Elite six - Kapitola 16. - Morituri

Elite six - Kapitola 16. - Morituri

„Co budeme dělat?“ obrátila se Kotatko na Ichiga a Revana. Ti jen němě zírali na ten výjev před nimi.
Morituri si pozorně prohlížela těch šest před sebou a hlavou se jí míhali vzpomínky. Tohle už jednou viděla.
„Sakra,“ zamumlala si pro sebe a přistoupila k Ichigovi a Revanovi, kteří stáli kousek bokem s Kotatkem, Jidus a Luchiou.
„Ne že bych chtěla malovat čerta na zeď,“ máchla rukou na Akatsuki. „Ale jestli se nepletu, tak právě vyvolávají posla.“
Revan se na ní prudce otočil a s ním i zbytek týmu: „Určitě?“
„Vypadá to tak,“ potvrdila mu to znovu.
„Kolik máme času,“ ptala se Jidus-chan.
„Nevím,“ hlesl Revan a znovu otočil pohled na nepřítele. Ti se nezajímali o nic jiného, než o sebe. Stáli v kruhu zády k sobě a soustřeďovali chakru, která jim ještě zbyla po bojích.
„To je teď vedlejší,“ promluvila znovu Morituri.
„Ono to může být ještě horší,“ zašklebil se na ní Ichigo a svou katanu si opřel o rameno.
„Když se posel objevil u nás,“ zavzpomínala. „Tak sebou přivedl armádu a ne nějakou. Přivedl zpátky k životu mrtvé. Mrtvé, kteří padli při bojích. Museli jsme zabíjet své přátelé a rodiny. Bylo to strašné.“
„Mrtvé,“ ujišťovala si to Luchia.
„Jo.“
„Sakra, že já nezůstal doma,“ utrousil Ichigo.
„Ale má to jednu výhodu,“ zašklebila se Kotatko. „Tady jich moc nepadlo.“
„Tak to není tak úplně pravda,“ přerušila její úvahy Morituri. „Oživí naše spojence i nepřítele. Jemu je to jedno. Vezme všechny padlé, které najde nejenom tady, ale i ty, kteří zemřeli při napadení Konohy.“
„To znamená, že Satake,“ zamumlal nahlas Revan.
„Jo, i on,“ potvrdila to Luchia. A všichni se zadívali na tělo mrtvého přítele.
„Mrtvý, ti asi zabít znovu nepůjdou, co,“ ptala se Jidus.
„Useknout hlavu,“ zavrčel Revan, v očích mu začala plát zuřivost.
„Tomu vyvolání asi už nezabráníme, že ano,“ zkoušela to Kotatko.
„Ne, jsou chránění,“ namítl Revan. „Dokud se tady neobjeví posel, tak jsou chráněni bariérou.“
„Potřebovali bychom posily,“ nadhodila Luchia, která už byla na pokraji svých sil. V tu chvíli se na sebe podívali Morituri, Ichigo a Revan.
„Posily,“ zašklebil se Ichigo.
„Vím přesně, na co myslíš,“ odvětil Revan.
„Měli bychom si ale pospíšit,“ kývla hlavou Morituri. „Nemáme moc času.“
„O čem to mluvíte,“ nechápala Kotatko a spolu s ní i zbytek týmu.
„Uvidíš,“ řekl Ichigo.
Ti tři se stoupli do kruhu podobně jako Akatsuki, ale oproti nim čelem k sobě. Ostatní stáli opodál a sledovali výstup.
„Budu potřebovat co nejvíc síly,“ nabádal je Revan a začal dělat potřebné pečetě.
„Hmm,“ zamrčela Morituri a proměnila se do své démonské podoby. Ichigo si nasadil svojí hollow masku.
Zvedl se prudký vítr a písek vířil všude kolem. Luchia, Kotatko a Jidus se snažily uchránit svoje oči před prudkými nárazy písku. Oblečení a vlasy jim vlály ve větru. Ale Revan, Morituri a Ichigo jakoby nic z toho necítili, stáli naprosto klidně.
