Listy raší 4

Sunagakure no Sato:

„Gaaro přišla za tebou Sakura z listové vesnice.“
„Dobře. Ať vstoupí.“ Řekl KazeKage.
„Ah, Gaara-kun. Zdravím. Přišla jsem ohledně-“ větu už ale Sakura dokončit nestihla, protože do Gaarovy kanceláře přiběhl nějaký ninja.
„KazeKage-sama ve vesnici je muž, nemůžeme ho zastavit chce s vámi mluvit. Nic neříka jen volá vás!“
„Může to chvíli počkat? Mám něco nastarost.“ Oba po těchto slovech utíkali před bránu vesnice. Stál tam Naruto, ale nikdo nevěděl že je to on. Už si na to zvykl ale překvapilo ho když společně s Gaarou přiběhla i Sakura. Nestačil se ani podívat zpět na Gaaru, natož něco říct a už se kolem něj valil písek. Zabalil ho až po krk. Tuhle techniku znal, byla to Gaarova unikátní Sabaku kyuu (pouštní rakev). Chvíli se na svého přítele díval, ale nezazlíval mu jeho chování.
„Kdo jsi a co chceš“ zeptal se Gaara.
„Chtěl jsem s tebou mluvit o-“ začal stahovat, cítil jak celé jeho tělo praská pod náporem písku.
„Kdo jsi?“ zeptal se znovu Gaara.
„Jména nejsou důležitá! Potřebuji ti vzkázat-“ to už se ale nedalo vydržet a proto se rozhodl něco dělat.
„Kuchiyose: Jibaku Mandara.“
Kolem postavy celé zabalené po krk v písku začali létat Modří a červení ptáci. Bylo to jako tornádo tvořené z malých ptáků.
„Co to-“ zaznělo jednohlasně ze strany obránců
„SABAKU SOUSOU“ vykřikl naráz Gaara a Naruto věděl že je konec. Pocítil jen krátkou pichlavou bolest po celém těle a pak naposledy vydechnul. Gaara a ostatní se na něj chvíli dívali a chtěli mu sundat kapuci ale Modří a červení ptáci se sletěli nad Narutovým tělem ještě zabaleným v písku a vzali ho. Letěli s ním k obloze dál a dál. Dole se zatím rozhostilo ticho. Všichni koukali na místo kde se právě odehrála smrt a následně událost, kterou nikdo nedokázal pořádně pochopit.

„Co to... takže ten parchant přece jen zemřel!“ začal se smát gigantický tvor.
„Copak se stalo? Naruto?“ zeptal se mrtvoly před sebou. Naruto nemohl hýbat tělem jen natočil hlavou směrem nahoru aby se neutopil. Ležel v nějakém obrovském sále. Poznával ho. Tady si přece chodil za démonem pro sílu. Naruto se začal smát a pak ze sebe jen vypravil.
„Takže to fungovalo. Už sem si myslel že to nestihli. Kyuubi na něj jen pohrdavě koukal, nevěděl co si má myslet věděl že je Naruto mrtvý a přitom si s ním tady povídal.
„Co si udělal? Jsme mrtví?!“
„No, dalo by se to tak říct, ale před smrtí jsem smíchal naše chakry, takže mě ta tvá zachránila před úplnou smrtí. Teď sem asi v kómatu.“ Vysvětlil to Naruto. Kyuubi věděl co udělal ale nechtěl tomu věřit. Smíchal jejich chakry, liška věděla co bude následovat.
„Teď mě začni léčit nebo oba zemřeme“ přikázal zase Naruto.
„Ha, proč bych to dělal prosím tě?!“
„Copak nevíš že pokud zemřu já, zemřeš i ty?“ osopil se na něj.
„Zavři hubu! Jsem deset tisíckrát starší než ty! Vím to, ale přesto všechno já nikdy nezaniknu. Proč spoléháš na to že ti pomůžu. Možná jen počkám až zemřeš a až zemřu s tebou. Potom bych se dostal konečně ven!“
„Jo to asi jo, ale jako mrtvola. Stará hnusná zdechlá liška. Víš o tomhle jsem dlouho přemýšlel. Vím že po čase se zase někde zjevíš a budeš škodit dál, ale neutrpí tvou smrtí taky tvá reputace? Všichni na tebe budou koukat jako na toho zabitého domácího mazlíčka. No tak dělej, začni, ať je to za námi!“ v tom už ale Lišce došla trpělivost a ohnala se po bezvládném těle přes klec svými drápy. Ty se ovšem zastavily nad Narutovou hlavou. Zastavil je modrý pták. Kyuubi nechtěl dopustit svou prohru. Začal tlačit a jeho chakra začala ptáka propalovat skrz.
„Pche, tvoje chakra je tak slabá?!“ v tom ale Kyuubi zavyl. Zavyl bolestí. Naruto otevřel oči a podíval se na rudého chakrového ptáka který v sobě měl stále zapíchlý kus drápu.
„Ah, tak to je jiná. Opravdu se ti to povedlo. Na to jaký si pitomec se ti tohle povedlo. Myslím že teď mám dvě možnosti že?“
„Ano to asi máš a oba víme jakou si vybereš. Začni už!“
„Máš kuráž člověče. Ale nezapomeň, jednou se ven dostanu a první co udělám, zabiju tebe. Pokud už teda nebudeš mrtvý“ uchechtl se Kyuubi.
„Jak dlouho to bude ještě trvat?!“

