Odhalení!!! Klan Uchiha a Akatsuki!

Tak zkouším zase něco vtipnýho, tak doufám že se bude líbit.(Mno, doufám že neuzrazím zastánce klanu Uchiha… )

Nastal čas oběda. Celý dům Uchihů se otřásal v základech.
Sasuke zuřivě mlátil do klávesnice a hluboce zíral do monitoru. V nedávné době našel skvělou hru: Bulánci. „Dopr...čic, já tě zabiju ty blbe!!!! Pic, pic pic tě!!!! Řval na celý dům.
Zato Itachi v pokojíku.... Zrovna cvičil hru na housle.
Tak falešné tóny pamatoval snad jen Uchiha Madara, když se svým, již zesnulým přítelem zakládali orchestr.
Uchiha Fugaku, ninější vůdce gangu Uchiha, s depresemi projížděl inzeráty v novinách..
„OBĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚD!!!!!!!!!!!" Zařvala na celou konohu matka.

Všichni se usadili ke stolu. Teda až na Sasukeho.
„Ach bože, kde zase je..." Vzlyknul Fugaku a utřel si nudli která mu vysela z nosu.
Itachi zvednul ruku a podíval se na neexistující hodinky.
„Pět....čtyři....tři....dva....jedna.... AAAA teď ticho prosím." Řekl s klidem Itachi. Matka i otec zmlkli.
„DOPRD***!!!!!!!!!!!!!!!!!" Ozvalo se po celém domě.
„Jak jsi to... *smrk*.... věděl...?" Zeptal se bez zájmu Fugaku.
„No, před 150ti sekundama mu začala hra..." Pokýval hlavou.
Sasuke se vyřítil do kuchyně.
„*Smrk*.... můžeš někdy přijít včas?? Máš dvacet tři celých pět setin sekundy zpoždění." Podíval se na něj kárně.
„Ty jsi zase do té atletiky nešel že? Počkej, pradědeček tě vidí!“
„Nojo no, ale chápeš, mohl jsem se zapsat do statistiky jako nejvíce prohrávající hráč!“
Třásl s duchanepřítomným otcem.
„Mámí, co je k obědu?" Dloubal se v nose Itachi.
„Hahá, tohle je to nejlepší jídlo! Kvašené fazolky se sójou!" Vřískla radostně.
Od stolu se ozvalo jen tiché „Fůůůůůůj." Sasuke, jako každý oběd jenom zamával cedulkou s nápisem: Hnutí za poživatelný oběd.
Matka naservírovala jídlo na stůl a začala se modlit.
„My jsme věřící?" Zeptal se uraženě Itachi.
„A vod kdy?" Ušklíbnul se Sasuke.
„Od té doby co Kristus má tři děti." Odvětil mu s klidem Itachi.
„No, ale to teoreticky není možný, protože když je Kristus otcem tak to..."
„Drž hubu" ozvalo se.
Tak se všichni dali do jídla. Kromě Sasukeho.
„Já tohle jíst nebudu!" Dupnul si Sasuke.
„Nech toho! Víš jak rychle se ta podlaha rozpadá!" Zařval na něj histericky otec.
„Na Sasuke, jako tvůj Bigbrother ti přenechávám kečup." Řel Itachi a podal mu skleněnou flašku.
„Co to je??" Zeptal se zhnuseně Sasuke.
„Rajčatový protlak, pizza, rajčatová marmeláda, rajčatové sushi… Pořád se tvůj mikromozeček nechytá?."
„Ne…“ „Rajčata blbe.“
"NAVAL!" Zaječel Sasuke a vytrhnul mu flašku čehosi červeně hnědého.
Sasuke to vypil na EX a pak si hlasitě říííhnul.
„No Sasuke?? A co ty fazole?“
„Nevím, ať odejdou…“ Otočil se Sasan.
„Víš co by za to dali děti v Africe?“ Zeptala se ho matka.
„Ne.“
„No vidíš… Já taky ne.“
Ukončili debatu. Itachi rychle vychrstnul fazole z okna a Fugaku šel na záchod.
