KakaAya 09 - sensei milostného poznání (do 15 let nevhodné)

tak další pokračování.Sice až od 15+ ale kdo to dodržuje hihi

„Kurenai senpai?“
„Ano Ayu?“(zkrácenina Ayame )
„Mohla bych se jít projít? Už tu ležím tři dny a potřebuji na vzduch.“
„Tak dobře ale půjde s tebou Kiba, ať na tebe dá pozor.“
„Neeee.“ vykřikla jsem.
„Nechci ho obtěžovat a nebojte se budu dávat pozor.“ řekla jsem opatrně aby neměla podezření o mém plánu.
„Dobrá a pak až příjdeš půjdeme spolu nakoupit co na to říkáš?“
„Tak ano a díky ahoj.“
Nestačila mi odpovědět a už si zabouchli dveře.
Šla jsem po odpoledních ulicích Konohy a všímala si lidí okolo sebe.Vzpomínky na to co se stalo se mi nevybavovali a nechci aby se mi kdy vrátili.
„Ahooooj.“ zakřičeli dva hlasy a podívala jsem se jejich směry.
„Ahoj Ayu, jak ti je??“ptala se mě z dálky Sakura.
„Povídej co se stalo?“ zakřičel Naruto.
Vážně bych je nechtěla odbít, ale pospíchala jsem.
„Já musím běžet, příjdu za vámi co možná nejdřív.“ volala jsem, aby se nenaštvali.
„Dobře.“ uslyšela jsem za sebou a pak už šla dál.
Když jsem dorazila na místo, bála jsem se, zda jsem tu zprávně. Snad.
Vyšla jsem malinké schůdky a zaváhala a nakonec zaťukala.
„Dále, je otevřeno, pojďte dál.“ ozvalo se.
Vstoupila jsem dovnitř. Jsem tu správně? Ano.
„A a a ahoj Ayu?“ zakoktal.
Asi nečekal, že po našem incidentu a musím uznat velmi příjemném, bych k němu přišla.
„Kakashi já chtěla bych…“
Vstal a namířil si to ke mně. Zavřel dveře a dotkl se mé šíje. "Posaď se."
Mlčky jsem si šla sednout a uposlechla jsem jako pejsek.
„Dala by si si něco k pití?“
Kývla jsem.
„A co by si si dala? Mám tu … ahm …“ podíval se do prosklené skříňky a … „chceš vodu nebo Saké?“a o co mu jako jde opít mě?
„Dám si …“ i když nebyl by to špatný nápad... „a já můžu Saké?“ s menší naivitou a roztomilostí jsem ho znejistila.
„Tak to nikomu nepovíme.“ usmál se na mě.
Jak vteřiny plynuli, měnili se v minuty, a ty pak v hodiny.
Leželi jsme tam, v obývacím pokoji na krásném barevném koberci a povídali si a…opili se.
„A je to.“ odpověděl si v duchu Kakashi.“ Tak a teď ji dostat tam, kam…

„C c c co ?“ vykřikla jsem.
Už to začíná...pomalinku, ať ji nevystraším.
Rychle si ji přitahuji k tělu.(ještě, že jsem před tím zamkl pokoj). A mojí pasti už neunikne. Vím že je už jistě pozdě na návrat. Naprosto jistě.
A rychle ji přitlačuji k nejbližší zdi a zároveň ji svírám v pase.
Zkouším se mu vykroutit. Pozvedám ruku, kterou mi před malou chvílí položil na své rameno a asi ho brzy udeřím.
Chytám ji za útlounké zápěstí a druhou rukou jí zajíždím do vlasů. Přikryl jsem jí oči svou páskou. Až pak jsem si sundal masku a…konečně ji líbám, žíznivě se vpíjím do jejích úst a ona odpovídá a zdá se to být jiné než před tím. Nejsou mezi námi žádné zábrany, líbám ji snad po celičkém těle a pak mi dychtivě polibek oplácí. Pravou dlaní putuji po dokonalé křivce jejího útlého pasu až k její levé noze. Přitahuji si k sobě její nohu a omotávám ji okolo svého těla.

Úplně mi popletl hlavu. Co teď? Co mám dělat? Mám ho nechat? Nechat jít dál ať…?
Ochutnávám ji všemi svými smysly. Svojí druhou rukou (v prvé tisknu její boky ke zdi) ji hladím, hladím jí tam, okolo bříška. Beru si ji a pomalu vychutnávám ten sladký okamžik. Tiše sténá. Její vzdechy se změnili a vidím jak se oddává milostným hrátkám tanci rozkoše a lásky.
Pokojem proniká její dlouhý sténavý výkřik. „Kaka sensei?“
Její horká kůže voní vášní, dlouze ji líbám a opájím se její ojíněnou krásou. Je to co dělám zakázané? A navíc tak neuvěřitelně lákavé... její zodpovědný učitel ji místo pochopení a tréninku (i když teď vůči jejím zranění zcela nemožné) zasvěcuje do tajů milování…
Naše srdce se ocitli v divokém víru vášně ale v tom někdo zaťukal na dveře.,
„Rychle, běž se schovat.“ zakřičím a v tom okamžiku mizí každá chvíle napětí a slatsných dotyků.
„A kam? volám tiše na Kakashiho.

Vy už to máte? Bude menší pauza, tak prosím strpení.