Listy raší 2

„Kibo?“ zaznělo v teplém letním večeru někde v lesích kolem Konohy.
„Co se děje, Shikamaru?“ odvětil postavě zahalené do černé pokrývky noci.
„Nechceš vystřídat na stráži? Už si tady poměrně dlouho.“
„Né to je dobrý do rána to snad vydržím...“ ukončil rozhovor Kiba, ale v tu chvíli už kolem nich proletěl Kunai, kterému se ale oba vyhnuli. Zabodl se do stromu opodál. Oba dva zbystřili a vyhlíželi nepřítele, po chvíli napětí se zpoza křovin vyšouralo sedm Ninjů. Každý vypadal jinak dokonce i oblečením se lišili.
„Kdo jste?“ začal Kiba vyzvídat nezvané hosty.
„To určitě není důležité, dlouho se neohřejeme.“
„Ha... to jste vedle přátelé.“ Zakřičel Shikamaru, který už všechny držel v Kagemane.
„Teď byste nám snad mohli říct vaše jména co?“ pokračoval Shikamaru ale nejvyšší postava ho přerušila.
„Ha, Kagemane? To vám moc nepomůže. Ze stínu vyběhl osmý Ninja který začal dělat pečetě a za chvíli zakřičel.
„Kirigakure no Jutsu!!!!“ všude se najednou začala tvořit hustá, neprůhledná mlha.
„Hmm, Kibo vzbuď ostatní tohle sami nezvládneme nejspíš vědí o našich schopnsotech když mi tak lehce zrušili moje Kagemane.“ Řekl Shikamaru a Kiba zmizel.
„Hmm, už cítím jak tvoje Jutsu povoluje. Ahhh příjemný pocit. Bojíš se?“ prudilo mlhou k Shikamarovi. Když v tom už k němu letěl i kunai. Nemohl se mu vyhnout neviděl ho jen zavřel oči a čekal na jistou smrt.
„Co se tady flákáš Shikamaru.“ Ozval se hlas před ním. Držel v ruce hozený kunai a Neznámí ninjové se na něj podívali s úctou.
„Kopírovací Ninja, Hatake Kakashi, nemýlím se?“
“Je mi líto ale vaše jména neznám“ Utrousil Kakashi pohrdavě.
„Naše jména nejsou důležitá. Důležitý je jenom fakt, že pro co jsme přišli to jsme dostali. Bylo mi stí se s vámi setkat.“ Pronesl Ninja a vypařil se, stejně jako jeho kumpáni.
„Dostali pro co si přišli?“ zopakoval Shikamaru, ale v tom už se k nim hnal zbytek Shinobi které Kiba probudil. Nedoběhla jen jedna osoba.
„Hinatóó!!!“ zaznělo jen někde od mýtiny, od které se vzdalovali. Jeden z nich se jen posměšně ušklíbnul.
„To snad ne! Proč unesli Hinatu? Proč ji!!“ křičel Kiba na Kakashiho.
„Každý měl jiné róby a jiné oblečení ale všimnul jsem si Opasků. Měli na nich Červený mrak, stejný jako mají Akatsuki na pláštích. Jsem přesvědčen že to byli jejich poskoci. Unesli Hinatu , to naznačuje že se chtějí dozvědět informace o Kekkei Genkai. Nic jiného mě nenapadá.“ Odpověděl Kakashi.
„A to říkáš jen tak ?! Copak je ti jedno co s ní udělají?? Musíme je dostihnout a dostat Hinatu zpět!“ Okřikl jej Kiba a dostalo se mu i podpory některých ostatních přihlížejících.
„Nebuď zbrklý Kibo!! Nevíme jestli je jich jen osm nevíme jak jsou silní pokud je moje teorie správná nic jí neudělají! Měj čistou hlavu! Nemůžeme je jen tak sledoval do tmy Navíc nemáme stopaře!“
„Nemáme?!? Cítím je až sem sakra!“ zase křičel Kiba.
„Ty si měl celou noc hlídku kolik minut vydržíš utíkat maximálním tempem? Povídám ti. Nic ji neudělají teď už sem si jistý.“ Odpověděl zase Kakashi a tentokrát už neměl Kiba co říct, jenom se smutně podíval na místo kde stáli oni neznámí a kde jim ukradli člena jejich týmu.
„Půjdeme zpět do vesnice a já ohlásím situaci Tsunade-sama. Potom se vydáme hledat Hinatu ale teď nemůžeme dělat vůbec nic.“ Všichni s Kakashim souhlasili a tak se vydali zpět do vesnice.