Sídlo zatím nezřízené organizace Akatsuki:
„Hm…. Můj prokletě smradlavý klan. Všichni si týden nemění ponožky a pak se diví že smrdí…“ Zamyslel se Madara.
„Jestli to takhle půjde dál, ten vějíř co mají jako symbol, nebude na rozdmýchávání táboráku, ale na zahánění smradu. Bože…. Odpusť mi mé hříchy mládí..“
„Budiž Ti odpuštěno.“ Ozvalo se.
„Děkuji…“ Oddechnul si. „Vím co udělám, vytvořím největší deodorant na světě! Ano, vytvořím organizaci… Hmmm… Růžoví šmoulíci??? Ne! Hm…… NiveaDeo??? Fuj, to ne…. Smažený veverky?? Mno, smažený smrdí… takže NE!“
Takhe tam přemýšlel dobrý dva roky.
Po dvou letech:
„Hmmm…. Bárbíny na pekáči?? Ee!! Nic takového!! Ha! VIZE!!“ Vyskočil ze židle a pomyslně mávnul rukama.
„Ano, vždy nádherně vonící a čistoskvoucí… DEOSUKI!!! Bože co mě to napadlo…“ Zhroutil se histericky na zem.
„A kam mám jít??“ Zeptal se sám sebe.
Bůh: *Doufám že si dokážeš odpovědět sám*
„Ty už mě k sakru taky nes*r blbe!“
*To nebude možnéé… Nezapomeň, kdyby nebylo mě, opiček a šimpanzů, dinosaurů a meteoritů… a taky jeptišek…*
„Bože,bože…“
*Co zase chceš?* „BĚŽ DO PR***E!!!!“ *Kudy?*
Jeskyňkou se ozval hlasitý řev.
„Mami? Proč?“ Vzlyknul Madara
*Copak?*
„Nééééééééé!!!!! Moje matka je otec!!!!!!“Takhle se tam hádali další rok.
Po roce:
„Sakrááááá, nech mě ty jidáši!!!!“
*No sory, s tím pakem se doteď nebavím! Přibouchnul Ježíška ke křížku… Myslel že si ho všichni budou věšet na stěnu… Kdo myslíš že těm nebohým dětem bude nosit dárečky, když se nemůže ani pohnout??*
„Nevím a je mi to jedno! Zkus zavolat Santa Klausi a v úvahu ještě připadá děda Mráz…“ Vzdychnul Maďas.
*Dobrý nápad! Vždy jsem se zabýval otázkou, jestli jsem tě obdařil mozkem… Doteď jsem na to nepřišel… Mno nic, pozdravuj! Papa Bůh*
„Konečně už přestane prudit… Kde jsem to skončil… Aha, Deosuki… JOOOOO!!! AKATSUKI!!!!! Sem borec, jó bore bore ček! Tak, ještě sehnat nějaké členy a jde se vonět svět! Začnu klanem Uchiha! Chá chá!“
Zbalil si teda pár buchet, zavázal je do uzlíku a uzlík hodil na klacík. Klacík hodil na rameno a šel.
Mezitím klan Uchiha:
„Cožeeee? Jako fakt?“ Zíral nevěřícně Itachi.
„Si hluchý?“ Otázal se ho neznámý Uchiha. „Né to né, ale nechce se mi věřit že by jen tak natáh brka…“ Poškrábal se na hlavě(Itachi)
„Víš o tom něco?“ „Ne, proč?“ „Vždy jsem byl upřímný, myslíme si že jsi ho podříz ty!“ „Vy umíte myslet?? Huuuustýýýý!“
„Hele ty sáádlo!“ „Já nejsem tlustej…“ Podivil se Itachi.
„Jsi!“ „Nejsem!“ „Jsi!“ „Néééééé, bum, bum, bum! A všeci lízáte zem! Chá chá!“
„Itachi…“ Ozvalo se. „O-o-o-otče?“
„Neboj se, dnes jsem dostal práci, odpouštím ti tvé hříchy Itachínku!“ Usmál se na něj.
Asi týden po té, Madara Uchiha:
„Svítí, svítí slunce nad hlavou, nad hlavou. Svítí až háj se zelená!“ Poskakoval si Madara.