Revan používal Ichiga a Morituri jako média, aby se mohl napojit na linie času jejich dimenzí. Chvíli se nic nedělo, takže si myslel, že už nemá dost síl. Ale pak se za Morituri začalo objevovat prudké světlo. Revan mrknul po Ichigovi a viděl podobný úkaz. Akorát že za Morituri žhnulo zlatě a za Ichigem černě. Světla se začala zvětšovat a začínalo být jasné, že poslouží jako portál.
Ve zlatém portálu se pomalinku vytvářeli tři černé body. Oproti tomu v černém světle se zhmotňovaly stříbrné stíny.
Všechny stíny začínali dostávat podoby lidských postav. Bylo jasné, že posily jsou na cestě. Revanovi stékal pot po čele, jak se snažil nepřerušit spojení. Vysávalo to z něho dost sil, ale i tak do toho dával všechno, co měl.
Poté světlo vybuchlo a všechno se uklidnilo. Za Morituri stáli tři pohlední chlapci, až se dívkám rozbušila srdce, a za Ichigem dva muži a dívka.
Revan vyčerpáním padnul na kolena, ale na tváři mu hrál úsměv.

„Ichigo,“ plácnul přítele vysoký muž s červenými vlasy. Jeho oděv jako i té dívky byl stejný jako u Jidus a Ichiga, černý plášť a po boku katana.
„Renji,“ zasmál se Ichigo a objal přítele. Ale moc daleko se nedostal, jelikož ho popadla dívčina, pohlédla mu zblízka do obličeje a zavrčela: „Tak tady se schováváš. Já ti vařím večeři a ty si zdrhneš. Jak si to vůbec představuješ?“
„Rukio,“ zamávala ji Jidus a tím všechnu její pozornost přesunula na sebe.
„Jidus, ty jsi tady taky,“ divila se Rukia Kuchiki, jedna ze shinigami. Obě se objaly a usmály se na sebe. „Ráda tě vidím.“
„Já tebe taky,“ zasmála se Jidus.
Ichigo to všechno pozoroval a byl rád, že na něho pro teď Rukia zapomněla. Renji Abarai, který stál vedle něho, se taky jenom zubil.
„Tak kde je nepřítel,“ ozval se třetí hluboký hlas. Patřil vysokému mohutnému muži, který měl přes pravé oko černou pásku, jeho vlasy trčeli v trnech do stran a na konci každého trnu měl rolničku. Na sobě měl černé kimono, které ovšem na rozdíl od ostatních shinigami překrýval bílá plášť se znaky jeho hodností v jejich světe.
„Počkej, za chvíli jich tady bude,“ zašklebil se na něho Ichigo.
„Výborně,“ usmál se vražedným úsměvem Kempachi Zaraki a rozhlédl se kolem. Pohled mu padnul na skupinku čtyř lidí, kteří živě diskutovali vedle. Byla to Morituri a její přátelé.

„Morituri,“ zavolal Ichigo. „Nechceš nás představit?“
„Moment,“ zavrčela zpátky. Ichigo se tomu podivil, že by se něco dělo, tam u nich. Když si je všechny pozorně prohlížel, viděl jejich nervozitu. Jejich debata začala dostávat celkem na volume, a tak se pohledy všech stočili na tuhle skupinku.
„Kolikrát ti mám říkat, Gabrieli, že mi nemáš říkat Mori,“ vztekala se Morituri. „Připadám si pak jak nějaká smrtonosná nemoc.“
„Tak do toho nemáš daleko,“ zašklebil se na ní vysoký chlapec jménem Gabriel. Vlasy mu padali, až do půli zad a měli bílou barvu. Za to oči mu hráli modrou barvou a ohníčky v nich nešli přehlédnout. Dlouhé špičáky, které mu vylézali z úst, dávali tušit, že dotyčný je úpír. Na sobě měl dlouhý kabát, který měl až po pas zapnutý knoflíky a od pasu dolů se mu rozšiřoval do čtyř od sebe oddělených částí. Po bocích měl zavěšeny dvě saie.
Morituri už to nevydržela a popadla ho pod krkem, čímž ho zvedla ze země do vzduchu.
„Hmm,“ zamrčel Kempachi a pozorně si ji začal prohlížet. Viděl v ní silného protivníka.
