Diedarova velká láska - (17)

DOUFÁM, ŽE SE VÁM TO BUDE LÍBIT. JESTLI NE, TAK SE BUDU SNAŽIT DALŠÍ DÍLY VYLEPŠIT.

Ino pomalu běžela lesem a v hlavě se jí honily ty nejhorší představy, představy, kterých se nemohla zbavit. I když chtěla sebevíc, nešlo to, bála se. Bála se o své přátelé, o svou lásku, o všechny, co tam byli, bála se, že je ztratí, bála se že o ně přijde, že už nikdy neuvidí jejich úsměvy.
V tu chvíli se jí začaly vybavovat vzpomínky, vzpomínky na chuuninskou zkoušku, na Chojiho nacpávání se brambůrky, Shikamarovo oblíbené „To je otrava“, na hlášky všech ostatních, na ranní hádáni v koupelně a v tu chvíli si uvědomila, že o ně nechce přijít a že bez nic by byla nula. Začala spěchat ještě víc, až se dostala na palouk, kde všichni bojovali.
Přiběhla tam a zhrozila se, když si všimla, jaká proti nim stojí přesila a tak se bez jediného slova dala do boje.
Probila se až k Peinovi: „Promiň mi to, moc se vám všem omlouvám.“
„Nic se neděje, hlavně že si v pořádku,“ odpověděl Pein.
Ino se usmála a bojovala, jako by bojovala poslední zápas v životě. Postavila se na útes, za ní Akatsuki a vypadalo to, jako by tvořili šipku. Shikamaru, Naruto a ostatní na ně koukali a nevěděli, co si o tom mají myslet. Jedno věděli jistě - teď je čas neplést se jim do cesty. Schovali se do jeskyně a pozorovali z bezpečí, co se bude dít.
Ino se s úšklebkem koukla na všechny ninji z vesnice zvuku a spolu s ostatními členy Akatsuki najednou zvedli ruce a zvolali: „Žij jako bys měl právě zemřít, ale bojuj, jako bys měl žít věčně!“ Uhodili potom rukou do země, ta se pod nimi probořila - to nikdo nečekal.
„Nebojte se a zůstaňte tady, my se o ně postaráme,“ zazněl hlas, který patří Ině a tak jí poslechli. Otočili se a to co viděli, nikdo nečekal. Uviděli obrovský výbuch a hodně mrtvých ninjů. Všichni z Akatsuki použili svá nejsilnější jutsu a namířili je přímo na Inu. Ino se ztratila ve víru ohně, vody, jedu a všeho, co použili. Lidé, kteří byli v jeskyni si mysleli, že se všichni zbláznili a Ino je mrtvá.
Za chvíli však viděli něco, co jim zcela vyrazilo dech, uviděli, jak Ino stojí přímo mezi tím vším a všechna jutsu vstřebává svou chakrou. Tu pak vyvolala do ruky a stvořila něco jako nejsilnější Rasengan a zničila tou obrovskou koulí všechny nepřátelské ninji. Všechny, kromě Orochimara, ale ten byl dost zraněný.
Vysílením padla k zemi, v tu chvíli k ní přiběhla Sakura s Diedarym který už byl v pořádku, vzal jí do náručí a řekl: „Ino miluju tě, a hodně jsi nám pomohla. Teď si odpočiň a my to vyřídíme. Shikamaru, prosím, postarej se mi o ni, dokud se k ní zase nedostanu,“ a políbil ji.
Když Shikamaru přišel, tak mu Diedary ještě dořekl: „Věřím ti, tak mě nezklam“ a předal mu Inu do náručí.
Shikamaru s úsměvem odvětil: „Neboj se, raději bych obětoval svůj život, než ji,“ a odešel s Ino do bezpečí.
„Já sem si říkal, že ty jen tak neumřeš, taky sem si říkal, že ten výbuch jsi způsobil ty,“ řekl s úsměvem Sasori.
V tu chvíli uslyšel něco, co ho málem zabilo. Bylo to pro něho ale asi v tuto chvíli to nejhorší co mohli slyšet: „Mistře Sasori, Mistře Diedary, já se jen chci zeptat kde je Mistr Ino, chtěl sem se jí na něco zeptat. Jo a co to tu vlastně děláte, mohl bych s váma?“
Všichni jednohlasně prohlásily: „Ale to víš že Tobi, tady s nám být...NEMŮŽEŠ!!!!“
„A pročpak tady s váma být nemůžu?“ ptal se TobI.
Konan k němu přišla a řekla: „Ale Tobi, to není nic pro tebe,“ a pohladila ho po masce.
„A proč to není pro mě?“ ptal se dál Tobi.
Sasori se už neudržel a začal na něho ječet: „TOBI, TY JSI PROSTĚ JEŠTĚ DÍTĚ! TOHLE JE BOJ NA ŽIVOT A NA SMRT! UŽ TU MÁLEM PŘIŠLI O ŽIVOT TŘI LIDÉ, CHÁPEŠ TO!?“.
„No a proč to nemůžu alespoň zkusit, nikdy mi nic nedovolíte, jste na mě hnusní a tvrdí,“ naříkal dál Tobi.
Sasori to už nemohl vydržet a musel se přiznat: „Tobi, víš proč jsme tady na tebe všichni tak tvrdí a nikdy ti nic nedovolíme? Děláme to proto, že jsi z nás nejmladší a jsi ještě hloupoučký, víš, my z tebe chceme udělat pořádného ninju, abys s náma mohl chodit na opravdové mise a abychom se o tebe nemuseli tolik bát, víš Tobi, ty jsi naše budoucnost a proto se o tebe bojíme, nikdo z nás to nechce přiznat, ale máme tě rádi a nechceme, ať se ti něco stane. A to, že tě pošleme do Konohy a ty se prokecneš, že Ino je v Akatsuki, ti asi nezlepší reputaci.“
„Aha, tak vy mě máte tak neskutečnost rádi?“ řekl Tobi.
Všichni kývli a Tobymu stekla slza štěstí po masce a řekl, že je moc rád, že je má.
„Tak lidi, myslím, že je čas to tu pořádně roztočit,“ řekl hlas, který všichni moc dobře znali a když se otočili viděli, že před nimi stojí skoro zdravá Ino a v jeskyni uslyšeli těžce oddechující Sakuru.
„Ino, ty bys měla odpočívat, může se ti ještě něco stát,“ řekl se starostí v hlase Sasori.
„Myslím Sasori, že jsem dost silná na to, abych s vámi bojovala, a každý, kdo se tady cítí na boj taky, ať se k nám přidá!“
„Ona má pravdu, v boji proti Orochimarovi se bude hodit každá ruka a my nejsme jediní, kdo s ním má nevyřízené účty, Konoha se mu má taky za co pomstít, takže kdokoliv chce, tak ať se za nás postaví!“ řekl Pein
Když to dořekl, vyběhli z jeskyně všichni, kdo v ní byli.
„Dobrá, můžeme vyrazit!“ oznámil Pein.
V tom ho přerušil něčí hlas: „Promiňte mi, že sem tak smělý, ale taky mám s Orochimarem nevyřízené účty. Mohl bych se k vám přidat?“
Jako na povel se všichni postavili do bojové pozice a vytáhli kunaie.