Akatsuki kronika: Akatsuki jedou na tábor 4+5

Tak šli do chatek si pro nějaké věci(Itachi si zase málem zapomněl voodoo panenku Sasukeho). Jelikož byli na sebe skoro všichni Akatsuki naštvaní, nešli pohromadě, ale pokouskách. Itachi s Kisamem vyrazili první. Cesta byla nudná, dlouhá a posetá kořeny. Když už šli docela dlouho Itachi začal řvát.
„Áá, potřebuju si zapíchnout špendlíček do Sasukeho panenky, nebo se zblázním.“
Vytáhl voodoo panenku se špendlíčkem a zabodl ho panence do ramene. Najednou se ze stromu nad nimi ozvalo bolestné zaúpění.
„Co to bylo?“ vypískl Kisame.
Ozvalo se pár křupnutí a v tom spadl před Itachiho Sasuke.
„ Hele Itachi, ten kluk vypadá jako voodoo panenka tvýho bráchy.“
„Protože to JE můj bratr.“
„Ale co tu dělá?“
„Dobrá otázka Kisame,“ otočil se k Sasukemu a obořil se na něj.
„Co tu děláš stupidní bratříčku?“
„Zaprvý jsem tu na táboře, zadruhý ne nemám víc fanynek než ty, ale cool jsem(podle sebe) víc ty mešuge kreaturo a zatřetí začni konečně používat krém proti vráskám, vypadáš hrozně.“
Kisame beznadějně klesl k zemi v záchvatu smíchu.
„Itachi, tv........“ snažil se Kisame vysoukat větu.
Nikdo si ho však nevšímal, protože právě na Sasukeho obličeji přistála Itachiho bota.
„Cos to udělal Sasukemu?“ ozvalo se z lesa a objevila se blondýna se šíleným výrazem ve tváři.
„Co je to za příšeru?“ zeptal se Itachi.
„Né, to je Ino. Itachi schovej mě někam!!!“
Ale Itachi se jen zašklebil a strčil Sasukeho na blížící se Ino. Sasuke stratil rovnováhu a s máváním rukama spadl na Inu. Jeho obličej skončil přesně na její hrudi. Cvílí byla oba zaraženi, načež se Ina vyletěla do vzduchu a začala radostně řvát, ale nikdo jí nerozumněl co. Sasuke se málem propadnul do země, Kisame se svíjel v záchvatech smíchu a Itachi byl šokován, že v je v rodině spolu stímhle pakem a málem ho kleplo(chudák má slabý srdíčko). Ina byla tak nadšená, že se dotkla Sasukeho, a v prostoru naprosto neorientovaná, že plnou parou vlítla do stromu a ocitla se ve stavu lehkého bezvědomí. K tomu jí pomoct se nikdo neměl, takže tam zůstala ležet. Sasuke už chtěl porcovat Itachiho na malý kousíčky, když v tu ránu vylítl z lesa Deidara. Jak uviděl co se tu děje a kdo tu je zůstal zaraženě stát. Ina se zrovna probrala(nějak moc rychle) a když uviděla Deidaru začala hystericky řvát:
„Tak to jako ne, nikdo se mi nebude ani vzdáleně podobat!! Chápeš to ty stupidní holko?“
„Héj, já sem kluk, si slepá bo co?“
„Cože? Takhle bych vypadala jako chlap? Pomoc!!! Maminko!!“ a omdlela což většina přítomných uvítala. Ale Sasukemu zase nebylo dopřáno klidu, aby zlikvidoval Itachiho, protože se objevila.....Sakura.
-------
„Kisame.“
„Co?“
„Jdi udělat večeři.“
„Ale já teď zapisuji do naší kroniky!!“
„To nás nezajímá! My máme hlad! A kromě toho jsi s přípravou večeře na řadě!“ obořili se na Kisameho Sasori s Hidanem.
„No jo furt,“ brblal Kisame a praštil s Akatsuki kronikou, která za nic nemohla, na zem. Po chvilce se z kuchyně ozval výkřik. Akatsuki vběhli do kuchyně a naskytl se jim pohled na hořící plynový sporák a Kisameho běžícího s kýblem vody.
„Co to má, dopr...., znamenat?“ nadával Kisame a chrstnul vodu na sporák.
„Něco tady smrdí,“ promluvil Deidara „přijde mi to jako odlakovač..“
„Ehm..“ ozval se Itachi. Všichni přítomní se na něj otočili.
„No, já jsem si...ehm..., odlakovával nechty vedle sporáku, no, a tu lahvičku s odlakovačem jsem převrhl, no, a ehm....“
„Fakticky bezvadný. Teď abyjsme kupovali novej sporák,“ byl strašlivě nadšen Pein.
„Néé, penízky....“ svalil se na zem v záchvatu vzlykání Kakuzu.
„Když už budeme kupovat ten sporák, tak hlavně ne znova plynovej, ale nějakej lepší, třeba s dotokovým ovládáním,“ přemýšlela Konan o novém, vysněném sporáku.
„Já končím,“ oznámil pořád ještě otřesený Kisame „kdo má hlad ať si sám něco udělá,“ a odešel pokračovat v sepisování kroniky. Posadil sena gauč, vzal propisku a zvedl ze země Akatsuki kroniku, na kterou už mezitím stačil někdo šlápnout.
„Kde jsem to jen přestal?“ zamyslel se Kisame „už to šrotuje....hm...už vím. Počkat, ne nevím. Sakra! Hmmmmmmm........Ha, teď už vím. Opravdu!“
----------
„Ino-prasečino, okamžitě vylez, ať ti můžu jednu vrazit, ty jedna mr....“ v tom se zarazila a přejela pohledem po přítomných.
„Co je to za podivnou bytost?“
„No dovol, un,“ ozval se dotčeně Deidara, který si myslel, že to bylo na něj.
„Ale já nemyslím tebe,“ vyváděla ho Sakura z omylu „ ale toho modrýho člověka(ehm) s nanukem na zádech.“
„To bolelo,“ vzlyknul ublíženě Kisame, schoulil se u kmene stromu a pomalu se začal stávat dalším Emařem.
„Sasí, kdo je ten člověk s těma černejma vlasama?“
„Můj bratr.“
„Cože?“ zařvala Sakura „ ty neřáde, víš, že jsi způsobil Sasánkovi životní trauma? Šannaró!!“ a vrhla se ve stavu šílenství na Itachiho. Itachi jen tak tak uhnul. Sakura skončila, po neúspěšné ráně, zaritá obličejem v zemi. Sasuke tohoto momentu využil a napřáhl se, aby itachimu taky jednu vrazil. Itachi tentokrát uhnout nestihl a ránu schytal naplno.
„Né, tys mi rozbil brejle,“ zavřískal Itachi a jelikož byl bez brýlí slepej jak patrona, zakopl o Sakuru,a jak padal na zem, stačil s sebou strhnout i Sasukeho.
„Tohle je na mě moc, un,“ pomyslel se Deidara a radši zmizel někde v lese.