Ze života hokage (část 2)

O 9 měsíců později:
Ke stážcům hlavní brány chrámu ohně přiběhne 1 z mnichů a udýchaně řekne:
,,Musíte jít za mnou! Něco, něco strašného se děje. Taková neuvěřitelná síla, boří vše na co přijde…“
Strážci na nic nečekali a okamžitě se vydali za mnichem. A z toho co uviděli je zamrazilo.
,,Tak strašná pohroma,“ řekli oba a začali okamžitě bojovat, ale marně, to monstrum bylo mnohem silnější.
,,Aaaaa“ zařval bolestí poslední žijící mnich zavalený kmenem stromu. Věděl, že musí podat zprávu o této strašlivé pohromě, proto z posledních sil uvázal poštovnímu holubovi na nohu stručné žádání o pomoc, pobídl ptáka k letu a zemřel.
V tu samou dobu v Konoze:
,,Jiraiyo, Jiraiyo-sensei, kde zase jste?“
,,Ještě chvíli, hned sem tam, muhaha“
,,Vy zase špehujete dámské šatny?“
,,No, ehm, víš přece, že je to jen sběr informací pro novou edici mých knih,“ odvětil s šibalským úsměvem Jiraiya.
,,Stejně se na to vždycky jen vymlouváte.“
,,Už s tebou není taková sranda od té doby co si se stal hokagem, Minato. Mimochodem už Kushina ví, že to ty jsi ji tehdy sledoval u toho jezera?“
,,Nee, a ani ji to říkat nebudu,“ řekl rozpačitě Minato.
,,No dobře, tak se raděj pojďme bavit o něčem jiném, co ty pyšný otče? Slyšel sem, že už to přišlo na svět. Jak se bude ten malý jmenovat?“
,,No nad tím sme s Kushinou ještě moc nepřemýšleli, ale já už mám návrh, ten vám však zatím neprozradím.“
,,Jo a když už je o Kushině řeč, neříkals mi, abych ti připomněl, že ji máš navštívit?“
,,A sakra, já zapomněl, mám tolik povinností, už se nemůžu dočkat toho mimina, musím letět, tak zas někdy příště sensei.“
Ještě než Minato vstoupil do nemocnice zastavil se v květinářství kde koupil nádhernou kytici bílých růží.
Stoupl si ke dveřím, zaklepal a vstoupil.
,,Dobré jitro,“ řekl a podíval se směrem k posteli.
,,Ahoj jdeš zase jako obvykle pozdě,“ odpověděla mu vždy rázná Kushina. ,,Dnes ti to však prominu, jé to jsou krásné růže děkuji. No tak pojď se na něj podívat už se tě nemohl dočkat.“
,,On je tak malinký, ***u, ťuťu,“ šklebil se Minato na miminko.
,,Víš Kushino dnes sem měl hodně věcí na práci, ale udělal sem i jednu důležitou věc pro nás a našeho malého. Vymyslel jsem pro něj jméno, teda ne zrovna já, je z Jiraiyovy knihy, v ní nosí toto jméno hrdnina, a náš malý jednou hrdina bude, to si piš, proto se bude jmenovat Naruto. Souhlasíš se mnou?“
,,Naruto? To je krásné jméno,“pousmála se Kushina a s Narutem v náručí Minata objala.
,,Půjč mi ho taky. Sice neumím malé děti držet, ale chci si ho pochovat,“ řekl pyšný otec.
,,Dobře tak jednou rukou ho chytni za tělíčko a druhou mu podepři hlavičku. Taaak, vidíš jak ti to jde.“