Bolest

Tohle je smutná jednorázovka.Doufám, že není tak hrozná.... Psala jsem ji za písničky "24". Komentujte...napište...Co vy na to?

Bolest
Naruto rychle uskočil. Tentokrát ho to málem zasáhlo. Na chvíli se zastavil, aby se vydýchal, ale za chvíli musel znovu čelit útokům. Jeho čakry ubývalo. Vyskočil, v domnění, že unikne dalšímu z nepředvídaných útoků přicházejících odněkud z dálky, ale nejednou ucítil tupou ránu…
Celý svět byl rozmazaný. Slyšel výkřik, ani nerozpoznal, jestli patří Sakuře nebo Hinatě, jenž právě bojovaly po jeho boku. Pomalu se zapotácel a dopadl na oranžovou písčitou zem. Ve vzduchu ucítil kovovou vůni jeho vlastní krve. Pomalu se dotkl zátylku. Jeho ruka byla úplně rudá… Lehce ji položil vedle těla… byl příliš unavený… Ležel na zemi, ale nebyl schopen vstát… Viděl, jak Sakura a Hinata uhýbají útokům a pokoušejí se zaútočit na neviditelného nepřítele… Vůbec nic neslyšel… Celý svět náhle utichnul… Cítil jen chvění země pod ním…
Boj neustával…
A potom ji spatřil… Hinata k němu běžela a těžce vedle něj dopadla na kolena… Její ústa se pohla, ale on neslyšel, co říká… Měl pocit, že vyslovila jeho jméno… Její rty se lehce pohybovaly, ale on jejím slovům nemohl rozumět… Celé její tělo se chvělo a on viděl, jak jí do očí vstupují slzy… Rychle zatřásla hlavou, snad aby je odehnala…aby vše od sebe odehnala… její dlouhé černé vlasy zavlály a znovu jí dopadly na drobná ramena… Tentokrát slzu neudržela… Jedna kapička té hořké bezmoci jí stekla po tváři a dopadla mu na ruku… Neslyšel však vůbec nic…
„Hinato…ty…jsi silná…Dokonči to co jsem začal…vím že ty…dokážeš to…Splň prosím své sny…“ řekl zastřeným hlasem…
Dívka se rozvzlykala… Její ramena se začala třást… Rychle si utírala rukama slzy…Nechtěla, aby ji viděl plakat…
Cítil jak ho opouští síly. Ztrácel cit… A nebe nad ním začalo černat… Tmavlo a on nevěděl, jestli se mu to zdá, nebo je to skutečné…
Umírá?! Umírá…
…
Dívčina jemná dlaň sevřela tu jeho…Byla teplá, ale přitom tak nějak chladná….
Dívka seděla vedle něho… Sledovala ho, celý život ho sledovala… Jako příklad… Jako přátele… a nikdy mu to neřekla…
Z jejích očí číšela nekonečná beznaděj. Sledovala bílé stěny nemocnice… Vnímala všechny zvuky, kroky na chodbě, pípání přístrojů… ale nic ji nemohlo vytrhnout z toho strnutí, ve kterém se teď nacházela. Seděla tam celé hodiny…Celé dny… A on se stále neprobouzel… Byla osamělá… Tiché tikání hodin ji přivádělo téměř k šílenství, uvnitř cítila neskutečný smutek… Ale zakázala si slzy… Zakázala… už nikdy nebude…slabá… Bude, jak řekl…
Tmavé vlasy jí padaly do tváře a ona je jen neochotně odhrnula…
…
Jeho ruka se pomalu zachvěla…Dívka, jako by se probudila z transu… Pohlédla na něho svýma bělostnýma očima…Upřená pohledem na jeho tvář…
„J-jsem… mrtvý…?“ zeptal se tichým, chraplavým hlasem… Dívka mu stiskla ruku. Nebyla schopná slov… „Chtěl bych ti říci…“ Zachvěla se…
„…už dávno, jsem ti chtěl říci, že…“ Zarazil se. Každé slovo mu způsobovalo fyzickou bolest. „ chtěl jsem ti…říct, že…už od prvního dne na akademii… jsem ti Sakuro chtěl říci… že… já…tě…“ další slova už se ztratila v ruchu dalších zvuků…
Sakura otevřela dveře. Ani nestihla nijak reagovat, když se kolem ní rychle protáhla Hinata… Spěšně vyběhla z místnosti…Rukou si zakrývala ústa…
Běžela daleko… daleko…pryč…

Zastavila se až u stromů lesa…Opřela se o jeden z nich rukou…musela nabrat dech…
Dusila se… Vzlyky se jí draly krkem, rozedíraly jí plíce a srdce… ale ona je v sobě dusila… a to jí způsobovalo obrovskou bolest… nebyly jen ty vzlyky.…
Malou dlaň si ještě víc přitiskla k ústům. Po tvářích jí splývaly další slzy zoufalství… Skrčila se… v bolesti… nemohla se ani hnout… ani jediný pohyb… Krajina byla tichá… jen právě padající déšť jí snad rozuměl…
Bolest…

PS:Nejsem emo, nebojte se XD- to byl vtip, nemyslete to moc vážně)
Mám napsat pokráčko?