Kdo po tobě kamenem, ty po něm ohněm... část 03.

„Jak to tehdy vůbec bylo? Nemluvil jsem s ním od doby, kdy zvolili Tebe místo něj, navíc spoustu věcí ještě vůbec nevíme, třeba ten boj s Akatsuki a Takou, o tom nevíme skoro nic, i když tu byli naši Jounini na pomoc...skoro nic nebyli schopní říct, vy jste nám toho také moc neřekli a to jsou si naše Vesnice tak blízké “ zeptal se Kankurou a bylo vidět, že tak předběhl Gaaru, který se užuž na to samé chtěl zeptat. Shikamaru si mnul rukou zátylek a s hlavou sklopenou k zemi začal vzpomínat.
„Rada Starších tehdy zcela neprávem opomněla Narutovi zásluhy. Navíc, stále měli obavy z Devítiocasé, posílené tím, co Naruto předvedl v boji se Sasukem.“
„Hm? Tehdy jsem to neviděl, i když někteří z našich Shinobi co tu byli jako posily říkali, že něco tak strašného ještě neviděli, “ mnul si Gaara bradu.
„Heh. To nikdo předtím ještě neviděl.“ Shikamaru přistoupil k oknu, díval se ven, do nepropustné tmy ozářené jen sem tam chabým světlem z oken ještě ponocujících obyvatel Listové.
„Za vše mohl ten svitek, který tehdy Legendární Sannin, tedy Jirayia, poslal než jej zabil Pain.“ Shikamaru se opět posadil do křesla, dal ruce za hlavu a nohy opět kam jinam než na stůl.
„Obsahoval Minatův odkaz Narutovi, část tajemství jeho pečetící techniky, když tehdy Lišku zapečetil. Jednoduše řečeno, jak si udržet kontrolu nad sebou samým i když je venku už i pátý ocas. Víš, o čem mluvím.“
Gaara přikývl na souhlas, jen Kankurou se drbal za uchem.
„Eeeeh, myslím, že já ne tak uplně.“

Shikamaru Kankurovi v rychlosti vysvětlil podstatu Minatovi pečetící techniky a podstatu Formy liščího démona, kterou může Naruto vyvolat. Kankurou chvíli přemýšlel.
„Takže od čtvrtého ocasu byl mimo, když to tak řeknu, a jeho tělo dostávalo záběr, jo?“
„Přesně tak.“
„A ten svitek mu teda řekl a naučil ho, jak tu zlou čakru ovládat až do pátého ocasu, a neztratit přitom rozum, eeeh, řekněme aby věděl co dělá, a přitom nedochází k poškození Narutova těla, protože pomocí toho svitku se i naučil jak svou vlastní čakrou ovlivnit tu liščí, jo? Sedí?“
„Ano.“
„A on to tehdy vypálil naplno proti Sasukemu, jo?“
„Hned ne, chvíli jen uhýbal, utíkal, snažil se ho přemoci svou vlastní silou a zkusit se s ním dohodnout.“
„Ale nedohodl.“
„Přesně. Sasuke se mu jen vysmál. Neměl proti němu šanci. Tak to Naruto použil, ačkoliv sám moc nechtěl.“
„A to byla taková hrůza, že se ho Rada bála, i když věděli že to může ovládat?“
„Jde o to, že kdyby pátý ocas na Sasukeho nestačil, Naruto by asi pokračoval v uvolňování čakry. A nikdo neví, jestli by se ovládl i dál. Kankurou, těžko se to vysvětluje, ale kdybys viděl to ohromnou sílu a hrůzu, jakou Naruto způsobil, pochopil bys. Naštěstí se ti dva střetli po hlavních bojích, mimo Listovou. Naruto ho hledal, hned poté co se zbavil Hoshigakiho. Když ho dostihl, věděli jsme to i zdálky. Bylo to neuvěřitelné. Snažili jsme se mu jít pomoci, tedy ti kdo mohli, ale jen pár se odvážilo přiblížit. Tam už šlo i o naše životy a jen bychom Narutovi překáželi.“
„A jak to dopadlo. Stačilo to teda, ne? Když je Sasuke mrtvej.“
„Ne, nestačilo. Sasuke měl v sobě víc než by kdo řekl. Prý mu část svých schopnosti předal jeho bratr, vrah Uchihů, Itachi.“
„Tak jak?“
„No něco svých schopností dal i Narutovi, ale i tak to stačilo jen na rovný boj. Naruto díky Itachimu dokázal odolat Sasukeho Genjutsu, takže došlo na doslova pěstní souboj, nakonec.“
„Uh, souboj na pěsti, jo?“
„Tak něco. Ninjutsu nebylo schopné rozhodnout, a v Taijutsu byli díky Narutově tréninku na Žabí hoře taktéž vyrovnaní. Mezitím Kakashi,Gai a Yamato spolu s dalšími Jouniny dokázali, záhadno jak, porazit Madaru Uchihu, zbytek Akatsuki postupně padl taky i díky oběti Tsunade.“
„Oběti?“
„Pain ji zabil. I Shizune, její pobočnici a učednici. Předtím ale Tsunade v posledním útoku použila nějaké svoje jutsu, lékařské, Pain udělal chybu a vyzval Tsunade ve své jednotné formě, tak moc si věřil. Něco mu provedla, co, to se už asi nikdy nedozvíme, protože lékařský shinobi její úrovně už neexistuje. Z Painova těla jsme se nic nedozvěděli, tedy nic, co by někdo dokázal pochopit. Nějak skombinovala a obrátila své regenerační jutsu s jinými technikami a uplně Paina odrovnala... On... prostě zestárl. Během pár chvil umřel na sešlost věkem. Jenže ona taky.“
„Cože??!!“
„Umřela vedle její milované Shizune. Ale... měla úsměv na rtech. Trochu ji podezřívám z toho, že dost možná proto, že trumfla Ero-Sennina. To by byla celá ona.“ Shikamaru zavřel oči a potichu vzpomínal na svou předchůdkyni.

