Ztraceni 4

Čekala, čekala, zdálo se ji že je to nekonečná chvíle. Usnula.
''Konan, Konan, vzbuď se.'' Šťouchala do Konan Saruwatari. Konan se probrala promnula si oči.
''Jéé, Saruwatari ty už si vzhůru?''
''Jo, ale hrozně mně bolí hlava.''
''Pamatuješ si něco?''
''Ne akorát že sem někam šla a najednou nic. Až téhle chvíle.''
''Aha, no spadla si ze schodů.''
''Proto mně bolí ta hlava.'' Saruwatari se napila ze sklenice co stála na stolku vedle její postele a Konan se jenom usmívala. ''Konan? Co tě trápí?''
''Mě? Nic co by mně mnělo trápit.''
''Vidím to na tobě. Tvůj úsměv není pravý je falešný.'' ....K sakru jak to může vědět? Jo jo je fakt dobrá, ale teď se vzbudila!! Říkala si v hlavě Konan a snažila se udělat lepší úsměv.

Itachi spal ve svojí posteli. Byl jen napůl přikritý takže mu šli vidět bílé trenky se znakem klanu na zadku. Sasori potichu vešel do jeho pokoje. Uviděl Spícího Itachiho a hned to komentoval.
''Bože on má ten tnak snad všude. Ještě sem neviděl oblečení kde by neměl svůj znak no snad kromě pláště.'' Raději se zase otočil a odešel.
''Sasori-sama co ste tam dělal?'' Pronesl Deidara který právě chtěl jít za Itachim.
''Nic, a zachvíli za mnou přiď.'' Podíval se na Deidaru svýma velkýma očima a šel do svojeho pokoje.
''Co dneska zase všem je? No nic Musím si pospíšit Sasori-sama nerad čeká.'' Řekl si pro sebe a zaklepal na dveře. Nic, tak vešel.
''Itachi? Spíš??'' Zeptal se opatrně.
''No už ne když si mně vzbudil.''
''Promiň, ale máš misi.''
''Aha tak jo, dík za vyřízení. Podej mi plášť.'' Vstal z postele. Deidara byl ohromen. Stál tam a koukal na jeho vypracovaní tělo. Viděl ho poprvé jenom v trenkách, protože se jim prolínali mise, tak se nikdy neviděli víc než 10 minut.
''Co tak koukáš??'' Podivil se Itachi a zvednul obočí. Deidara se probral a donesl mu plášť.
''Už to ví i Kisame? A co Saruwatari ta jde taky?''
''Jo všichni jdete ale budeš na ni dávat pozor.''
''Bože tvoje nová přítelkyně...... Budeš na ni dávat pozor.'' Vysmál se Deidarovi do očí a šel za ostatními. Deidara tam zůstal stát jak opařený.
''K sakru co sem to udělal hrabe mi?? Koukat takhle na něho.''
''Tak pojď, ty Cassanovo,'' vykoukl spoza dveří Itachi a začal se smát za zavřenou pusou.
''K sakru on mně slyšel.'' Řekl si Deidara ještě pro sebe a začal se červenat. Když došli oba do haly stál tam už Kisame se Saruwatari.
''Omlouvám se za to že ju pozdě, ale Cassanova se zapomněl.'' Uchechtl se Itachi a podíval se na stále čevrenajícího se Deidaru.
''Itachi neříkej mu Cassanova a pojďme.'' Zaxichtila se Saruwatari a dala Deidarovi pusu. Kisame se zazubil, udělal pečeť a otevřel dveře.
''Tak jdeme týme.'' Ještě pronesl a vyšel na mýtinu.
''Tak jdeme.'' Řekl Itachi a nasadil si klobouk s rolničkama, Saruwatari ho následovala.
''A co máme za misi?''
''Jdeme do Konohy.''
''A co tam??''
''Jdeme zabít jednoho našeho špeha nic těžkého.''
''Proč tam neposlali Zetsua?''
''Hej hoši přestaňte se tu dohadovat a jdeme. Řeknete si to po cestě.''
''Bože ženská v našem týmu.'' Povzdechli si oba najednou a šli. Už šli dlouho tak Saruwatari navrhla, že si dají oběd.
''Ty si něco vzala?'' Podivil se Kisame.
''Bože, to je snad jasné.'' Sedli si teda a začali jíst.
''Kisame? Jak dlouho už chodím s Deidarou.''
"Nevím, ale docela dlouho, ty si nic nepamatuješ co?''
''No ne, ale Konan mi tak všechno přibližně shrnula.''
''No tak jdem a kdyby si ještě něco chtěla vědět tak se zeptej.'' Usmál se Kisame a vzal si shamedu. Saruwatari šla pozadu. Koukala na Itachiho a Kisameho jak se o něčem pořád baví a smějí se tomu.