravdu. Zatáhla ho do první jeskyně, kterou našla. Věděla, že leží v údolí, ale nepočítala, že bude pršet tak dlouho. Z kopců se začala řinout voda a brala sebou občas i kus hlíny.
,,Musíme pryč.“
Venku se ozval hrom. Naráz oba vyběhli do deště. Do kopce se běží docela obtížně, navíc, když je povrch mokrý, takže nebyli oba jen promočení deštěm, ale taky pěkně od bahna. Najednou se obloha rozsvítila a ozvala se rána. Do blízkého stromu sjel blesk, kmen to nevydržel a začal se hroutit. Maira zvedla oči. Podlední co viděla, byla hnědá větev. Pak už byla jen tma.