A.N.B.U. Kronika ohně (2 část)

Paprsky vycházejícího slunce si probojovali nesnadnou cestu korunami stromů, jen proto aby dopadli na tři brutálně zohavená těla, která spočívala uprostřed mělké kruhovité prohlubně. Při bližším pohledu na těla by člověk dokázal určit, že zranění byla nejspíše způsobena drápy, ale i nepříliš inteligentní člověk by si musel uvědomit, že žádné známé zvíře by nedokázalo rozetnout drápy člověka od hlavy až k rozkroku, nebo jediným úderem do břicha roztrhat většinu životně důležitých orgánů. On samotný fakt, že některé z ran byly způsobeny bodnutím nasvědčoval lidské účasti v této věci, protože se nestává příliš často aby zvíře svými drápy bodalo. Pokud by se člověk rozhodl zjistit totožnost mrtvých, neměl by před sebou zrovna lehký úkol. Ani jeden z obličejů nezůstal kompletní, ale přesto by si člověk mohl všimnout zbytků oblečení, které prozrazovali, že zabití byly nejspíše ninjové. Kdyby pátral ještě o chvíli déle možná by našel kus kovu se znakem Konohy, ale bohužel v okolí žádný člověk nebyl, a místo smrti přilákalo jen drobné mrchožrouty a dravce.
Slunce tou dobou, ale nesvítilo jen na místo krvavého činu, ale i na jednu nepříliš vzdálenou vesnici, na kterou jako ochránci shlíželi dvě do skály vyryté tváře. Na střeše největší budovy už v takhle časnou dobu stáli dvě postavy. První z nich oblečená v červeno bílém rouchu stála u zábradlí a shlížela na vesnici a vítr čechral její bílé vlasy. Druhá z nich byla naproti tomu oblečena celá v černém a její tvář zakrývala maska. „Chtěl jste mě vidět Hokage-sama?“ zeptal se černý. „Ano Arashi, před pár hodinami doběhl do vesnice vyčerpaný ninja. Říká, že se jeho tým kousek od Konohy střetl s nepřítelem s kovovými drápy. Ostatní prý zůstaly aby kryli jeho ústup, ale žádný z nich zatím nedorazil“ odvětil druhý. „Zbabělec, neměl ani dost cti aby bojoval po boku svého týmu“ řekl Arashi a v jeho tónu bylo znát opovržení. „Neodsuzuj ho. Jeho velitel považoval za nutné informovat Konohu o hrozícím nebezpečí a on byl vybrán aby donesl zprávu. Kdyby záviselo na něm jistě by tam zůstal a bojoval. On, ale není předmětem naší diskuze. Na naše území se dostal nepřítel a tvým úkolem je ho najít a zastavit za každou cenu“ řekl druhý „Cestu ti ukáže ten, kterého bys radši viděl mrtvého, ale bylo by lepší kdybys mu nedal příležitost hrdinně padnout.Čeká na tebe u jižní brány.“ Kumori Arashi přikývl, seskočil ze střechy dolů a vydal se k jižní bráně. Už zdálky rozpoznal svého průvodce, mladého muže v jehož unavené tváři se zračilo odhodlání a vnitřní energie, která by někoho překvapila i u mnohem staršího člověka. Jeho volné oblečení bylo převážně z tmavě modré a bílé látky, a nenacházeli se na něm žádná vyztužení, ani kovové pláty. Jediný doplněk byla na opasku přidělaná brašna na zbraně, a medailon z lesklého kovu, který měl pověšený na krku. Když Arashi přistál vedle něj mírně se uklonil a představil se jako Uchiha Shimo, a podíval se na člena A.N.B.U jako by očekával, že mu sdělí na oplátku své jméno. Z pod masky se však ozvalo pouze „Veď mě, už tak jsme ztratili dost času.“
Postupovali rychle, ale ne na tolik aby přehlédli případné stopy. Zhruba za hodinu spatřili mezi stromy pomalu jdoucí postavu, která se vůbec nepokoušela skrývat. Šla pomalu a sebejistě. Muž měl na výšku dobré dva metry a jeho hnědozelené oblečení bylo celé od krve. Od krve byly i zbraně, které muž nesl v rukách. Každá zbraň měla tři čepele posazené vedle sebe dlouhé dobrých padesát centimetrů a s ostřími na obou stranách. Čepele sami o sobě byly dokonale rovné a postupně se zužující směrem k hrotu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by si muž všiml dvou pozorovatelů, kteří se ukrývali v koruně jednoho ze stromů. Arashi si do ruky připravil několik shurikenů a naznačil svému společníkovi aby se držel zpátky. Hodil hvězdice a vzápětí je pomocí techniky faia tsubame zapálil. Muž s drápy hvězdice bez nejmenších problémů vykryl a na jeho tváři se objevil úsměv, který však rychle zmizel když cítil jak se hrot meče zabořuje do jeho zad. Arashi využil hvězdice aby odvedl mužovu pozornost a mohl ho zasáhnout do nekrytého místa. Muž však neuvěřitelně rychle uskočil a z otočky po Arashim sekl drápy. Síla úderu byla ohromná, ale drápy nenarazili na žádný odpor a muž zakolísal. Tuto příležitost Arashi využil k dalším úderu mečem, který však tentokrát narazil místo masa na kovové drápy. Čepele zajiskřili a v následující chvíli se meč rozletěl na kusy. Arashi se na poslední chvíli dostal z dosahu drápů, ale několik úlomků meče ho ošklivě zasáhlo, a způsobilo mu pár hlubokých ran. Arashi uskočil, ale při dopadu ho zraněná noha neudržela a on spadl na záda. Muž se k němu pomalu blížil a hledal v jeho očích strach, ale Arashi se nemínil vzdát tak snadno. Rychle začal vytvářet pečetě a v hlavě si připravoval potřebná slova. Muž si všiml jeho úsilí a chtěl k němu plnou rychlostí vyrazit, a Arashi si uvědomoval, že možná nebude mýt čas techniku dokončit, když v tom najednou mužovi paže a nohy omotali drobná kovová vlákna. Ne že by mu kompletně zabránila v pohybu, ale trochu ho zpomalila, a to bylo vše co Arashi potřeboval. Do vzduchu se vznesla slova faia taihen a vstříc muži vyrazil ohromný sloup ohně. Ten se ho ze zoufalství pokusil krýt drápy, ale vzdušná chakra, kterou je měl obalené jen oheň ještě zesílila. Oheň rychle válečníka kompletně spálil, a i za ním se mezi stromy táhla dobrých sto metrů ohnivá brázda. Stromy které zasáhl sloup ohně se ihned vzňali jako pochodně, a stejně skončila i tráva, keře a zvířata, která se včas nedostali z dosahu. Shimo podal Arashimu ruku a pomohl mu na nohy „Pěkná technika“ řekl a prohlédl si způsobenou spoušť. „Měli bychom vyrazit. Z toho jak vypadáš vyčerpaně se už nejspíš neudržíš dlouho na nohou“ řekl Arashi a opatrně našlapujíc vyrazil směrem ke Konoze. Shimo kráčel kousek za ním a smotával drátky, které používal k boji zpět do použitelné formy, když najednou zaslechl „Kumori Arashi, ale jestli to někomu řekneš tak jsi mrtvý muž.“