Návrat do Konohy 5 let uplynulo 12. část

Většina z vás si přála pokračování mého příběhu, který nečekaně získal kladný ohlas a tak sem se rozhodl že budu v tomto "dílu" pokračovat a možná to protáhnu do 30 dílné série. Hezké čtení :)

„Umm... bolí mě hlava“
Zabrblal si pro sebe Naruto a pomalu se zvedl ze zaprášené podlahy.
„Vítej, nějak jsem tě tu nečekal tak brzy“
Řekl klidný ale hrozivý hlas.
Naruto se otočil ale zdroj tak mocného hlasu nenacházel. Kde to vůbec je? Toť otázka.
„Kde to jsem?“
„Hmm... jsi všude... a přitom, nikde“
„To nechápu?“
„Měl bych pro tebe jednu nabídku, ale jestli ji nesplníš vezmu si tě zpět“
„A to jako kam?“
„Do země mrtvých“
„Hmm... a jaká je ta nabídka?“
„Dám ti dvě možnosti na výběr, buďto můžeš zůstat tady, ničím netížen a se svými blízkými kteří již zemřeli ,a nebo se můžeš vrátit na zem, musíš najít diamant z Osmínkové země a zničit ho. Má tajemnou moc která jeho nositeli propůjčí nesmrtelnost. Určitě po něm půjde mnoho lidí kteří se vyhli smrti o fous, takže mi je sem můžeš přivést. Pokud mi sem nepřivedou oni tebe. Jo a má to ještě jeden háček, na tohle budeš sám a nesmíš se do té doby vrátit do Konohy dávám ti na to dva roky. Nesmí přežít nikdo kdo tě zahlédne.“
Naruto zamrzl na místě a zehleděl se kamsi do dálky

Nesmím jít do své rodné vesnice... za Hinatou, za mými přáteli. A co hůř jestli mě někdo z nich uvidí... to snad ne! To se nesmí stát!

„Dobrá tedy, volím si druhou možnost“
„Hmm... A teď se vydej na cestu“

Naruto udělal krok a najednou se objevil v jiné místnosti. Nebyla tak světlá jako ta předtím. Spíše byla temná a hrozivá. Naruto se dal do běhu aby splnil svůj úkol co nejdříve a mohl se vrátit ke svým přátelům.
Po chvíli běhu zahlédl jakési světlo. Rozběhl se tedy rychleji aby spatřil co to je. Konečně dorazil tam kam chtěl a oslepilo ho oslňující světlo slunce. Bylo tak krásné počasí. V korunách stromů zpívali ptáci, po zemi hopkaly zajíci a v jezírku, ve kterém byla krásně průzračná voda, plavalo několik menších ryb. Naruto se sehl nad vodou a opláchl si obličej.
Sundal si svůj černý plášť, oblečení jenž měl pod ním a vrhl se do vody. Přeplaval k druhému břehu, lehl si v mělké vodě a zavřel oči. Bylo mu tak krásně, když tu ho bodlo u srdce.
Myslel na Hinatu a jeho přátele. Co asi teď dělají? Ani netuší že žije.

Pomalu se začalo stmívat. Naruto vylezl z vody a převlékl se do oblečení, přes hlavu si přehodil kápi svého černého pláště. Rozdělal si oheň a sedl si k němu.
Asi po hodině usnul a spal jako špalek.

“Pane, pane, probuďte se“
Někdo s ním zatřásl a on si promnul oči.
„Ještě pět minut“
Řekl Naruto, hlasitě zamlaskal a přetočil se na druhý bok.
„Pane vstávejte“
Naruto teda konečně otevřel oči a začal si ulepenýma očima prohlížet krajinu. Konečně si vzpomněl co se včera stalo. Pohled se mu zastavil až na jakési postavě. Nedokázal ji zaostřit protože ho oslepovaly sluneční paprsky.
Vzpomněl si co mu řekl bůh smrti. Vyskočil na nohy a už, už chtěl vytáhnout kunai, ale po chvíli nahmatávání zjistil že žádný nemá, ani shurikeny. Sáhl na záda a na nich ucítil katanu. Byla upevněna přímo v kabátu v tajné kapse takže si jí Naruto včera nevšiml, ale teď na něj jakoby přímo volala že je tam. Sáhl po ní a výtáhl před sebe. Postava upadla leknutím a začala si krýt obličej. Naruto si ji pořádně prohlédl. Byla to mladá dívka s dlouhými černými vlasy, které jí neposlušně leželi na zemi jak upadla. Naruto zasunul svou katanu zpět kam patřila a podal dívce ruku. Ta se jí po chvíli chytla a zvedla se na nohy.
„Co tu taková mladá dívka pohledává?“
Zeptal se tak trochu tajemně Naruto.
„Já, já... utekla jsem z domu, mě rodiče zavraždili a já sem utekla“
Dořekla dívka, sesula se na kolenou a rozvzlykala se.
„Počkej tu najdu nějaké dřevo a rozdělám oheň“
Řekl Naruto a pomalým krokem zmizel mezi stromy. Šel kam ho nohy vedly a po cestě sbíral do náruče nějaké ty větve. Stále měl před očima její uslzenou tvář. Věděl co musí udělat, ale byla tak bezmocná... Ne to nejde! Řekl si Naruto a dál sbíral větve. Po chvíli už jich měl plnou náruč a vracel se na místo kde na něho čekala dívka.
Už byl jenom kousíček od toho místa. Stoupl si za poslední strom který je před menším paloučkem a pozoroval dívku jak sedí na zemi a tiše vzlyká. Po chvíli Naruto vyšel ze svého úkrytu a kousek před dívkou poskládal, ze dříví co našel v lese, malé ohniště. Sklonil se k němu, pod pláštěm vytvořil pár pečetí a nenápadně foukl do dříví které okamžitě vzplálo