Co bude dál?-6

Zdvihla sem dlaně a začala sem pečetě:
„Kůň, drak, opice, krysa, býk,“ hned, co sem to dořekla, z rukou mi začaly proudit zvukový vlny směrem k nim dvěma. Jak to uslyšeli, klesli jim nohy a začali si zacpávat uši.
„To vám nepomůže, takhle se toho zvuku nezbavíte,“ hořce sem řekla a po chvíli sem ruce zase sklonila a přestala. Trochu je to naštvalo, protože ten kluk udělal pár pečetí a zařval:
„Byakugan.“ Okolo očí se mu udělali vrásky a koukal na mě pohledem, že my připadalo, jako kdyby skrz mě viděl.

Po chvíli prohlížení ke mně hrozně rychle přiběhl a začal pořádný boj zblíska. Všechny moje kopy vybral, ale sám se taky netrefil. Začal nabírat rychlost a vtom zasáhl mojí pravou ruku. Je to, jako kdyby mě zasáhl blesk. Bolest mi projela rukou. Nemohla sem s ní hejbnout.
Držel mě za ni a povytáhl mi rukáv. Já sem ani nedutala, na ruce jsem měla červené puntíky.
„Zasáhl jsem tvoje chakrové otvory na ruce, teď už si žádnou pečeť nesložíš,“ vysvětlil mi, co mi udělal a posměvačky se usmál.
„Tak to si jenom myslíš, já nejsem takovej slaboch jak si myslíš,“ řekla sem, ale necítila jsem v ruce žádnou chakru. Vytrhla sem se mu, kousla se do prstu a přivolala pár vampírků, abych získala nějakej čas.

Sakra, kvuli tý ruce nemůžu nic udělat. Musím se soustředit, přece nejde, aby opravdu uzavřel chakrový cesty, to není možný.
Objevil se za mnou, sakra, nevšimla sem si ho je hrozně rychlej. Dal pravou nohu dopředu a pokrčil ji. Pravou ruku dal před sebe a dlaní mířil ke mně. Zvláštní postoj. Hned, co to udělal viděla sem na vteřinu viděla, jak stál na zeleném znaku podobném Jing a Jang.
Vypoulil oči a pronesl
„64 úderů.“ Rychle kmital rukama a prstama zasahoval různé části mého těla.
„6, 12, 24, 48 a 64,“ postupně říkal a čím dál rychleji a více krát mě zasahoval. Jakmile skončil, necítila jsem v sobě žádnou chakru. Nohy my poklesli a já se skácela obličejem na zem.
„Tentokrát jsem zasál všechny tvé otvory pro chakru, už se nepohneš, Je konec!“

Nemůžu se hnout asi budu muset.
„Si silný. Dlouho už sem neměla takhle dobrého soupeře, ale já se tak lehce nevzdávám,“ řekla jsem a na krku se mi objevili černé znamení, které se začalo rozrůstat po celém mém těle. Mělo tvar blesků. V těle mi začala zase proudit chakra a já se zvedla.
„Nemožné“ vykřikl s vypoulenýma očima ten kluk a civěl na mě.
„Kde se v tobě vzalo najednou tolik chakry?“
„Tohle je dárek od mého pána,“ odpověděla sem mu a usmála se.
„To je prokletá pečeť, že jo.“