KakaAya 08 - v pokoji

Další část a je malinko krátká a to proto, že jsem zatím v tomto dílku nechtěla nic prozradit.Snad už jen dodat, že za chvilinku přidám pokračování.

Sluneční svit dopadl na podlahu Kurenaiino pokoje.Kdo tam je?Kdo koho neustále sleduje a nedokáže od ní odtrhnout oči?Kdo ji tolik hltá pohledem jako nikdy nikoho jiného?
Úžasná chvíle a nechci aby skončila.Má tak…tak nežnou tvář vypadá tak mladě a nevinně, v její dívčí tváři je přeci malá panenka a přeci jenom bych jí mohl…snažím se své vášně potlačit, ale vymiká se mi to z rukou, nejde to, jako by mě její zavřené oči hypnotizovali a nutili k neodvratnému činu.
Všímám si jak jí v poledním slunci zazářila bělostná pleť.Probouzí se…už je pozdě na…
„Ahm?“pomalinku otevírám oči.
„Aiyu?“
„Kakashi sensei?“
„Tak už si se probudila.To jsem rád, moc jsem se o tebe a Sasukeho bál, když mi vyprávěl jak vás napadli Aka…“
„Co je Sasukemu?Už se probudil?A co se mu stalo?“skočila jsem mu do řeči.
Její oči, jsou jako dvě rozkvetlé průzračné růže.
„Pšššš.“přikryl jsem jí na ůsta ruku.
„Je v pořádku.“snažil jsem se jí uklidnit.
Vstala a začala chodit po pokoji sem a tam.Pokojem prostoupila vůně jejích vlasů a když se zastavila…stála tam jen tak v noční košilce a ručku měla obvázanou .Bylo už pozdě ta její něžnost a roztomilost a oči…ano pronikali mnou jako jedovatý šíp.Krůček po krůčku jsem k ní přistoupil.Znějistěla.

Skláním se a tisknu své rty na její čelo. „Měl jsem o tebe veliký strach.“ Mou tvář kryje maska, přesto má polibek působivý dotyk, cítím, jak se zachvěla a pokusila se ucuknout.Přistoupil jsem jak nejvíc to šlo a všimla si podezření v mém pohledu a zmatěně o krok ucouvla.
„Kakashi co to děláte?“zeptala jsem se a pak v okamžiku, kdy mé oči zahalila tma jsem ucítila…ano byla to nepopsatelná chuť jeho rtů a jak mohl ovládnout mé tělo?Jak jsem mu to mohla dovolit?Začal jsem se mu vyvlíkávat z náruče ale on stále pokračoval a nechala jsem se unést tomu podmanivému kouzlu, nedokázala jsem mu uniknout, s narůstajícím a nekončícím polibkem mě naprosto ovládl.
Ťuki ťuk.
Odtrhla jsem se mu od rtů a on mi rozvázal z očí čelenku.
Vlítla tam Kurenai.
„Kurenai?“
„Co se tu děje Kakashi?Slyšeli jsme nějaký hluk?“
„Ne všechno je v pořádku.“
Kurenai pohlédla na postel na které jsem nehybně ležela a s malinko otevřenýma očima jsem se jí zeptala.„Kurenai sempai co se stalo?“
Př istoupila k postelýlce a posadila se na ní a chytila mi ruku. „Víš, hledali jsme vás všude, ale nemohli jsme vás najít.Pak jsme našli Sasukeho jak tě nosí v náruči a ihned jsme vás odvedli sem, do Konohy.
„A kde je Sasuke?“vykřikla jsem.
„V nemocnici.“odpověděla.
„A a a a…“
„Hlídá ho Sakura s Narutem.Zakázala jsem jim, aby za tebou přišli.“
„A proč?Proč je nemůžu vidět?“*vzlyk*podívala se na Kakashiho a pak vstal a kývl hlavou a pak odešel.
„Musím ti něco říct.Co si pamatuješ?“
"Nic, jen jak jsme byli u stromů a pak na nás zaůtočil on…jeho bratr.
„A víš co bylo pak?“
„…co bylo?“mlčela.
Pohlédla na mou tvář, jako kdybych byla malinké dítě a pak mě po ní pohladila.
„Chtěli tě…možná bych ti to…já musím…znásilnili tě.“zadívala se na mě a slzy mi z očích padali, jako perly z rostrhnutého náhrdelníku.

Příště:Co mi to udělali?
Snad zapomeneš a já ti v tom pomůži.