Sama proti všem 19: Okamžik pravdy

Kirova prokletá pečet' se totiž začala rozšiřovat.

Černé vlnky na jeho těle se zvětšovaly a pospojovaly se. Jeho kůže ztmavla, prodloužily se mu vlasy a jeho hrudník neuvěřitelně zmohutněl, jeho svaly jako by někdo napumpoval a vystouply mu všechny žíly. Z Yoshininy chakry se vytvořily další 2 ocasy. Její drápy ted' musely měřit asi jako půlka katany a když je svěsila podél těla, sahaly skoro až na zem. Kiro hrozivě zařval, zdálo se že trpí v hrozných bolestech. Yoshino se zamračila.
"Vidíš co to s tebou udělal?! Stálo ti to vůbec za to?" Kiro se křečovitě zasmál.
"To hned zjištíš." náhle se na ni Kiro rozběhl takovou rychlostí, že ani nestačila zareagovat. Vzápětí dostala tak omračující ránu do břicha, že málem omdlela. Tvrdě narazila do stromu a z pusy se jí spustilo neuvěřitelné množství krve. Kiro se podle zasmál. Složil několik pečetí a zakřičel:
"Zesshi Nensan (Kyselina z pusy)!" na Yoshino se řítila obrovská vlna nažloutlé tekutiny, která za sebou zanechávala jen spálenou půdu. Dívka zaklela a rychle se postavila. Ted' jí Zemní Stěna rozhodně nepomůže. Ale měla ještě jednu rezervu. Rychle udělala pár pečetí a vykřikla:
"Hari Jizou (Jehlový strážce)!" její vlasy ji celou obalily a ztvrdly, tím vytvořila kolem sebe černý, pichlavý štít. Kyselina se blížila a Yoshino pustila do štítu svou chakru, pak už jen ucítila velký náraz. Kyselina se drala skrz její vlasy a Yoshino věděla, že déle nevydrží. Její Jutsu povolilo a kyselina ji pohltila. Samou bolestí ani nebyla schopna řvát. Žíravina jí leptala kůži na rukou a nechráněných místech. Dostala se i do rány na čele a ta se otevřela. Kirovo Jutsu skončilo a ona, napůl mrtvá, klesla k zemi. Ze všech sil se snažila neupadnout do bezvědomí. Kiro k ní přistoupil a klekl si. Vyřízeně se mu podívala do očí. Ten se tak odporně ušklíbl, že dívka i přes velké bolesti zhnuseně zkřivila obličej. Najednou Kiro zmáčkl její otevřenou ránu na čele. Bylo to tak nečekané, že Yoshino bolestí zařvala.
"Yoshino, dceruško moje milovaná. Už jsem tě přesvědčil o mé síle? Orochimaru mi dal moc, po které jsem tak dlouho toužil! Podívej se na sebe. Jsi jen malá, slabá, bezvýznamná holka!" vysmíval se jí do obličeje. Yoshino zavřela oči. Po tvářích jí tiše tekly slzy bolesti. Ale nebyla to bolest fyzická (i když byla její zranění smrtelně vážná), byla to bolest psychická. Kiro se zasmál a pokračoval:
"Ani se ti nedivím, že se tě Yoshiko vzdala. Ostatně, kdo by chtěl takové dítě jako jsi ty?" i když si to Kiro myslel, Yoshino nevzlykala kvůli jeho slovům. Vzlykala kvůli své matce. Pouhá vzpomínka na ni, ji zraňovala stokrát víc, než všechny Kirovy Jutsu najednou. Náhle si vzpomněla, co jí jednou řekla:
"Musíš být silná, Yoshi. Nikdy nedávej najevo bolest, i kdybys umírala. A pamatuj, já tu budu vždycky s tebou."
"Mami..." zašeptala tiše a po tváři jí stekla další slza. Kiro se zarazil. Yoshino se rozesmála tak náhle, že to vypadalo, jako by se zbláznila. Ta otevřela oči a posměšně se na něj podívala.
"Ach Kiro, ty seš takovej ubožák, až mě to bolí. Podíval ses vůbec někdy do zrcadla? Kdybys to totiž udělal, zahlédl bys tu nejodpornější stvůru, která kdy na tomto světě žila! Copak ty si to furt ještě neuvědomuješ? Nejsi nic jinýho, než pouhý experiment! Výsledek nepodařenýho pokusu! Mám-li být k tobě upřímná, nebojim se tě. Nebojim se tebe ani smrti. A víš ty proč? Protože já mám něco, cos ty nikdy neměl a nikdy mít nebudeš!" Kiro poslouchal jako opařený, ale i přesto se jí nerozhodně zeptal:
"Vážně? A co to má jako být?" Yoshino se pousmála.
"Mámina láska." Kira, jako by zasáhl blesk. Naopak Yoshino značně zesílila. Prudce Kira udeřila do břicha a ten odletěl asi o 15 metrů dál a zanechal za sebou dlouhou, hlubokou rýhu v zemi. Dívka se postavila a popošla k němu pár metrů. Kiro tak zeslábl, že jen stěží zvedl hlavu, prokletá pečet' si vyžádala svou daň. Yoshino se připravovala k poslednímu útoku.
"Čekal si na mou pomstu? Tak tady ji máš. Přeju ti bolestivou cestu do pekel!" najednou jí vyrostly poslední 3 ocasy. Dosáhla plného počtu. Její chakra tím doslova explodovala. Yoshino dělala pečetě rychle jako nikdy a vznesla se do vzduchu. Náhle, jakoby příroda kolem ní ožila - obloha se zatáhla a odněkud se objevil blesk, voda, oheň, země a vzduch. Živly se kolem ní stočily do jakési spirály a Yoshino spolu s nimi rotovala kolem své osy. Všechny Jutsu na jejích pažích postupně zářily a to největší začalo pomalu blikat střídavě žlutou, modrou, červenou, zelenou a šedou barvou. Yoshino pořád dělala pečetě a náhle promluvila:
"Volám vás, živly světa! Blesku, Vodo, Ohni, Země, Vzduchu, vstupte do mě a dejte mi svou moc!!!" najednou zvedla ruce nad hlavu a z plných plic zařvala:
"Shizen Seiha no Jutsu (Technika ovládnutí Přírody, pozn. autora: za ta slovíčka neručim)!" živly se do ní vtělily a Yoshinino největší Jutsu se bíle rozžhavilo. Stiskla zuby bolestí, ale jinak ani nepípla. Pomalu se zase snesla na zem. Kiro to všechno vytřeštěně sledoval.
"Nemůžeš proti mně použít tohle Jutsu! Vždyt' znáš jeho následky!" chraptěl se zbytkem sil. Yoshino se trpce usmála.
"Jo, znám, ale radši zemřu taky, než abych tě nechala naživu!"