Superhrdina 1

Ano... I ninja svět potřebuje superhrdinu, který ochrání nevinné a bezbranné. Proto je tu náš Super-kun! Jenže kdo se skrývá pod maskou? Cornellia a Minata přinášejí parodii na Naruta a Supermana v jednom! :D
***

Byla hrozivá noc. Všichni už dávno spali, jenom listy na stromech šustěly pravidelnými záryvy větru. A najednou, vlahý letní vzduch pročísl její jekot. Uslyšela vytí vlků, jenž se přibližovalo. Rozeběhla se v krátké konožské uličce. Strach ji dusil. Zakopla a upadla. Nemohla se ani pohnout. Šelmy jí dohnaly. Začala couvat dozadu. Šílené výrazy rozzuřených vlků, kteří na ni zlostně vrčeli…. To je konec. Ta smečka ji roztrhá….

Byl to ten čas. Čas, kdy je potřeba hrdiny! A ten doopravdy přišel! Stál na budově Hokage, nad tím velkým znakem ohně. Jeho plášť poletoval a jenom obrys se zračil pod svitem měsíce. A náhle, na hrdinově prsou se zalesklo velké zlaté M. Hvězdy odhalily oranžovou přiléhavou kombinézu, která obepínala jeho tělo. Ač se to zdálo nemožné, všechny milovnice módních trendů by po něm skočily. Ano, kombinéza byla z pravé hadí kůže. (I ta může být oranžová! Věřte, nevěřte ... ) A ten plášť! Jako závoj nevěsty, vál ... Zběsile. Nikdo ho nikdy nepozná, protože se na jeho tváři skvěla oranžová maska. Po světě putovaly zvěsti, že jeden člen bájné protivládní skupiny Akatsuki byl okraden. Že se jeho maska, kterou kryl svou krásnou tvář, záhadně ztratila při útoku na Konohu a on teď musel chodit v papírovém pytlíku s dírami na oči. Všechno kvůli fanynkám. A zrovna v tu dobu náš hrdina dostal úžasný nápad. Stát se ... Supershinobi, který bude hájit právo Konohy! Ano!
„Pomohu ti, sličná děvo!“ zařičel do tmy.
„Já, velký Konožský hrdina! Zákon bude mít pořádek ... Tedy ... Pýcha bude mít předsudek! Sakra! Zločin bude mít trest!“
Udělal jeden krok. Plášť se mu připletl pod nohy a on zakopl. Ze střechy spadl na balkon, z toho se skutálel na další .. A o pár pater níž už konečně dopadl na zem. Okamžitě se hrdě postavil a oklepal se, z kapes mu přitom vypadl rybářský prut, kompas, super mobil s foťákem, balíček Orbitek, a učebnice "Jak být superúžasný hrdina" od světoznámého romanopisce Jiraiyi (kam on to v tom přiléhavém oblečku dával!).
„Já! Já jsem Super-kun. Dattebayo! Pomáhám lidem! Aniž by věděli mou pravou identitu! Jsem ... Super-kun! Muhehehe! Tedy ... Hihi. Smích hrdiny nikdy nesmí být zlotřilý. Pravidlo číslo jedna na straně dvanáct.“

Hnal se. Hrdinně, jako kdyby bojoval o poslední ramen, jako kdyby se snažil, aby ho ani sharingan neviděl. A konečně, v tmavé uličce, zvané Bronks no sato, ji uzřel obklopenou vlky! Lásku svých dětských let! A jelikož jemu samotnému bylo teprve sedmnáct, před měsícem napsal svoji vlastní závěť, pravidelně docházel pro mastičku na revma a někdy měl pocit, že jeho ledviny přestávají plnit svoji funkci (pomočování bylo jeho velkým problémem), rozhodl se, že už nic víc nemůže být ztraceno. Musí ji zachránit! Spanilou Sakuru!

