Akatsuki kronika: Akatsuki jedou na tábor 1+2+3

Byl teplý jarní den a jediné co Akatsuki dokázali bylo dělat bordel nebo se válet. Nezklidnili se ani pod výhrůžkou nedostání dezertu po večeři. Pein byl z toho značně vyšinutý, že nemá ani chvilku klidu (a že si ani nemůže s nikým normálně popovídat, protože Konan byla na dovolené). Jednou, když Deidara nechal vybuchnout kuchyň, mu přetekly nervy a začal hledat nějakou věc, jak se té bandy šílenců zbavit. V tu ránu našel něco, co se mu zalíbilo.
Šel donutit Akatsuki dostavit se do obýváku, aby jim oznámil co našel, ale setkal se se značným odporem. Když se mu všechny podařilo dokopat do obýváku (kromě Tobiho, který šel dobrovolně a celou dobu křičel Tobi is good boy) předstoupil před Akatsuki a oznámil jim tu pro něj skvělou novinu.
„Zítra odjíždíte na letní tábor a nechci slyšet žádné odmlouvání.“
Jeho představa, že z toho budou všichni nadšeni se však okamžitě zhroutila.
Kisame z této zprávy omdlel, Deidara měl chuť nechat Peina vybouchnout, Hidan se začal pokoušet o sebevraždu (po zjištění, že se nemůže zabít, začal nevybíravě nadávat a tlouct hlavou o stůl), Kakuzu začal brebentit, že je to zbytečné plýtvání peněz a začal z toho brečet, Zetsu málem upustil svoji masožravku, kterou si včera koupil, načež bílá polovina začala vyčítat té černé, jak je nešikovná, Sasori se raději pozdržel komentáře a Itachi se snažil umlčet Tobiho, který začal nekontrovatelně pobíhat po místnosti a na plný pecky ječet:
„Jupí, jedeme na tábor!!!“
„Poslouchejte, sakra,“ zařval Pein. „Odjíždíte zítra v osm hodin, tak nezapomeňtě vstávat brzo.“
A v duchu byl rád, že konečně bude mít klid.

Ráno v 7.30 se Akatsuki sešli před domem, aby stihli dorazit k autobusu včas. Většina z nich nbyla nevrlá kvůli brzkému vstávání. Měli přesně vypočítáno, že když vyjdou v 7.30 dorazí k autobusu včas. Jak ale plánovali, tak se nestalo. Museli se totiž několikrát vracet, protože Tobi si ze samého nadšení zapomněl všechny věci, Zetsu svojí milovanou masožravku a Itachi voodoo panenku Sasukeho. Po cestě se nic zvláštního nepřihodilo, krom toho, že si Hidan spletl cestu a vedl Akatsuki hustým porostem jehličnatého lesa.
„Opravdu tohle je správná cesta Hidane?“
„Drž tlamu Kisame.“
Od té doby nikdo ani nepípnul.Když dorazili na zastávku byli všichni podrápáni od nepřátelských stromků. Tam už všichni nadávali, kde jsou, protože Akatsuki dorazili o 1 hodinu později než měli.
V autobus byl plný lidí mladšího věku, kromě asi 5 babiček, které nastoupily do špatného autobusu(tenhle autobus totiž rozvážel lidi po různých táborech) a hudrovaly, kdy už dorazí na bleší trh s mega slevami. Akatsuki se v autobusu posadili úplně dozadu. Zetsu seděl s Tobim, Hidan s Kakuzem, Itachi s Kisamem a Deidara se Sasorim. Cesta proběhla celkově vklidu, nebyla žádná vážnější zranění, akorát že Hidana spadlo Kakuzovo zavazadlo a urazilo mu hlavu. Nálada Akatsuki se od rána radikálně změnila k lepšímu. Smáli se, říkali si různé vtipy, a dokonce se k sobě chovali přátelsky.
Když Akatsuki dorazily ke svému táboru jako jediní vystoupili z aoutobusu, vyndali si zavazadla a vydali se k táboru, který ležel 1 kilometr po jižní cestě. Na místě by byli za chvilku, kdyby se Tobi pod tíhou svých zavazadel skoro neplazil. Tím extrémě zdržoval. Tábor zvenku vypadal docela dobře, dokonce se tam nacházeli chatky i čisté kopelny, které Kisame okomentoval slovy "super a bezvadný"(proč to nikdo nezjistil). Chatky byli po dvou, a tak byli v chatkách jak sedeli v autobuse(stejně neměli jinou možnost, protože na dveřích chatek byla napsána jména těch co tam pobývají). Když však Itach vstoupil do chatky, jeho nálada byla níž než 0 kelvinů. Na stropě byla plíseň, v lampě mrtvé mouchy a rozvrzané postele s modrými madracemi, o kterých nebyl pochyb, že v nich žijí celá společenství všemožné havěti. Z tohoto pohledu málem Itachi dostal trojitý infarkt.

