Nečekaný polibek a nečekaný návrat

Moje první FF…. Chtěla bych jí věnovat for my best friend Lilgaaru…thx za pomoc :D

Sakura, Naruto a Sai jsou na misi. Jejich úkolem je zničit Akatsuki.
„Už jsme blízko“ oznámil jim Naruto.
Zastaví se na stromě a připraví se k boji. Zetsu hlídal za křovím a jakmile uviděl nepřátelé ohlásil, to ostatním. Kámen před vchodem se odvalil a ven se začala hrnout sedmičlenná skupinka.
Naruto a Sai je všechny během chvilky pozabili a Sakura si všimla, že někdo chybí, ten někdo byl Itachi.
Šla se podívat dovnitř a z temného koutu vyšla postava, která se k ní blížila až byla těsně vedle něj. Sakura nebyla schopna pohybu a dívala se do jeho černých očí, černých jako noční obloha. Chtěla ho zabít, jenže její srdce jí to nedovolilo. Byla zmatená.
Itachi využil příležitosti, políbil jí a hned na to zmizel. Polibek byl plný vzrušení, takový pocit jako by se chtěla vznést. Teprve po chvíli si uvědomila co se to přihodilo.
Sai přistoupil k Sakuře a uviděl její výraz ve tváři.
„Co se stalo?“ zeptal se.
„N-n-e nic“ zakoktala Sakura.“Itachi tu není“ řekla už s klidnějším hlasem a odkráčela.
Vrátili se zpátky do vesnice spokojeni se splněním mise. Sakura stále nemohla zapomenout na polibek od Itachiho.
Proč mě políbil? vrtalo Sakuře hlavou.
Zašla do Tsunaděniny kanceláře, aby jí oznámila splnění mise. Zaklepala a s úsměvem na tváři, aby nebylo poznat, že je znepokojená, vešla.
„Právě včas“ přivítala jí Tsunade. „mám pro tebe překvapení“ usmála se a ukázala na Sasukeho sedícího na gauči.
Sakura si chvíli myslela, že je to Itachi, ale pak se vrátila do reálního světa a nuceně se na Sasukeho usmála.
„Akatsuki bylo poraženo“ informovala Sakura Tsunade a Sasuke se zeptal jestli zabili i Itachiho. Nevěděla co by měla říct. Tsunade a Sasuke s napětím čekali na odpověď, ale nedočkali se jí. Do místnosti vešla Shizune s hromadou papírů a upozornila ji o jejích povinnostech. Sasuke teď zůstal se Sakurou sám.
Po tak dlouhé době se opět setkali, ale ani jeden nevěděl co má říct bylo tam takzvané trapné ticho.
‚Asi bych jí měl říct důvod proč jsem se vrátil!‘ přemýšlel nad tím Sasuke.
Sakura si přemítala scénku s Itachim. Až po chvíli si všimla jak se Sasuke tváří vážně. ‚Co po ní chce? Proč se najednou vrátil? Dá se snad tým 7 dohromady?‘ to kroužilo v Sakuřině hlavě.
„S-Sakuro“ ozval se po chvíli Sasuke.
„Ano Sasuke?“ odpověděla a čekala co se bude dít dál, jenže ono s nic nedělo.
Se Sasukem se něco stalo, najednou neměl slov. A pak…
„Sakuro…miluji tě…uvědomil jsem si to a musel jsem se vrátit.“ Dokončil svůj proslov a vyčkával na reakci.
Sakura jenom koukala. Když už ho nemiluje tak se vrátí a vyzná jí lásku? S Itacim stejně nemám šanci pomyslela si.
„Já tebe taky“ vypadlo to zní aniž by chtěla.
Sasuke se rozzářil a popadl Sakuru kolem pasu a něžně jí políbil. Byl to úplně jiný polibek než od Itachiho. Nebylo tam to vzrušení.
„Tým 7 je zpátky“ vyřvával na celou vesnici Naruto. Měl toho ohromnou radost, že se jeho nejlepší kamarád vrátil.