„Tak na to ani nemysli, Kempachi,“ brzdil ho Ichigo. „To jsou spojenci.“
„Škoda,“ usmál se Zaraki. Ichigo jenom zakroutil hlavou.
„Nemůžete toho vy dva aspoň na deset minut nechat,“ ozval se druhý z přátel Morituri.
„Zmlkni Dave,“ utrhla se na něho.
Ten jenom pokrčil rameny a zvednul ruce do výšky. Najednou se Morituri a Gabriel ocitli vysoko ve vzduchu.
„Už jste skončili,“ zeptal se mile. Svou výškou se skoro vyrovnal Gabrielovi. Měl černé vlasy a hnědé oči. Na sobě měl plášť, který přes hruď drželo pár pruhů látky, jinak odrýval nahou hruď, kožené kalhoty, které končili jako u Riljany ve vysokých botech. Na zádech se mu houpalo pouzdro s obrovským mečem.
„Dave, už je polož, na to teď není čas,“ položil mu na rameno ruku poslední ze tří.
„Jak myslíš, Mefisto,“ pokrčil rameny a uvolnil svoji sílu. Morituri i Gabriel najednou nevyseli ve vzduchu, ale padali na zem. Oba měkce dopadli a narovnali se.
„Dík, Mefi,“ zašklebil se na něho Gabe.
„Morituri,“ ozval se Revan. Ta se na něho otočila a kývla hlavou.
„Takže všichni mě poslouchejte,“ začala a sjednala si pozornost. „Zavolali jsme vás z jednoho prostého důvodu. Potřebujeme pomoct. Tamhle je nepřítel.“ Ukázala na Akatsuki, na kterými se začal formovat černý mrak.
„Není to, co si myslím, že ne,“ zasténal Dave.
„Jo, je to Posel Temného pána,“ potvrdila mu jeho domněnku. „A to znamená, že za chvíli tady bude armáda mrtvých.“
„Konečně zábava,“ zašklebil se Renji a Kempachi mu přizvukoval.
Morituri chtěla pokračovat, ale přerušil ji bolestný vzdech. Všichni se vyděšeně otočili a to, co uviděli, některé naprosto ochromilo.
Luchie tekla z úst krev a z hrudi ji trčela špička kuneie. Za ní stál Satake. V jeho teď už hnědých očích bylo prázdno, všem došlo, že už to začalo.
„Satake,“ vydechla bolestně Luchia. Z posledních sil vydělala z pouzdra kuneia a s posledním přívalem adrenalinu se otočila a prudkým pohybem usekla Satakemu hlavu. Chvíli ještě oba zůstali stát, ale pak se složili na jednu hromádku. Satake bez hlavy a Luchia se zbraní v hrudi. Oba už vydechli naposledy.
„Luchio,“ zasténal Revan a přiklekl k padlým přátelům. Z očí mu vytekly dvě slzy.
Ichigo k němu přistoupil, i na něho dolehla jejich smrt: „Pomstíme je.“
„Myslím, že na to bude právě teď čas,“ zavrčela Morituri.
Všichni stočili pohledy zpátky na Akatsuki, kteří teď už nestáli v kruhu. Nad nimi se vznášel černý stín.
„Jsem Seth, posel Temného,“ ozval se burácivý hlas. „A vy nám stojíte v cestě. Ustupte nebo zemřete.“
„Jakýpak to výběr,“ zasmál se Kempachi. „Já chci bojovat.“
„Vaše volba,“ zašklebil se Pain.
Najednou se přes budoucí bojiště převalil děsivý zvuk. Bylo to zavytí, které nahánělo hrůzu. Všichni se snažili přijít, odkud ten zvuk přišel.
„Mefisto, kolikrát ti mám říkat, že ty sví pudy máš držet na uzdě,“ zašklebil se na přítele Gabriel.
„Chichi, nemohl jsem si pomoct,“ zasmál se Mefisto, a jeho vzhled se rapidně změnil.
„Ech, co jsi vlastně zač,“ ptal se zmateně Revan a díval se na něho.