Když v tom uviděl dvě osoby. Jedna měla bílou hlavu a té druhé nebyl vidět obličej. Vypadalo to, že ten zahalený, nutí tomu druhému nějakou kosu.
„Poslóché kemo, to su já, tvůj fónio apé. No si blé nebo si lapíš na lopuchách? Mám vyhópnót já a dat ti mixnu na solár? Lapni to do pazóry a nekecé jasny?“
„Nojo, naval... Budiž mi bůh odpusť..“ Vzdychnul a uchopil kosu.
„Héj kemo? Helé, hlópé Honza.“ „Kakuzu, ten už je dávno pod kytkami víš?“
„Zdravím mladíci, nechcete do mé organizace na provonění světa?“
„Co to mele? Kemo, překládé!“ „Nevím, chceš k němu do organizace?“
„Tož jó deme!“ „Když myslíš… Bože odpusť mi mé hříchy… Tak fajn, do tý organizace půjdem.“
„Drsný, dnes večer dorazí ještě jeden Uchiha. A budem čtyři. Chá chá!“
Uchiha čtvrť, večer.
Sasuke si vesele hopsá domů.
„Počkat, proč je zhasnuto? Večerníček končí až za pět minut..“ Udivil se a rozběhl se k domovu.
Rozrazil dveře a vyřítil se do domu.
„Mami, Tati?“ Křiknul a běžel přes verandu ke dveřím.
U nich se zastavil a zhluboka se nadechnul. Otevřel je a v místnosti uviděl matku a otce.
Ze stínu vyšel Itachi.
„Bratře? Co se tady stalo?“ „Nevím, na případné dotazy neodpovídám.“
„Néééééé“ Zařval Sasuke a vyběhnul na ulici. „Neutečeš!“ Ozvalo se před ním.
„Proč…*vzlyk* proč jsi to udělal?“ „Ty ten smrad necítíš? Já nechci žít jako popelnice! Jako popelář, co se hrabe v odpadcích… Sasuke… ty…. SMRDÍŠ!!!!“ „Néééé, áááááá.“ Chytnul se za nos a sesunul se na zem. „Žij, žij ve strachu z deodorantů a antiperspirantů. A až, nebudeš tak cítit, pomsti je.“ Řekl a v tu ránu byl pryč.
„Pomstím se, pomstím… Budu udržovat svůj život v čistotě…“ Vydechnul a sesunul se na zem.

Noc, prozatímní Akatsuki:
Hidan, Kakuzu a Madara netrpělivě čekali na Itachiho.
„Jsem zde…“ Prohodil zadýchaně Itachi.
„Hele, kemo, to je hezké borec.“ „Kakuzu klidni hormon, ty nejsi komouš.“ „No jó když myslíš…“
„Tak moji milí Akatsuki… co to je?“ Zeptal se když uslyšel jak se někdo dusí.
„Héj borci, tám to křoví né?“ Ukázal na otřásající se chumel listů.
Rychle tam všichni naskákali a uviděli na zemi ležícího muže. Pleť měl šedo bílou a vlasy, které mu sahaly do půli zad měl černé.
„Má epileptický záchvat, vytáhněte mu jazyk, nebo se udusí!“ Vřisknul Itachi a pozoroval Hidana, jak z něho vytahuje kilometry modře zbarveného jazyka.
Dotyčný začal kašlat a postupně nabývat vědomí.
„Děkuji vám, statní mládenci, jak se odvděčím. Mimochodem, jsem Orochimaru.“ Natáhnul Ruku k Hidanovi.
„Ehm… vítáme tě do naší organizace. Budeš s námi osvěžovat svět?“ Ujal se slova Madara.
„Ano ano ano, velice rád. Ale musíte tam ještě přijmout mé přátele. Vylezte hoši a holko!“ Křiknul a objevila se skupinka lidí.
„Z leva vidíme Sasoriho, vedle něj Deidara, ta masožravka se jmenuje Zetsu, u ní Pein, v jeho náručí Konan a vedle nich Kisame.
„Výborně moji drazí, teď jsme AKATSUKI!!!“