Když tak vyšinutě sledovali.....no chatku(spíš to bylo pár stlučených prkýnek na sobě), ozvalo se zatroubení na trubku, ale příjemný zvuk to rozhodně nebyl.
„Přestaň ty blbče, kdo to má furt poslouchat?“ řval bělovlasý, pervezně vypadající muž na brýlatého kluka( o něm se bozdeji dověděli, že se jmenuje Kabuto, načež si Kakuzu neodpustil poznámku: Blbý jméno k blbýmu člověku, což neměl říkat, protože dostal trumpetou přes hlavu). Kabuto se urazil, zařval ,NÁSTUP´, zatroubil co nejvíc to šlo a odešel. Nástup proběhl vcelku rychle. Jediní kdo se dostavili byli Akatsuki.
„To tu nikdo jiný neni? Tobi is sad boy,“ fňukal Tobi.
„Ha, jsme tu první, jsme nejlepší,“ jásal Itachi.
„Ty radši mlč ty......Jak se jmenuješ?“ řekl bělovlasý perverzák.
„Uchiha, Itachi Uchiha a ty jsi........“
„Jo, takže radši mlč Uchiho, jste tu totiž poslední.Všichni už odešli,“ skočil mu do řeči, „mé jméno je Jiraiya a ted vám řeknu jak budete v týmech: Tým 1 Tobi a Kakuzu, tým 3 Sasori a Hidan, tým 4 Itachi a Kisame, tým 5 Zetsu a tým 6 Deidara. Vedoucího se dozvíte později.“
„Héj, jakto že jsem sám?“ vybuchl(obrazně) Deidara.
„Vyplnils tu kolonku v přihlášce s kým chceš být?“ zeptal se Kisame.
„Ne, já to dal vyplnit Tobimu.“
„Blbče,“ zašeptal Itachi tak aby to Deidara slyšel.
„TICHO!!!“ zařval dopáleně Jiraiya„teď jsi jděte vzít pití a další nutné věci a padejte za ostatními.“
„Dyť nevíme kde to je!“ odpověděli Akatsuki sborem.
„Jděte za těma šílenejma, velkejma a oranžově křiklavýma šipkama,“ ukázal na první šipku a odešel šmírovat roštěnky, které se koupaly v nedaleké řece.
„No, to je teda bezva vracet se do těch chatek“reptal Itachi„s těma hnusnejma modrejma madracema.“
„Chceš si teda ty chatky vyměnit?“ zeptal se Deidara
„Dyť jsou všechny stejný,“ divil se Itachi.
„My máme růžový madrace,“
„Víš kam si ty madrace můžeš strčit Deidaro?“
„Ne, to teda nevim.“
„Chceš to ukázat?“
„Jo.“
„No tak nehádejte se,“ vložil se do toho Kisame.
„Hele, ty mlč ty nepovedená......chcíplá..........mřenko křížená s delfínem,“ obořil se na Kisameho Deidara.
„Cos to řekl?“zeptal se Kisame s brutálním výrazem a pomalým vytahováním Samehady.
„Nic,nic,vůbec nic,“ pípl Deidara.
„Jó, do toho Kisame, si nejlepší!!“ začal Itachi podporovat svého parťáka.
„Nechte toho, pokud přídeme ještě později a celý pomlácený budem muset při naší smůle mejt nádobí,“ řval na ně Kakuzu„takže okamžitě přestaňte nebo........“