Stínový ninja 02

Před nimi se rozprostíral rozlehlý les, ostatně jako všude po zemi, kromě míst kdy byli vesnice, nebo s vyjímkami země Větru a Země.K lesu vedla cesta, která jím i pokračovala. Oni dva se však rozhodli skákat z větve na větev. Často takhle závodili, takže byli ve skvělé kondici. Jak se blížili k srdce Travnaté země, byla tráva kolem stromů vyšší a vyšší. Zhruba po hodině zjistili, že tráva dosahuje takové výšky, v jaké právě skákali.
„Maj tu docela velkou trávu co?" zakřičel na Mikuriho Tessen.
„To teda jo. Ale co bys chtěl, tohle je země trávy, bylo by blbý kdyby tu neměli velkou trávu." odpověděl mu, a snažil se zjistit, jaký má tráva zhruba průměr.
„Jak daleko myslíš že to ještě je?"
„Nevím. Doskákat na hranice nám trvalo čtvrt hoďky, tak nevim, čtyři pět hodin řekl bych"
„To je dost, a nezapomeň započítat přestávku." připomněl mu Tessen. On byl vždycky hladový. Skoro pořád něco jedl, ale nebylo to ny něm vidět. Zato byl o hodně vyšší než Mikuri. Měl kolem 190 centimetrů.
Po dalších dvou hodinách cesty, se rozhodli, že si dají pauzu na oběd. Tráva zde už byla vyšší než stromy a měla zhruba průměr palce. K obědu měli jen chleba s kusem sýra a trochou vody. I přesto to stačilo na nabrání sil.
„Tu trávu tady maj fakt velkou." poznamenal Mikuri.
„Zajímalo by mě, jak jim to tu vypadá v zimě." napadlo Tessena.
„Určitě dost zajímavě."
Kolem páté odpoledne konečně doskákali před brány Skryté Travnaté vesnice. Vesnice byla obehnaná deset metrů vysokou zdí. Tráva tady, měla výšku kolem dvanácti metrů, a průměr kolem dvaceti až padesáti centimetrů, takže spíš působila dojmem přerostlých bambusů. Před branami stáli dva strážní ninjové. Jakmile se přiblížili, tak jim zastoupili cestu.
„Stát. Kdo jste a co tu chcete?!" zeptali se oba naráz.
„Já jsem Mikuri Rune ze Země Stínů." vytáhl doporučený dopis určený pro všechny, kdo by chtěli vědět kdo jsou a co tam pohledávají. Tessen ho napodobil. Ninja si dopis přečetl a pak mu ho vrátil.
„V pořádku. Můžete jít." uvolnil mu cestu.
„Děkuji. Ještě bych se chtěl zeptat, kde je ubytovna?" věděl, že budou ubytovaní v ubytovně, ještě ale zbývalo vědět, kde je.
„Oh. Půjdete po téhle ulici," ukázal na ulici za sebou. „ pak zahnete do čtvrté ulice vpravo a tam do první vlevo. Rozumíte?" ujišťoval se ninja.
„Myslím že ano děkuji." poděkoval Mikuri a vešel do vesnice. Domy byli hezké, a lidé vypadali příjemně. Za chvíli se k němu připojil Tessen.
„Víš kde je ubytovna?" zeptal se ho.
„Jasně že jo. Čtvrtá ulice vpravo a pak první vlevo. Ty ses neptal?" podivil se Mikuri.
„Jasně žě jo. Jen jsem chtěl vědět, jestli nám řekli to samé." vysvětli mu Tessen.
Prošli zmíněnými ulicemi, a ocitli se před čtyřpatrovou obdélníkovou budovou, na níž byl nápis UBYTOVNA. Byla natřená zelenou barvou, která jak si všimli, byla velice častá. Každé druhé okno mělo balkonek. Vchod byl přímo před nimi.
Vevnitř byla krátká chodbička, které se pak dělila na dvě delší. Napravo od nich bylo okénko, za nímž seděla postarší žena.
„Dobrý den." pozdravili. „Měli bychom tu být ubytovaní." řekl jí Mikuri a podal jí papír. Tessen jí podal ten svůj. Žena ho zběžně prohlédla a přikývla.
„Další ze země Stínů co? No jo, už tady pár ninjů máme." usmála se. Bylo jisté že nelže, to sami dobře věděli, každý rok totiž odcházelo několik stínových ninjů odcházelo do učení do okolních vesnic.
„Jak si vedou další od nás?" zajímalo Tessena.
„Myslím že dobře. Tady nepokoje nedělají, a co si pamatuji, tak sem neslyšela jedinou stížnost." To bylo jedině dobře. Stínová země by jinak určitě přišla o jednoho ze svých spojenců, a to by pro ni bylo velice nepříjemné. Žena vytáhla dva klíčky.
