Uč se dcero...11

Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 11.Díl

11.Díl

4:00 den zápasu
Shinoby svět, Ohnivá země, Konoha, v jejích uličkách.

Hamano se toulala ještě tmavými a liduprázdnými uličkami Konohy. Nemohla už dva dny vůbec spát a to ji dnes čekal rozhodující zápas. Celá se klepala, ale chladem to nebylo, a nemohla to ovládnou. Ještě nikdy v životě ji nebylo, jako právě teď.
„Neměla jsem se Tsunade ptát na ten pravý důvod, možná, že kdybych to nevěděla, bylo by to snažší, ale teď když už ho znám…,“ pomyslela si. Pevně se chytila za paže a snažila se tolik neklepat. Nic nepomáhalo. Pod oky měla kruhy od nespavosti a byla zesláblá od toho, že poslední dva dny chodila jen chodila po bytě, jako tygr v kleci. Navíc toho moc nenajedla. Na jídlo neměla ani nejmenší pomyšlení. Hosté, Kage a zemští páni přijeli už včera a Konoha, jelikož zápas byl domluven v Konoze, praskala ve švech. Všude se pohybovali ANBU a osobní strážci. Dokonce i takhle brzy ráno nějaké zahlédla. Někteří jí popřáli štěstí v nadcházejícím zápase a jiní se jen věnovali svým povinnostem.

8:00 den zápasu
Shinoby svět, Ohnivá země, Konoha, Kancelář Hokage.

„Ksó!! Jak to myslíte, že ji nikde nemůžete najít?!“ Prskala vzteklá Tsunade na Shizune a jednoho jonina, kteří stáli před její stolem. Ti se jen bezmocně hleděli na špičky svých bot. Náhle někdo vstoupil bez klepání do kanceláře. Všichni se zadívali na nově příchozího.
„Nazdar Tsuny!!“ Vesele pozdravil Oroxicht Pátou a tréma z toho, že dnes se rozhodne o důležitém kroku pro Shinoby svět, na něm vůbec nebyla znát.
„Ten tady ještě ke všemu chyběl!“ Sykla zlostně, ale potichu Tsunade a chytal se za hlavu a po chvíli obrátila svou pozornost opět na Shizune s joninem.
„Najděte ji a bez ní se nevracejte.“ Řekla již trochu klidněji.
„Hai.“ Odpověděli jí a chystali se zmizet. Když se objevil obláček kouře.
„To nebude potřeba.“ Ozvala se osoba, která ještě nebyla přes dým vidět. „Jsem tady.“ Řekla Hamano a opřela se o zeď. Tsunade se jala otevírat jedno z velkých oken lamentovala při tom, že snad bude muset pořídit velkou ceduli, aby se jí shinoby neobjevovali v kanceláři jen tak a nebo bez klepání, což bylo určeno pro Orochimara. Ten jí ale vůbec nevěnoval pozornost a dál si pilníkoval nehty. Hamano se opřela o zeď kanceláře, když se Tsunade otočila a prohlédla si její zubožený stav.

„Co jsi to k čertu ze sebou dělala?“ Vyjela na ni a rychlím krokem si to mířila jejím směrem.
„Nic.“ Řekla Hamano a dívala se z oken ven.
„No právě, že nic! Vypadáš, jako by tě vytáhli po třech dnech z hrobu!“
„Tsunade nepřehánějte.“ Odporovala jí Hamano. „Jsem v pohodě.“
„V pohodě? Potřebovala by jsi n a dovolenou stejně, jako já. Pomohlo to tělu i duši. Jo Tsunade, možná si tu u vás vybuduji tajnou základnu.“ Řekl Oroušek, ale byl totálně ignorován. Tak si opět vytáhl pilník a zkracoval si dál nehty.
„Orochimaru vypadni z tadyma laskavě! A vy ostatní taky!“ Štěkla na všechny přítomné Tsunade. „Ty tu zůstaneš.“ Řekla Hamano a ta si jen povzdychla. Všichni se teda vypakovali z Tsunadiné kanceláře a v případě Orochimara, to nešlo bez tichého proklínání Tsunade a její brutálnosti.

