Proč? (ShikaTema)

Zrovna jsem měla takovou smutnou náladu, tak sem si jí musela nějak vypsat a tu máte moje dílo. Vím že to stojí za houby, ale budu ráda, když mi napíšete nějaký ten komentíček. :)

Byl slunečný den a paprsky slunce mi svítily do očí. Odvrátila jsem obličej od paprsků a zavřela oči. Zjevila se mi opět ta scéna, ta scéna, která mi už tak dlouho zůstává v paměti a nechce zmizet, ten okamžik, když sem spatřila kaluž krve na podlaze a u kaluže moje nevinné děťátko. Moje jediná památka po Shikamarovi, moje jediná láska, vše bylo pryč. Proč jsem jenom nedávala pozor na to, co si přeji? Vždyť to nemuselo takhle dopadnout, nebýt té osudné noci. Proč jsem si přála mít šťastný život bez nepřátel? Proč? Nemusela zemřít moje jediná životní láska, nemuselo mi umřít moje jediné děťátko, nemusela jsem přijít o rodinu.
Ve vzduchu jsem ucítila vlhko a mraky zakryly paprsky, které mi svítily do očí, teď jsem mohla oči bezpečně otevřít. Kapky vody začaly pomalu stékat po okvětních lístcích květin a kapaly na mé bosé nohy. Podívala jsem se na oblohu a padající kapky jsem vnímala jako kapky krve. Dopadaly na můj obličej a splynuly společně s mými slzami. Spadla jsem na kolena do mokré trávy a znova mi v hlavě proběhla vzpomínka. Byl také deštivý den, probíhala velmi krutá válka, ve které bojoval i můj drahý, můj Shikamaru, nepřátelé byli moc silní, ninjové z písečné a listové vesnice společně bojovali, bojoval tam i můj Shikamaru, moji rodiče, moji přátelé, všichni lehli popelem. Proč jsem si sakra přála to blbý přání? Teď nemám nikoho, jenom tento náhrdelník, náhrdelník z krku mého drahého, který jsem si vzala z jeho mrtvého těla na této louce, kde probíhala ona krutá válka.
Kde jsi můj drahý? Kde? Prosím ozvi se. Moje oči už nemají dostatek slz. Všechny jsem vyplakala na tvém a našeho syna pohřbu. Nemám komu se svěřit, nikdo tu není, nikdo. Mohla bych se jedině svěřit dešťovým kapkám. Ty také pláčou, kvůli vaší smrti, pláčou za všechny, které znaly. Kéž bys poznal svého prvorozeného synka, kéž bys věděl, jak byl krásný, měl tvoje oči, tvojí klidnou povahu, tvojí inteligenci. Proč mi po tobě nezbyl ani on? Proč i on musel darovat svůj život ďáblu? Proč mi ho tu bůh nenechal? Řekni proč? Aspoň mi nějak neznač, že tu jsi se mnou, že mě slyšíš.
Najednou se začal zvedat vítr a listy s dešťovými kapkami létaly všude kolem, i moje květiny už neměli svoje okvětní lístky, všechno odnesl vítr. Vítr se rychle uklidnil a přede mnou byla postava utvořena z okvětních lístků mých květin a listů, držíc malé miminko. Přízrak se mě dotkl a jemně políbil. Pak se vítr opět zvedl a přízrak přede mnou už nebyl, bylo tam jenom prázdno, velká prázdná louka. Na nebi se opět objevilo slunce a paprsky ozařovaly zelenou louku. Opět sem zavřela oči před paprsky, ale žádné špatné vzpomínky už jsem neměla, místo kruté války a kaluže krve jsem viděla mého drahého, jak stál na louce a držel našeho malého synka. Co se to před chvílí stalo? Že by to byl Shikamaru?
Děkuju ti, děkuju ti za to, že ochraňuješ našeho synka.