„Tady to je. Číslo 208 a 212, druhé patro. Jo a říkejte mi Hanako, říkají mi tak všichni."
„Děkujem." poděkovali a pomalu vykročili do dělené chodby.
„Není zač." ozvala se ještě za nimi Hanako.
V chodbě vedoucí napravo byly otevřené lítačky. Za nimi bylo vidět schodiště. Dali se do vyšlapávání schodů vedoucích vzhůru. Pod nimi byli ještě jedny a ty zřejmě vedly do sklepa.
„Příjemná paní nemyslíš?" Míjeli první patro.
„Ale jo." souhlasil Tessen. „Zajímalo by mě, jaký budou pokoje."
„Za chvíli uvidíš."
Za chvíli už byli v druhém patře, které bylo stejné jako to přízemí. Nalevo byly pokoje s číslem vyšším jak 220, napravo 219 a níž. Vydali se teda napravo. Pokoj 208 byl na pravé straně ,třetí od konce chodby. Pokoj 212 byl na levé straně, na konci chodby. Mikuri měl 208. Strčil klíček do dveří a vešel. Ocitl se v místnosti o velikosti asi 4x4 metry. Uprostřed místnosti byl menší stůl se dvěma židlemi. Uprostřed protější stěny bylo velké okno, a dveře vedoucí na balkon. V levém rohu u okna byla malá lednička, vedle sporák a dřez. Zbytek strany téměř k němu vyplňovala kuchyňská linka. Vedle něj byly dvoje dveře. Otevřel ty blíž k němu a zjistil, že tam je záchod. Za druhými se skrýval sprchovací kout a umyvadlo, nad kterém bylo zrcadlo se skřínkou. Na konci pravé stěny byly třetí dveře. Ty ukrývali vstup do ložnice 2x3 metru. Tam byla postel, noční stolek a velká skříň na věci. Samozřejmě také okno.
Nakonec zbývala jediná věc. Zajít za vůdcem skryté Travnaté a předat mu papír co dostal doma. Zatím se mu tam ještě nechtělo. Vešel na balkon a prohlížel si vesnici. Nebyl moc vysoko, ale bylo to tak dost, aby se dala celá vesnice vidět. Většina domů byla dvoupatrových, ale některé byly i větší. Uprostřed vesnice byla vysoká zelená budova, na níž byl znak skryté Trávové. Někdo zaťukal na dveře.
„Dále."
„Nazdar." ozvalo se a vešel Tessen.
„Líbí pokoje?" zeptal se ho Mikuri.
„Joo, jsou dobrý. Neměli bychom zajít za vůdcem vesnice? Aby nebyla tma. A ještě musíme najít místo kde se najíme."
„Máš pravdu. Jdeme." přisvědčil Mikuri. Zamkl pokoj, seběhli po schodech dolů a ven. Najít budovu vůdce Travnaté bylo mnohem těžší než čekali. Párkrát zabloudili, než se zeptali na cestu. Pak tam trefili skoro hned. Po cestě také minuli několik restaurací a barů.
Zelená budova měla pět pater a nahoře ochoz. Budova měla, stejně jako sídlo vůdce stínové země, kruhovitý půdorys. Vešli dovnitř. Schody se točily uprostřed budovy. Zhruba každé čtyři metry byly schody širší, protože tam byly dveře. Kancelář vůdce Travnaté byla až nahoře. Tessen zaklepal.
„Dále." vyzval je ženský hlas. Vešli dovnitř a uviděli za stolem sedět blonďatou ženu, která měla něco kolem třicítky. Měla krásné hnědé oči, žluté triko a zelené kalhoty.
„Přejete si?"zeptala se jich zdvořile.
„Jsme ze skryté stínové a neseme vám doporučené dopisy." řekl za oba Mikuri a vytáhl z kapsy obálku a podal ji vůdkyni Travnaté. Tessen jí podal tu svoji.
„Jako každý rok." poznamenala. „Takže, s vašimi novými týmy se stekáte zítra v deset na cvičišti. Týmy a jejich velitelé o vás budou vědět. Cvičiště je asi sto metrů na západ od téhle budovy. Máte nějaké otázky?"
„Ne paní." odpověděl Mikuri.
„Ne." odpověděl jí Tessen.
Opustili budovu vůdkyně travnaté a zamířili zpátky k ubytovně. Cestou se stavili na večeři v jednom z barů, které míjeli při cestě tam. Večeře jim velmi chutnala. Pak se bez otálení vrátili na pokoje a šli spát. Zítra budou mít nejspíš svou první misi a chtěli na ni být pořádně vyspalí.