Sebevrah

Sasuke stál na střeše jedné z největších budov v Konoze a díval se přes římsu dolů. Několik desítek metrů hluboká výška. Uchiha však nebyl plně rozhodnut zda skočit, proto vyndal telefon z kapsy a začal vytáčet.
"Haló? Tady Sasuke, chci se zabít právě teď stojím na svých nejvyšších botách a hodlám skočit do náruče smrti."
"Chcípni ty hajzle, nesnášim tě!" prásknul mu Kabuto s telefonem.
"Asi jsem měl zavolat někomu jinýmu." Znovu vyťukával číslo.
"Tady Sasu-"
"Já vím kdo jsi Sasuke. Platím ti účty za telefon. Buď na oběd doma," klikl mu Orochimaru s telefonem.
"To je na pikaču, jak nikoho nezajímá, že se chci zabít. Ha! Zavolám Sakuře."
Vyťukal číslo. "Tady Sasuke, chci..."
"Sasuke! Ty mě chceš! Já to věděla! Taky tě chci, hned teď a tady, už se na tebe těším! Půjdeme spolu nakupovat a vybereme si kočku a koupíme byt a velkou manželskou postel a..."
Dál ji však nenechal domluvit a vypnul telefon. Mezitím se otevřely dveře od střechy. Vešel Naruto se smyčkou kolem krku, ke které byl přivázán velký těžký šutr.
"Čau," pozdravil ho Sasuke.
Naruto ho odstrčil: "Uhni, jdu si skočit."
"Já tu byl ale první!"
"Nezájem."
"Už zase to nikoho nezajímá."
"Šel jsem za Sakurou, víš. Stojí támhle dole. Zrovna jí začal někdo volat. Hned začala vykřikovat do telefonu jak ho miluje. Ach, co bych za to dal, kdyby to říkala mě..."
Pustil šutr, který ho strhl přes římsu. Sasuke skočil za ním a chytil ho. Jednou rukou držel Naruta a druhou se držel za římsu.
"ÁÁÁ! Ty blbče, kvůli tobě mi spadl telefon," vřískal Sasuke.
"Nechtěl ses zabít? Pusť nás oba a máme to z krku."
"Já se nechtěl zabít. Chtěl jsem si hrát na tragéda!"
"Ty jsi takový ješitný emo!" vztekal se Naruto.
"Ty sobče!"
“Já jsem tu sirotek! Kolem mě by se mělo všechno točit!” vřískal Naruto.
"Nenávidím tě!"
"Já tebe taky! A abych tě ještě víc n****l, sundám si ten šutr." Odřízl provaz a balvan spadnul na ulici.
“Chci nás vytáhnout, ale nějak mi zdřevěněla ruka.”
“Ty trapnej génie. To jsou jenom kecy o tom, jak jsi dokonalej. I moje boty jsou lepší než ty.”
“Až nás odsud, Naruto, vytáhnu, tak tě zmlátim.”
“Ne, já zmlátim tebe. Ne, na tebe stačí i moje bota!”
“Chyť se mě za nohy a já nás vytáhnu druhou rukou.”
“Tak dělej.”
Naruto se pustil Sasukeho ruky a ihned se přitiskl jako klíště k jeho nohám. Bohužel si Sasuke špatně utáhl pásek a kalhoty mu začaly pomalu sjíždět.
“Sasuke, tohle jsi udělal schválně. Ó, bože dobrý, ty máš i spodky se znakem svýho klanu!”
“Drž hubu!” Sasuke se pomalu přitahoval, až konečně vylezli oba dva zpět na střechu.
“Tady máš kalhoty,” vracel mu Naruto chybějící část oděvu.
“Naruto! Sasuke? Proč nemáš kalhoty?” objevil se nad nimi Kakashi. “Nějakej prevít po mě hodil velký šutr a zničil mi tak nákup, který jsem nesl, ale to je teď vedlejší. Proč nemáš ty kalhoty? Oba jste dost uřícení, zpocení... Raději si to nebudu domýšlet. S naším týmem 7 je konec.... Jedu sólově se Sakurou.”
Jen co odešel, Sasuke koukl na Naruta.
“Ježiš. To je vůl úchyláckej! To má z těch knížek.”
Naruto si přisadil: “Je teplej..."