Hamano seděla na Tsunadiné židli, zatímco Tsunade se ji pokoušela dát aspoň trochu do pořádku.
„Hamano to tě ne můžu nechat ani dva dny bez dozoru bez toho, abys se zřídila co nejvíc?!“ Lamentovala u toho Tsunade.
„Když já vůbec nemohla spát ani jíst. Jsem strašně nervózní! Co když to prohraju? Pak to bude moje chyba, že …“
„…tvoje chyba by to nebyla.“ Přerušila ji Tsunade . „Za tohle jsme si mohli převážně samy. Nikdo ti to nebude vyčítat, když prohraješ.“ Obě dvě se podívali na dav lidí pod sebou mířící do arény, kde se bude konat zápas. Byla to aréna, která sloužila k třetí části chudinské zkoušky. Hamano opět posmutněl pohled.
„Tsunade, vědí to ti lidé?“ A pokynula hlavou na dav venku.
„Ne.“ Vědí to jen výše postavení shinoby a zemští páni. Pro ostatní je to jen podívaná, která slouží jako přehlídka síly země.“

14:00 den souboje
Shinoby svět, Ohnivá země, Konoha, Aréna.

Hamano s Tsunade, Shizune a Sakurou stáli v šatně, která tu byla pro soupeře. Hamano si zrovna připevňovala na levou ruku chránič, který byl vyroben speciálně pro ni.
„Hotovo.“ Řekla Sakura, když dovázala bílé zavazovací tričko zezadu. „Zkusíme to?“
„Posluž si Sakuro.“ Řekla zuboženě Hamano a postavila se proti Sakuře. Ta se napřáhla a uhodila ji do břicha. Hamano trochu couvla pod tím prudkým nárazem.
„Dobrý, nic mě nebolí.“ Oznámila vše m přítomným Hamano.
„Už bychom měli jít.“ Vyhrkla Shizune a poklepala si na hodinky. Tsunade pokýval. Přistoupila k Hamano a chytila ji za ramena.
„Hamano ty máš na to zvítězit. Dej těmhle lidem šanci žít v míru, jako doposud. Nevzdávej se.“ A odešla.
„Zlom vaz Hamano-chan.“ Řekla Shizune a vyšla za Tsunade. V šatně už zůstala jen Hamano se Sakurou. Ta začala něco hledat v brašně, kterou s sebou měla.
„Tu máš.“ A podala jí malou krabičku. Hamano si jí od ní vzala a trochu s ní zatřepala. N ěco v ní zachrastilo.
„Co je to?“
„Vojenské pilulky. Pomůžou ti s výdrží.“
„Arigatou Sakura-chan.“
„Pojď už musíme jít, nebo přijdeme pozdě.“ A vyšli z šatny na chodbu, která se dosti podobala té v budově Hokage. Byla však delší a tmavější. Hamano myslela na tisíc věcí a zároveň měla v hlavě totálně vymeteno. Dělalo jí starost, že zapomene nebo poplete nějakou pečeť a všechny si je v duchu pokoušela přehrát. Zároveň si představovala, jaký asi bude její soupeř. Sakura ji nechala přemýšlet, věděla , že teď by toho asi Hamano stejně moc nenamluvila.

Došli až na konec chodby a světlo je trochu uhodilo do očí. Byl tudy slyšet hlas Páté, který právě představoval rozhodčího dnešního zápasu. Když se ozval potlesk ozval se další hlas, tentokrát mužský.
„To je Raikage.“ Řekla Sakura na vysvětlenou Hamano, která jen přikývala. Měla pocit, že se jí žaludek obrací v břiše a nervozitou si začala dělat hluboké záděry na prstech. Ve vzduchy bylo doslova hmatatelné napětí. Raikage oznámil jméno a něco o soupeři Hamano. Ta ho ale vůbec neposlouchala. Její soupeř vyšel z druhého konce arény, podle stylu chůze poznala, že je také nervózní. Doprovázel ho starší muž z dlouhými černými vlasy, které mu padaly do obličeje. Hamno se pokusila rozpoznat něco ze soupeřovi tváře, ale jediné co poznala bylo to, že je to kluk.

Poté se ozval hlas Tsunade, která představovala Hamano. Ta se celá třásla nervozitou a očima těkala všude možně. Kdyby ji Sakura nepožďuchla, ani by nevěděla, že už má jít. Roztřeseně se podívala na dav nad sebou. Šla pomalu dál, až do středu arény k rozhodčímu a jejímu soupeři. Sakura šla celou cestu s ní.
„Hamano!“ Sykla zlostně Sakura a chytla ji za paži, aby zastavila.
„Gomen.“ Vyhrkla Hamano rychle a zůstala stát. V tom jí padl pohled na tvář onoho mladíka, který měl být jejím soupeřem. Nevěřila svým očím.
„Ty??!!!“ Vyhrkla jen překvapeně.