Akatsuki jedou na hory 01

Byla zima jako když praští. Akatsuki na chvíli přestali lovit ocasaté démonky, protože v téhle kládě, by podle Peina, nevystrčil čumák ani lední medvěd. Seděli tedy zmrzlí v obýváku a kousali se nudou. Nejvíc v depresi byl ale Kisame, protože zapomněl své akvárko s rybičkami venku, tam voda bohužel i s rybičkami změnila své skupenství. Korunu tomu všemu nasadil přicházející Zetsu, kterému z pusy koukala ploutev a začal Konan vychvalovat tu dobrou zmrzlinu.
„Ty masovej vrahu,“ začal řvát Kisame a hodlal se vrhnut na tu rybožravou kytku.
„To..Tobi….i…is …a…a….fro….fro…zen…boy!“ drkotal zuby Tobi, čímž přerušil hádku mezi Zetsuem a Kisamem.
„Kruci, tady je kosa,“ vztekal se v kuchyni Sasori, který byl zbylou společností vyslán uvařit něco teplého.
„Ku*va, kterej kre*en si půjčil bez dovolení moji kosu?!!“ vyšiloval na**anej Hidan
„To se říká, když ti je zima ty pako,“ ukliďnoval Hidana Sasori.
„Už toho mám dost,“ rozčílil se Pein, vzal Kakuzovi kreditku a šel zaplatit za topení. Dům nechal napospas ostatním.
O 3 hodiny později
Pein se vrátil s přimrzlými piercingy k obličeji a vítězoslavným úsměvem. Po Kakuzovi hodil prázdnou kreditku a účet s pěticiferným číslem začínající trojkou. Kakuzo vytřeštil oči a omdlel. Pein oznámil ostatním: „ Pojedeme na hory!“
„Kamže?“ zhrozil se Deidara při představě, že si bude muset nasadit kulicha a rozcuchat se.
„Na hory, lyžovat, stavět sněhuláky a hlavně relaxovat,“ podpořila Peinův nápad Konan. Jediní,kdo měli radost byla Konan, Tobi a černá půlka, zbytek se tvářil né zrovna nadšeně a Kakuzo se ještě neprobral.
Kisame, zřejmě se obávající o svou pověst největšího idiota v celé Aatsuki, se zeptal: „Bude tam moře?“
„Kisame, ty si tak blbej, kdyby řekl pojedeme k moři, znamenalo by to, že tam bude moře, ale on řekl jedem na hory, to znamená, tak prosím projev inteligenci alespoň mořské okurky, že pojedem kam…,“nedokončil Itachi.
„Eh…no,“ Kisame rudnul námahou. (Že by se v tom mozkomíšním moku přece jen něco vařilo? XD)
„Na hory.“ Dokončil Itachi větu.
„Peine, kam teda přesně pojedem?“ snažila se Konan předejít další roztržce.
„Do Švýcarska do takové roztomiloučké vesničky, kde sídlí největší banka na světě,“ poslední část věty schválně zdůraznil.
„Kde, kde?“ probral se hned Kakuzo.
„Tam, kam chceme jet, když nám dáš ještě nějaké peníze a už dost vybavování, zítra musíme brzo vstávat a jet nakupovat.“ ukončil rozvíjející debatu Pein.