„Smrt hodna velké Kunoichi, jakou byla, “ pronesl potichu Gaara.
„Ale co se tedy seběhlo po volbách a během nich?“
„Starší generace odmítla titul přijmout. Předpokládalo se, že někdo z Hyuuga klanu, především Hiashi, by se této role zhostil na výbornou, mnozí navrhovali mého otce, padl i návrh na Kakashiho, jenže ten když se to dozvěděl, tak prostě na pár dní zmizel a vrátil se až po volbách, údajně se opět ztratil na cestě života... „
„Zřejmě měl čtenářskou siestu,“ usmál se Gaara.
„Pak to nakonec zašlo až k bodu, kdy kdosi navrhl mně, což mi, připouštím, polichotilo, ale zároveň jsem se málem vyvrátil z té představy dělat všechnu tu práci. A pak, člověk od kterého bych to naprosto nečekal, navrhl Naruta. Ačkoliv všichni jeho ochránci byli mrtví, všichni kdo v něj věřili byli nenávratně pryč, přesto se našel jeden, kdo měl odvahu ten návrh vyslovit. S opodstatněním, že je momentálně nejsilnějším shinobi v Listové, pokračovatel Jiraiyova odkazu, a v neposlední řadě syn Minata Namikaze, navíc už podruhé zachránil Listovou, ačkoliv poprvé jen pasivně.“
„Kdo to byl?“
„Neji Hyuuga.“

Gaara i Kankurou doslova vykulili oči...
„Neji Hyuuga... to bych opravdu nečekal...“
„To nikdo, věř mi, přitom o titul mohl klidně usilovat sám, když jeho strýc Hiashi to odmítl.“
„Ale zvolen jsi byl Ty.“
„Ano. Mnozí se klonili na Narutovu stranu, ale přesto převládl názor, že je to nebezpečné. Že i když mi chybí zkušenosti a nejsem moc silný, jsem ten nejvhodnější, protože jsem prý chytrý a mám přirozené vůdčí schopnosti. Já tomu doposud moc nevěřím, ale stalo se.“
„Jsi Rokudaime Hokage.“
„Ano.“
„A Naruto?“
„Ten to zprvu nesl dobře, říkal že má čas, že mě dřív nebo později vystřídá. Ale postupně se měnil. Uzavřel se sám do sebe, jen plnil mise a cpal se Ramenem, až svatba ho opět trochu dala do kupy. Vypadalo to, že je z nejhoršího venku. Nicméně se mnou promluvil naposledy právě na jeho svatbě s Hinatou a to mi jen řekl Díky, když jsem mu popřál štěstí do společného života.“
„Od té doby vůbec?“
„Ne. A obávám se, že to není to nejhorší.“

Kankurou vstal a unaveně se protáhl.
„Eeeh, jsem celý tumpachový a rozlámaný. Asi vás požádám, abychom tuhle diskuzi přesunuli na zítřek, tedy vlastně na dnešek, ale jen co se prospíme. Jsme s Gaarou po té cestě trochu plonk.“
„Samozřejmě. Připravil jsem pro vás pokoje. Hned vás tam zavedu.“
Všichni se zvedli a pomalu se měli k odchodu, když Gaara ještě jednou položil otázku...
„Kdo tedy zabil Sasukeho když s Narutem byli nerozhodně? Povedlo se mu to nakonec?“
„Ne. Byl v bezvědomí. Sasuke byl taky vyřízen, ale stál na vlastních nohou a pravděpodobně by Naruta zabil.“
„Takže?“
„Když boj utichl, než se první shinobi odvážili přímo na bojiště, někdo se tam dostal dřív a zabil Sasukeho.“
„Tak nás nenapínej, kdo to byl?“
„Sakura Haruno.“