Cesta Draka....část 10.

Všichni na něj vrhli pohled, že Kakashi sám spadl ze židle. Vyškrábal se zpět a vyvalil oči.
„Super málem mě zabila vlastní dcera o který jsem nevěděl.Dobře. Mohla by jsi mi teď říci jestli je to pravda s tou pomocí?“
„Myslíš to, když chce někdo pomoci strážci bránit draka?“
Kakashi kývne.
„Ano je. Podle pravidel strážců se to bere jako usnadňování, takže je to opravdu bohužel pravda.“
„Takže pokud si strážce musíš žít podle pravidel?“
„Ano.“
„A jsou ty pravidla stejně uhozená jako tamto.“
„Ano Kakashi.“
„A kdo je vymýšlel.“
„Mé babičky maminka.“
Řekne stařenka.
„Ó, pardon.“
Omluví se rychle Kakashi.
„Nevadí. Chtěl jsi Ety před ničím varovat ne?“
„Jasně. Já na to zapomněl. Jde sem Oruchimaru.“
„To není žádná novinka. Vím to. Už dlouho ho pozoruji.“
„Ano. Chodí za ním jako stín.“
„Babi. Nech mě mluvit. Prosím.“
„Dobře zlato. Jdu připravit jídlo pro draky.“
„Dobrá.“
Stařenka odejde a Ety si sedne na židli. Drak jí seskočí s klína a lehne si bod stůl.
„Jak zemřela?“
zeptá se Kakashi.
„To nevím. Nikdo nám to neřekl.“
„Ukážeš nám nějaké draky?“
„Brzo je uvidíte v plné kráse. Oruchimaru tu bude každou chvíli. Musíme se připravit na boj.“
Ety se zvedne ze židle a ostatní jí následují.
„Pojďte za mnou.“
„Ety, kam to jdeme?“
„Do dračího doupěte.“
Vyjdou z domu a za nimi vyběhne malý dráče.
Vejdou do ponuré jeskyně.
„Ještě kousek.“
Jsou čím dál tím blíž k nitru skály a čím dál tím dál od světa. Najednou zahlédnou malá světla v řadě za sebou. Ety se zastaví, otevře truhlu, vezme z ní klacek a zapálí ho.
„Luče! Tady nejsou baterky.“
Zeptá se nevěřícně Naruto.
„Milý Naruto,“
řekne Ety.
„Tady se psaly a stále se psát budou dějiny.“
Jdou snad celou věčnost. Oruchimaru mohl klidně zabít stařenku, která se o ně starala.
„Jsme tu.“
Ety zastaví a dá louči do úchytu na stěně. Pak se otočí ke stěně. Dá na ni ruku a zavře oči.
„To je konec. Vždyť to nikam nevede!“
řekne Ino rozčileně.