Akatsuki ve škole

Možná některé z vás napadlo co dělali členové Akatsuki, když byli ještě školní docházkou povinní. Byli to pilní studenti? Nebo se flákali a chodili za školu? Měl Deidara samé jedničky a Hidan propadal z tělocviku? To se za chvíli dovíme.

„Čau lidi.“ Pozdravil Zetsu menší skupinku dětí stojící u jedné z laviček, které patřili do parku školy. Byla to jenom jejich lavička kam se nikdo jiný neopovážil sednout.
„Ahoj.“ Dostalo se mu odpovědí od několika z nich.
„Přivedl jsem dneska někoho s sebou.“ Oznamoval jim Zetsu.
„Někdo nový? Do naší party?“ Podivili se všichni.
„Je to... asi kamarád, nebo domácí zvířátko. Něco mezi...“ snažil se Zetsu trochu poodhalit o novém kamarádovi. „Jmenuje se Tobi.“ Zamával na chlapce v masce, který nervózně postával kousek opodál a hrál si s kamenem.
„Čau.“ Pozdravil ho jako první Deidara.
„Jůů, budeme kamarádi?“ Zeptal se Tobi písklavým hlasem.
„Ne.“ Odvětil mu ledově Deidara.
„Prosím. Budeme si hrát a chodit spolu ven.“
„Výbuch“ složil Deidara prsty do pečetě. Tobimu explodovala školní taška. „Je prostě umění.“ Zasmál se Deidara.
„To bylo úžásný.“ Žasnul Tobi snažíc se uhasit svojí brašnu.
„Když už nic tak ho můžeme aspoň šikanovat.“ Promluvil Kakuzo.
„Myslíš jako tenkrát Gaie?“ Zeptal se znuděně Hidan.
„Jo. Blbej Kakashi a jeho skvadra.“ Plivl Kakuzo na zem.
„První hodinu je tělocvik.“ připomněl Pein. „Měli bychom už jít.“

V tělocvičně

„Blbej šplh. Nesnáším šplhání po tyči.“ Bědovala v koutě Blue.
V tom si k ní na žíněnku přisedl Hidan.
„Co myslíš, že by vyučující dělala, kdyby jí někdo vyšplhal nahoru a pak se pustil? To by pěkně bolelo.“
„Volal jsi mě Hidane?“ Přiklusal Tobi.
„Zmizni.“ Mávl Hidan rukou.
„Proč mi to říkáš?“ Ptala se Blue. „Bojím se že spadnu.“ Konan už měla slzy na krajíčku, když v tom se Hidan zvedl.
„Ty šplhat nebudeš. Možná díky mě budeme mít i zbytek dne volna.“ Usmál se Hidan.
„Teď chci šplhat já.“ Přiběhl Hidan k jedné z tyčí.
Vyšplhal až na vrchol, a poté se rozhlédl na jakou stranu má padat. Vyšlo mu co chtěl. Vyučující šokem omdlela. Jemu se samozřejmě nic nestalo.
„Blbe.“ Okřikl ho Itachi, když vycházeli ze školy.
„Dneska nám kvůli tobě odpadlo několik hodin. Víš kolik jsem mohl dostat jedniček?“ Plísnil ho dál cestou.

„To je taková nuda.“ Breptal Deidara celý další den při hodině. Jeho soused Sasori už z toho byl trochu vytočený, ale nechtěl rušit při hodině.
Deidara se podíval na odpadkový koš a složil prsty do pečetě. Koš vybouchl.
„Ha, konečně trochu srandy. Pěkný, ne? Sasori?“ Snažil se upozornit svého souseda.
„Deidaro! Sasori! Co to tam děláte? Budete po škole!“ Zařval vyučující.
„Ti teda pěkně děkuju. Za tohle budu doma bit.“ Sklopil Sasori hlavu.
„Se vymluvíš na mě.“ Poplácal ho Deidara po rameni.
„Půjdeš si semnou dneska hrát ven?“ Zapištěl Tobi.
„Ne.“ Odvětil mu Hidan.
„Prosím.“ Zapištěl Tobi tak nahlas až to slyšela celá třída. Z té celé pozornosti byl tak nesvůj až spadl na Hidana a stáhl ho s sebou na zem.
„Po škole. Oba dva.“
„Ale Zetsu.“ Zaškemral Tobi.
„Ten taky i Kakuzo.“ Zahřměl vyučující.
„Tobi, ty pako proč jsi do toho zatáhnul i mě?“
„Počkej až tu budeme jenom my dva o samotě.“ Promnul si Kakuzo pěsti.
„Budeme si hrát?“ Zaradoval se Tobi.
„Takový nevychovanci. Já bych se propadl hanbou, kdybych musel být po škole.“ Sděloval Itachi svému spícímu sousedovi.
„Kisame.“ Drbnul do svého společníka, ale ten nic.
„Kisame vstávej jinak bude průšvih.“ Tentokrát se, ale do toho pořádně opřel, jenže Kisame se narovnal, a tak Itachi máchnul do prázdna. Shodil Kisamemu věci a spadl na něj.
„Co děláš?“ Podivil se Kisame.
„Itachi? Ty takový dobrý student a pereš se? Zůstaneš tu s ostatními a Kisame taky. Prát se mi tu nebudete.“
„To se budu moct zase prospat.“ Zaradoval se Kisame.
„Být po škole.“ Mlátil hlavou o stůl Itachi. „Taková ostuda. Ta potupa.“
„Takový hovada.“ Pomyslel si Pein. Vůbec si nevšiml, že Blue je zkoušena u tabule a vůbec nic neví. Kvůli tomu musí zůstat s ostatními po škole kvůli doučování.
„To je zase den.“ Začala Blue plakat.
„To jsem jako jediný kdo dnes nebude po škole? To mám být venku sám? Nikdy!“ Rozhodl se Pein.
„Hokage smrdí!“ Zařval na celou třídu.
„Po škole, nebo lépe k výchovnému poradci.“
„Pěkně Peine.“ Zatleskala mu jeho banda.
„Hrozná nuda.“ Povzdechl si Deidara. Tobiho taška opět vybouchla.

„Nechceš už ze mě slézt?“ Ptal se Tobi.
„Ne, ještě jsem nedojedl oběd.“ Odpověděl mu Kakuzo.
„Můj oběd.“ Vypískl Tobi.
„Být po škole. Proč i já? Mám po kariéře.“ Brečel na lavici Itachi. Vedle něho spokojeně pochrupoval Kisame.
Blue se snažila nenápadně chytit Peina pod stolem za ruku. Deidara, Sasori a Hidan hráli karty.
„Taková nuda,“ hodil Deidara karty na stůl. „Jdu se trošku projít po škole. Stejně tu už nikdo nebude. Kdo jde se mnou?“
„Já.“ ozval se zavalený Tobi. Kakuzo, ač zklamaně, Tobiho pustil. Zetsu a Hidan šli také.
Kisame dál spal, Sasori měl práci s dopisováním úkolů, Blue s Peinem měli jiné starosti a jediný Itachi byl zásadně proti.
„Co když vás chytí? Víte jaký to může být velmi zásadní obrat ve vašem životě? Nemůžete takhle riskovat a zahodit vaší budoucnost a kariéru. Já nikam nejdu a nemůžete mi vyčítat, že jsem vás nezastavil.“
„Jasný,“ řekl netrpělivě Kakuzo. „Teď buď tak hodný Itachi a sedni si zase do lavice.“
Itacihi si sedl zpět do své lavice vedle Kisameho a celý se klepal. Byl velice rozrušený.