Uplynul rok od doby co se Sasuke vrátil a už se chystala svatba. Sakura pomalu zapomíná na Itachiho. Občas byly hádky, že se celá vesnice otřásala v základech ( hold Sakura XD) o to hezčí, ale bylo usmiřování.
Lehli si spolu do postele a usnuli.

Sakura opět stála v úkrytu Akatsuki. Přiblížila se k ní postava, ale nebála se jí věděla, kdo to je.
„Itachi“ řekla a políbila ho, najednou se tam objevila další postava. Byl to Sasuke, mířil kunai na bratra…
„ITACHI“ zařvala Sakura čímž probudila Sasukeho. Vůbec nechápal proč vykřikla jeho jméno. Tak si vymyslela, že jí chtěl zabít a Sasuke zase v klidu usnul.

„Dneska je náš velký den lásko“ zvolal Sasuke na ospalou Sakuru. Sasuke zářil štěstím to se, ale nedalo říct o Sakuře. Kvůli tomu snu už neusnula a přemýšlela nad Itacim. ‚Co asi dělá? Jak se má? Myslí občas na mě?‘
Ještě rozespalá Sakura šla do koupelny a Sasuke zmizel ke svému svědkovi, Narutovi. Jenže v koupelně už někdo byl, ten někdo čekal na ní.
„I-Itachi co tu děláš?“Sakura nevěřila svým očím opravdu tam stál?!
„Jdu za tebou. Ty si ho nemůžeš vzít.“ Odpověděl s klidem Itachi.
„Proč bych jako nemohla?“ rozčílila se.
„Proč?Proč?“ a rozesmál se.
„ehm….?“
„Protože ho nemiluješ…miluješ mě!Uteč semnou Sakuro.“dokončil to Itachi a tvářil se, že to myslí vážně.
„Itachi…“ nic víc mu nedokázal říct a tak k ní přistoupil a políbil jí nejdřív na tvář a pak na pusu. Sakura se zezačátku bránila, ale po chvíli přestala. Zase jí pohltil ten nádherný pocit.
Najednou jí Itachi přestal líbat a pošeptal jí, že se pro ní vrátí. Poté zmizel oknem ven, Sakura se za ním dívala.
V té chvíli se vrátil Sasuke a samozřejmě, že zahlédl postavu, která je v objetí v té druhé postavě což odpovídalo na Sakuru a jak najednou jedna z postav vylézá z okna ven a mizí do dálky. Povšiml si rudých obláčku na plášti.(jak všímavý )
„Itachi“ řekl a běžel za ním.
Itachi si všiml, že ho někdo sleduje tak se otočil a… to už na něj mířil kunai od Sasukeho.
„ Sasuke….můj malý bráško co kdyby si místo házení kunaie objal svého bráchu?“ řekl naprosto chladnou hlavou Itachi, ale místo objetí se dočkal dalších kunaiů.
„Co chceš po Sakuře?“ zeptal se Sasuke.
„Možná pár dětí….,aby semnou žila dokavaď neumřeme?“
„Nééééé…proč mi všechno bereš?Všechno co jsem, kdy miloval?“ Sasuke už se pomalu rozbrečel. Udržel svoje slzy a začal krutý a nemilosrdný boj.
„Uvědomuješ si, že jeden z nás dnes umře? A ten získa Sakuru?“ řekl mu Itachi.
Sasuke neodpovídal a dál se věnoval, aby konečně zasáhl bratra.

Sakura si všimla, že dole na mýtině se něco děje rozhodla se tam podívat.

Všude byl prach a jeden z bratrů už se nehýbal, ležel na zemi nehnutý s kunaiem v břiše, byl konec. V té chvíli dorazila Sakura.
„Néé….“ Rozbrečela se běžela k ležící postavě. Ještě nebyl mrtvý. Okolo byla kaluž krve.
„S-Sakuro……buď šťastná…pořád tě budu milovat….“ To byla jeho poslední slova.
„Sasuke nééé…..nééé“ po tváři jí stékaly slzy. Itachi k ní přistoupil a objal jí. Pak jí políbil a omluvil se, že nechtěl, aby to tak dopadlo.
„Miluju tě Itachi“