Loutkař II.

,,Hej, osobo, vstávej. Haló, koukej se probrat, nemám tolik času, abych na tebe musela čekat.“ zatřásla Maira svým novým společníkem.
,,Eh..., co?“ Rychle se posadil. Jak se opřel o ruku, vystřelila mu do ní hrozná bolest, až znovu upadl. Pomohla mu se posadit. Slunce už pražilo hezkou chvíli a nebe bylo čistě modré. Vypadá to na další horký den.
,,Máš hlad?“
,,No, abych řek pravdu, tak docela jo.“
,,Fajn, na.“ Dala mu do ruky misku. S nechutí se do ní podíval. To jídlo, spíš neidentifikovatelná hmota, vypadala opravdu nevábně. Přičichnul. Vůni to, na rozdíl od vzhledu, mělo docela příjemnou.
,,No, přinejhoršim umřu na otravu, lepší než umřít hlady.“ nabral trochu té hmoty. Jakmile ji ochutnal, rozzářily se mu oči. Rychlostí blesku do sebe naládoval celou misku.
,,Koukam, že ti chutnalo.“ usmála se na něj Maira.
,,Bylo to naprosto skvělý. Co to vlastně bylo?“ olizoval se až za ušima.
,,Hih.. obyčejná rejžová kaše s trochou jablek,“ odpověděla a dál se věnovala balení dek a ostatních věcí.
,,Na, obleč se,“ hodila po něm nějaké oblečení.
Bylo v docela špatném stavu. Podíval se na ni, jestli to myslí vážně.
,,Přece tu nechceš běhat jenom v trenkách, ne? I když to by taky nebylo špatný. A mimochodem, je to tvoje. Měl jsi to na sobě, když jsem tě našla. A nic jinýho pro tebe nemam. Nebo snad chceš chodit v holčičích šatech?“
Měl na jazyku ještě pár poznámek, ale raději si je nechal pro sebe. Zatímco se soukal do svých šatů, Maira dokončila balení věcí. Nakonec uhasila oheň.
,,Dobře, vyrážíme.“ pomalým krokem se vydala na cestu. Pár okamžiků ji pozoroval, ale nakonec ji raději dohnal. Dlouhou dobu šli beze slov. Podíval se na Mairu, měla ruce založené za hlavou a koukala někam nahoru.
,,Mám to!“
,, mm?? Co??“ jeho výraz se změnil v nechápavý.
,,Už vím, jak ti budu říkat.“
,,A??“
,,Loutkař.“