Sasuke a Itachi

Sasuke ležel na posteli ve svém pokoji, zíral na strop a přemýšlel.
„Chtěl bych dneska jít trénovat se shurikeny, ale brácha určitě nebude mít zase čas, aby mě učil. Zeptám se ho a on mě zase praští do čela a odbude mě. Alespoň to zkusím.“ Seskočil z postele a vydal se do pokoje svého bratra. Jeho bratr zrovna seděl u postele a připravoval si věci na večerní misi.
„Brácho?“ Zeptal se nesměle Sasuke.
„Co se děje Sasuke?“ Ani nezvedl hlavu, aby se na svého bratra podíval a dál si připravoval věci.
„Nešel by jsi dneska se mnou trénovat házení shurikenů?“ Zeptal se se sklopenou hlavou. Itachi si přestal všímat věcí, které si připravoval a koukl se na svého bratra.
„Dnes po obědě budu mít čas.“ Sasukemu se po tváři rozlil zářivý úsměv.Pohlédl na Itachiho očima, které přímo zářili štěstím a radostí z toho, že bude odpoledne se svým bratrem, který ho bude učit. Měl takovou radost, že chtěl bratra obejmout, ale, když se k němu přiblížil akorát ho zase praštil do čela se slovy.
„Mám tu ještě něco na práci tak mi dopřej trochu klidu.“
„Dobře, a díky brácho.“ Usmál se ještě, když mu zavíral dveře. ,

„Nebuď tak nedočkavý.“ Napomenul Itachi svého bratra, když viděl jak oběd přímo hltá. Sasuke se pokusil jíst chvíli pomalu, ale moc dlouho mu to nevydrželo. Byl příliš natěšený, že půjde s bratrem ven s jeho velkým bratrem, jenž je tak skvělí ninja. Konečně se dočkal, když mu Itachi pokynul rukou. Doběhl si pro potřebné věci do pokoje a byl hned zpět.

Trénovali spolu několik hodin a Itachi se snažil co nejvíce pomoci svému malému bráškovi se zlepšit. Trénovali několik hodin, když v tu…
„Kdo je tam? Vylez ven.“ Ze křoví se prodrala ven malá Sakura s mašlí na hlavě a ruměncem na tváři.
„Sakura?“ podivil se Sasuke.
„A-ahoj.“ Zakoktala.
„Tvoje kamarádka? Sasuke?“ Usmál se Itachi.
„Chodíme spolu do třídy.“
„Ach tak. Pojď blíž a nestyď se.“ Pokynul jí Itachi rukou. Sakura nesměle popošla kousek blíž.
„Zrovna učím Sasukeho házet lépe kunaiem. Chceš si to taky zkusit?“ Sakura jenom zakroutila hlavou.
„Pojď a nestyď se.“ Popošel k ní blíž a podal jí několik kunaí.
Několik minut jí vysvětloval jak lépe uvolnit zápěstí, aby nedržela nože tak křečovitě. Po dvou hodinách, kdy už byly znát nějaké pokroky, Itachi zavelel, že je čas jít domů.
Bylo velké horko. Letní slunce pálilo a všichni se chtěli nějak osvěžit, ale neměli sebou žádné pití. V tom si Itachi všiml malého krámku, kde prodávali zmrzlinu.
„Nedali by jste si zmrzlinu?“ Přelétl pohledem nad ostatními. „Zvu vás.“ usmál se. Sakura se začervenala, přikývla a podívala se do země. Sasuke zabručel něco co mělo znamenat souhlas. Děti si vybraly zmrzliny a Itachi se jal zaplacení. Vytáhl malou koženou peněženku a vytáhl z ní drobné, které dal prodavači.
Sakura se zadívala na Itachiho, oči jí zářily, když mohla být s někým takovým jako je Itachi a Sasuke. Sasuke se však mračil bylo mu divné, že se jeho bratr chová tak mile. Tohle u něj nikdy neviděl, ale měl ho teď mnohem raději, než kdy dřív.

Další den se Sasuke rozběhl za svým bratrem jestli by si s ním nešel zase zatrénovat. Byl celý nadšený a měl pocit, že ho opět neodmítne, ale mýlil se. Celý smutný se vydal do školy a poté rovnou na cvičiště, kde se zdržel velmi dlouho do noci. Poté, když se vracel domů si všiml něčeho divného. Všude bylo až nepřirozené ticho…