Konohagakure no Sato:

„Díky Sakuro, teď už víme jak na tom jsme.“ Zaznělo z kanceláře HoKageho.
„Situace se ale zdá být horší než předtím... podle informaci ze Suny nám zbývají čtyři dny než se k nám Akatsuki dostanou. Už jsem vyhlásila poplach, měla by ses taky začít připravovat.“
„Víte, je tu ještě jedna zvláštnost. Ten muž co zachránil Hinatu,... objevil se i v písečné vesnici. Dělal nějakou techniku mysleli jsme že nás chce zabít tak ho Gaara-kun-“
„Ano chápu. Teď běž, čeká nás spousta práce.“
„Ano!“

„Neji? Hej Neji počkej přece!“ ječela Sakura na přítele před sebou.
„Co se děje, potřebuješ něco?“
„Ale... mám volnou chvíli tak se procházím. Jak se připravuješ na velký boj?“
„Trénuju. Každý z klanu Hyuuga trénuje. Chceme být co možná nejvíc nápomocni, přes to že nevíme kolik bude nepřátel... hmm začíná mi z toho hrabat tak sem se chtěl projít.“
„No jo bude to dost brutální. Bojím se o vesnici. Tak ahoj možná se ještě uvidíme.“ řekla smutně když se loučila s Nejim.

„Ale no tak! Přece mě tu nenecháš!“
„A proč by ne?!“
„No, protože- protože-“
„Hmm?“
“Temari já...“
„Ahoj Shikamaru, Temari!“
„Eh, co tady děláš?! Neměla by ses připravovat na boj?“ koulil očima Shikamaru. V tu samou chvíli se na něj Temari podívala a on nechápal proč, ale zase ho tím pohledem probodávala.
„Shikamaru ty seš hroznej! Dneska se vracím do Suny a ty ses se mnou ani nepřišel rozloučit!“ okřikla ho Temari.
„Vždyť si před odchodem přišla ty za mnou...“
„Zase se vymlouváš! Panebože proč já se s tebou vůbec bavím!“
„Eh Sakuro... ty tu ještě si?! Tady tě nečeká nic dobrého, mimochodem tohle nemusíš šlyšet.“ Promluvil opět Shikamaru.
„Temari já... Viš co? Pojď radši dovnitř jo?“ Sakura se jen dívala jak se za nimi zavírají dveře a šla zase dál... připadala si tak prázdná od doby co Sasuke s Narutem zmizeli. Nevěděla jestli jsou ještě naživu, nevěděla vůbec nic. Byl teplý podvečer když se vracela domů. Uplynulo už značné množství času a ona na to pořád musela myslet.
„Pět let. Jak dlouho mě necháte se trápit?“

Někde v lese.

Padal z velké výšky, dalo by se říct že padal z nebe. Probral se naštěstí dost brzy na to aby dokázal chakrové ptáky zhustit do jednoho velkého. Snesl se na zemi a nechal do sebe vstřebat všechnu chakru z onoho stvoření. Byl na dně. Dnes už nic nezvládl, nedokázal udržet víčka otevřená. Usnul. Další den ráno se probudil někde na louce, vůbec nevěděl kde je a vzbudila ho chladná spadnutá rosa. Nebylo mu nejlépe ale vyspal se celkem dost nato, aby nabral síly na další cestu. Ale kam jít? Vždyť neví kde se nachází, nic ho nenapadalo a tak se vydal přímo za nosem. Po snad třech hodinách ustavičného přesouvání se z místa na místo doběhl k řece kde byl před několika lety zachránit Gaaru. Byla to ta jeskyně kde se potkal se Sasorim a Deidarou.
„Heh, Sakura to tu pěkně zřídila“ usmál se když viděl tu spoušť. Chtěl se dostat do Konohy ale zaujalo ho něco lesklého mezi kameny. Byl to prsten. Bylo na něm něco napsané. Gyokunyo (Panna Maria). Prsten tak podobný tomu, kterým Naruta chytil do Genjutsu. Kdo? Vzpomněl si na Itachiho i na tu divnou techniku nahrazení těla. Myšlenky se mu ubíhaly směrem zpět o několik let do doby kdy se tyhle události daly považovat za aktuální. Sam sebe ale přerušil, nemohl tu jen tak stát a vzpomínat.
„Musím do Konohy“
Vzal si prsten a vypařil se.