Konohagakure no Sato:

„Co myslíš tím, že unesli Hinatu?!“ křičela Tsunade na Kakashiho, který jí vysvětlil všechny události ktéré se staly minulou noc.
„Okamžitě vyšlu záchranný tým, ale velet mu nebudeš ty Kakashi. Budeš však jeho součástí. Bež jim to oznámit.“ Rozkázala Tsunade a Kakashi zmizel. Zbyl po něm jen bílý kouř.

Někde v lese:

„Co myslíš že ses tam byl podívat! To přece nemůžeš, víš přece že jdou po tobě.“ Okřikla jej. Věděl že se nemůže do Konohy vrátit že by se tam neměl ani ukazovat , a podle toho co mu Jiraiya zanechal se musí držet stranou a stát se silnějším. K tomu mu měla pomoci jeho matka.
„Já za to přece nemůžu, musel jsem je vidět. I když jen na malou chvíli. Nikdo mě nepoznal, dával jsem si pozor.“ Vydal ze sebe omluvně.
„Podívej Naruto. Nezbývá nám moc času už jen proto že se dali do pohybu a proto sem se tě snažila naučit všechno co znám a sama ovládám, ale stále se bojím že to nebude stačit.“ Utrousila smutně Kushima když se koukala na Naruta.
„Ale notak. Sem přece syn čtvrtého Hokage, jednoho z nejlepších Ninjů všech bod. Půjdu v jeho stopách a budu ochraňovat ty co mám rád. Je to jednoduché, to zvládnu.“ Usmál se na osobu před sebou. Je pravda že za tu dobu co Naruto nebyl ve vesnici se hodně zlepšil, naučil se mnoho technik ze svitku, který dostal od Jiraiy a že se dozvěděl o Akatsuki, věděl že se nesmí vrátit a že ho nesmí nikdo ze starých přátel poznat jinak by je dostal do nebezpečí, ale i přes to všechno se chtěl strašně vrátit. Zase je jednou vidět, povídat si s nimi. To mu však nebylo dopřáno. Měl u sebe aspoň jeho matku, tu kterou tak dlouho chtěl a kterou tak dlouho záviděl ostatním dětem. Díky ní se dokázal s tímhle vším nějk vypořádat ale věděl že i jeho matka musí brzy odejít že se musí vrátit. Kam ? To Narutovi neřekla , věděl jen že ho zase opustí. Věděl že ji možná zase dlouho neuvidí, byl dokonce jakš-takš srovnaný s tím že už ji neuvidí nikdy, ale v tom případě by se vrátil do vesnice. Proto se ho snažila naučit tolik věcí. Tolik věcí, které jsou tak důležité. Taky ho svíralo u srdce když si vzpomněl na ty, kteří se o něj bojí, kteří neví jestli vůbec žije. Nemohl. Nemohl posílat další dopisy. Zapříčinilo by to jen další bolest a utrpení pro ty, které má tak rád.
Ten den nastal. Byl tady. Den na který se Naruto tak připravoval. Jeho matka, jeho matka měla odejít a neříct mu kam, neříct mu jestli se někdy vrátí. Připadal si najednou tak sám, ale věděl že to bude horší až odejde. Bylo to rychlé neměl rád loučení vždycky se mu vynořovalo moc vzpomínek. Proto se s ní jen rozloučil.
„Ahoj, a někdy se vrat“
prosím.
„Naruto, budeš mi chybět, ale vždycky budu s tebou, ještě se uvidíme“ usmála se na něj Kushima a ztratila se pod rouškou noci. Už byl zase sám. Nikdo tady nebyl s ním, neprožíval s ním jeho zážitky. Byl rozhodnutý. Chtěl se vrátit do vesnice ale pořád koumal jak to udělat aby si ho nikdo nevšimnul. Tak to asi nepůjde ale jedná možnost tady přece jen byla.
„Mysím že jinak to nejde.“