„Vlkodlak, to u vás nevedete,“ podivil se. Nohy se mu protáhly a dostaly vlčí zjev, zbytek těla zůstal lidský, ale zmohutněl. Nehty na rukou se mu prodloužily a ztvrdnuly. Barva jeho očí zůstala hnědá, stejně jako vlasy, ty se jenom prodloužily. Hruď mu kryl kožený křivák a na nohou měl kožené kalhoty, které končily u kolen.
„Ne, nevedeme,“ odtušila Kotatko a zálibně si ho prohlížela.
„Ne že bych chtěla rušit váš dýchánek, ale koukněte támhle,“ přerušila je Rukia.

Asi deset metrů před nimi začali z písku vylézat postavy. Bylo jich spousta. Z jejich klátivých pohybů se dalo vyčíst, že je někdo ovládá a ten někdo stal opodál. A byl to Seth.
„No, konečně, už jsem se začínal nudit,“ utrousil suše Kempachi.
„Tak jdeme na to,“ zaujal bojový postoj Renji.
„Teda nevím, jak vy, ale já už jsem na dně,“ zasténal znaveně Revan.
Morituri se na něho otočila, sjela ho od hlavy k patě, šáhla do vnitřní kapsy pláště a vytáhla stříbrnou lahvičku: „Neplýtvat!“
„Ty to máš s sebou,“ divil se Dave.
„A už se hodil,“ přistoupil k nim Ichigo. Spolu s Morituri se dívali jak si Revan opatrně ukapává do úst kapičku Esence z vlkodlaka. Okamžitě byla vidět jeho proměna. Vrásky z únavy kolem úst se vytratili a v očích se mu znovu zablesklo.
„To je něco,“ zašklebil se a vracel lahvičku zpátky. „A dáme se do toho.“

Všichni se znovu otočili k šikující se armádě čelem a začali se připravovat na tvrdý boj.
„Pokud někdo budete mít možnost, dostat někoho z Akatsuki, klidně ho zabijte,“ protahoval si prsty Ichigo. Vedle něho stáli Rukia, Renji a Kempachi. Posledním dvěma jmenovaným hrál na tváři vražedný úsměv.
„Konečně trochu akce,“ zašklebil se Kempachi.
Vedle nich stála Jidus-chan spolu s Revanem a Kotatkem. Revanovi se v rukou objevili shurikeny a kuneie. A Kotatku se v očích blýskalo, bylo na ní vidět, že se těší na boj. Z druhé strany Ichiga stála Morituri se svými přáteli. Oči jí zčervenaly a na zádech se jí objevila černá křídla. Mefisto už byl proměněný do své démonské podoby a Dave, který byl jenom člověk, vytáhnul z pouzdra svůj meč, který začal okamžitě zpívat.
„Dave, utiš ho,“ varoval ho Gabriel. V jeho očích zasvítila nebeská modrá a ze zad mu vyrašili křídla, ale na rozdíl od Morituri, vypadaly jako netopýří.
„Neboj, Gabe. Smrtonosný zpěv, mého Aerina, slyší pro teď jenom mrtvý, “ uklidňoval ho Dave.
„Jen aby,“ ušklíbl se Gabriel.
„Vy dva, dost,“ okřikla je Morituri. „Támhle máte zábavu.“
A ukázala dopředu. Na naše hrdiny se hrnul dav mrtvých. Někteří z nich poznávali známé tváře.
„Ty hele není to támhle Kisame,“ ukázala Kotatko na mrtvého bojovníka.
„Sakra,“ zavrčel Revan. „Toho snad neumlátíme.“
„Tak jdeme na to,“ zasmál se zplna hrdla Kempachi a rozběhl se na nepřítele. Ostatním nezbylo nic jiného než ho následovat a rozběhnout se za ním. Gabriel s Morituri se vznesli nad přátele a jali se je krýt ze vzduchu. Kotatko se tak rozhonila, že jí začali tvořit ocasy. Ichigo spolu s Jidus a ostatními z jejich světa si prosekávali cestu k Akatsuki. Ale i Revan se po vitamínové bombě dostával do varu. A ani Mefisto s Davem nezůstávali po zadu. Davův meč, Aerin, zabíjel pouhým dotykem ostří.
Bitva se rozhořela naplno, všichni do toho dávali všechno, co měli. Snad to bude stačit.