„-ttebayo! ,“ ozval se za ní vysoký písklák.
Před očima se jí mihla postava a skočila před vlky. Plášť jí vlál ve studeném větru.
„Necháte Sakuru – chan být vy odporný smradlavý zavšivený….! ,“ projev se mu zasekl, když spatřil jejich hrozivé tesáky.
Vlkové se na sebe podívali s úžasem. Pak se podívali zpátky na maskovaného hrdinu a rozeběhli se proti němu.
„Ups… Sakuro, utíkej!!!!! ,“ zařval na ni.
Jenže sám nedával pozor a jeden vlk se mu zakousnul do zadku.
„Jauuuuuuu!!!! ,“ a začal běhat okolo smečky, která se zatoulala do Konohy, snažíc se setřást chlupatou osinu v zadku. Ostatní zvířata nevěděly, co dělat. Náhle zakopnul o kus šutru a natáhl se do délky. Vlk odletěl metry před něj s kouskem jeho drahých kožených kalhot a narazil do stromu, kde padl omráčený k zemi.
„Sakra ,“ pomyslel si, „Sakura mě teď nesmí vidět, poznala by moje spoďáry s medvídkama!“
Jakmile šelmy viděly, co se stalo jejich bratrovi, s kňučením vzaly nohy na ramena. Tenhle člověk byl nebezpečný sobě i okolí!
Náš hrdina je sledoval, spokojen sám se sebou. Pak si dal ruce na onu díru na zadnici a tryskem vyrazil k nehybnému zvířeti, aby získal zpět kousek svých drahých značkových kalhot.
Sakura ho pozorovala se zájmem. On se pak jen k ní obrátil a: „Už jsi v bezpečí lepá děvo…,“ ukázal na hrudník, kde bylo velké žluté M, „uhm… a teď už musím…. Letět… sayonara! ,“ a zmizel v oblaku prachu.
Sakura jen vyvalila oči a zůstala zírat na místo, kde stál s otevřenou pusou. Pomalu se zvedala a odcházela směrem náměstí. Kdo byl ten týpek? Musela se usmát. Byl hrozně nešikovnej. Někoho jí připomínal, ale koho?

Musí pomoct dalším! Cítil to … Další jekot, následný výbuch smíchu … A další jekot! Vrhl se do stínu noci až na konec slepé uličky. Udělal jeden výpad, mimo. Udělal druhý, zasáhl popelnici. Až třetím zavadil o něčí rukáv.
„Super-kun tě zachrání! Dattebayo!“
V té tmě nic neviděl, jenom uslyšel tlumený smích.
Proto sáhl do svého oblečku, zaštrachal rukou ... A vytáhl baterku! Kužel světla odhalil Nejiho a TenTen jak se na zemi svíjejí smíchy.
„Co je?“ ušklíbl se poníženě.
„Ty v**e! My tu máme první .. schůzku a ty nás rušíš! Ichtyle!“ zanadávala TenTen a zuřivě se vrhla na zip Nejiho kalhot.
„Jéžiš, sorry. Omyl. Se stává, ne? Sakra! Já se na to vy to!“ zašeptal a okamžitě se otočil.

Úplně jinde, v nejmenované vesnici se jménem Zvučná, jeden člověk právě zuřivě mačkal, kousal, žužlal, hladil, čistil ... No ... Novinový papír, na jehož titulce se skvělo velké "Shinobi věštec".
„Kabuto!“ zakřičel a zabodl svůj fialově orámovaný zrak na chlapce stojícího opodál.
„Ano, Orochi-sama?“ přiběhl chlapec nadšeně.
„Copak ti došla vodička? I jdi ty!“ rozkošně mávl ručkou Kabuto.
„Ne! Podívej sem!“ ukázal svým prstem Orochimaru na jeden ze článků. „V Konoze pobíhá nějakej ... Pošuk! Prej zachraňuje lidi! A víš co má na sobě?“
„Nevím, ťutínku ... Župánek?“
„Ne! Župánek by mi nevadil ... Ale, on má ... Obleček z hadí kůže!“
„Hmm ... Sexy ... Tedy ... Hadí?! Sakra ... Orochi-samánku ... Klídeček ...“
„Musíme ho dostat! Musíme ... Se spojit .. S Greenpeace!“

***
Tak! Příští díl příjde příště! xD