„Hmm tak ty se chceš stát členem ANBU? To mi ale budeš muset říct své jméno jinak tě nepřijmu.“ Řekl muž s maskou na obličeji. Maskou podobnou Kohoutí hlavě.
„Jsem Dorouu“ hlesl Naruto nejistě
„Dobrá od teď slyšíš na jméno... hmm ... Haku. Vyhovuje?“ v Narutovi hrklo.
„Haku“
Tak dlouho to jméno neslyšel a když ho někdo vyslovil vzpomněl si na chvíli kdy před ním malý kluk na mostě zhroutil a zemřel. Byl to nepřítel ale nebyl zlý. Naruto ho měl rád. Bylo mu ho líto.
„Hej! Haku! Vem si ty věci a běž za tím mužem vyfotí tě kvůli identifikaci.“
„A-ano!“ vyhrkl ze sebe zamyšlený Naruto a odešel z místnosti.
„Další nováček?“ usmál se muž před ním.
„Jo.“
„No... já jsem Mubi. Ty asi nejsi moc velký mluvka co? Další podivín, měli byste si podat ruce s Ibunou.“ Zpovídal Naruta vysoký štíhlý kluk s mastnýma vlasama svázanýma dozadu.
„Hmm... kdo je Ibuna?“
„Je to další člen naší jednotky. Mimochodem až si tě nafotí, tvuj pokoj je čtyřka. Sem tam s tebou já a Ibuno. Chjo mám to ale smůlu.“ Když si Naruta nafotili poslali ho opravdu do pokoje čtyři. Prošel malou uličkou. Nikdo neměl masky. Asi tady bylo zvykem si je v základně sundávat. Hned jak vešel do svého pokoje upoutala ho velká krabice která zakrývala jedno okno pod kterým seděl na starém křesle nějaký muž. Nešlo mu vidět do objičeje ale Naruto byl přesvědčen že má masku. Ale proč?!
„Ty tu teď bydlíš s námi?“
„Už to tak asi bude.“ Pronesl Naruto klidným hlasem.
„Vítej.“ Odvětil muž a zase se přestal hýbat. Jako by tam byla zase jen ta krabice a křeslo.
„Hele Haku čekají na tebe venku. Chcou si tě prozkoušet ještě než odešlou hotovou žádost HoKage-sama.“ Oznámil Narutovi Mubi když se přivalil do pokoje. Venku už na Naruta čekal zkoušející a nějaký chlap. Po přesnějším prozkoumání by Naruto dal všechno za to, že je to Ibuna. Jeho spolubydlící..., má bojovat se svým spolubydlícím!
„Jsi připraven?“ hlesl Ibuna.
„Myslím že ano“ než to dořekl, Ibuna zaůtočil. Dostal se za naruta a než to postřehl Ibuna ho chytl za rukáv a odhodil od sebe.
„Hmm... někoho mi strašně připomíná“
„Hiraishin no Jutsu!“
„To je... technika čtvrtého! Kdo je ten chlápek!“ Řekli si pro sebe všichni tři.
„Mushikabe no Jutsu!“ z Ibunových rukávu začali létat brouci. Bylo jich tolik že tvořili zvětšující se kopuli kolem Ibuny. Naruto uskočil o kus dál a nemohl uvěřit svým očím.
„Shino! Je to Shino! To není možný on je ANBU! To je snad blbej vtip!!... Mě se zdál nějakej povědomej. Sakra.“ Naruto moc dobře věděl že pokud se nechce prozradit nesmí používat techniky, o kterých ví jeho přátelé.
„No tak mysli!.......Aha!“
„Gamabuchi Shibari!!“ najednou se uprostřed bojiště objevil žabí jícen. Všichni zkoušející vyjeveně koukali na věc před nimi.
„Vždyť to přece-... kdo to sakra je!!!“
„Ibuno?“ zaznělo v jícnu žáby směrem k postavě celé až po hlavu zasunuté v růžově stěně Nepřítelova Jutsu.
„Vypadá to že sjem prohrál. Zruš tu techniku to už stačilo. Mimochodem... si dobrej, Haku.“
Jutsu povolilo a „náborář“ měl jasno. Haku je právoplatným členem jednotek ANBU.

The End – part 4

Tak jake to bylo ?