Květy Sakury

Růžový květ dopadá zlehka na hladinu jezírka. Při dopadu na vodní hladinu se vytvoří kolem něho malé malinké vlnky. Dávka, s vlasy barvy květů sakury, seděla na větvi a snila. Před rokem přesně v tento den se zde stala ona tragická věc.

„Ó né, nelechtej mně prosím.“
„Tak jo nechám tě, ale budeš hodný.“
„Já sem přece vždycky hodný nebo snad ne?“
„Hmmmmmm přemýšlím.... no jsi no.“ Dívka zavřela oči a zaposlouchala se do zpěvu ptáků.
„Sakuro? Víš že tě miluju?“
„Jo? Vážně?? A víš že já tebe taky??“
„ No a jak mě o tom přesvědčíš??“
„Uvidíš přesvědčím.“
„A jak?“
„To uvidíš a teď zavři oči. No tak dělej, jinak nic nebude“
„Fakt?? Tak to je raději zavřu.“ Chlapec je poslušně zavřel a na tváři se mu objevil nepatrný úsměv. Najednou ucítil jak si na něho sedla. Poté ucítil její rty na svých, něžně ji políbil. Když se od jeho rtů odlepila zakoukala se na něho
„Už můžu?“
„Jo můžeš.“ Otevřel oči, koukal na ni svůdným pohledem, natáhnul ruku a utrhl květ sakury. Dal ji do růžových vlasů. Přitáhnul si ji k sobě a dal ji další polibek. Převalil ji na záda a obkročmo si na ni sedl.
„Itachi už mi věříš?“
„Nevím měl bych?“
„Jo měl.“
„Tak jo věřím.“
„Itachi? A jak víš že já věřím tobě?“
„A nevěříš?“
Nečekal na odpověď a dlouze ji políbil. Pomalu sjel rukou k zapínání u trička a rozepl ho.
„Itachi já ti to ale věřím!“
„Však já tobě taky ale....“
„Ale??“
„Ale chci ti to pořád říkat a dokazovat.“
Dívka ho chytla za ruku a dala si ji za hlavu. Natáhla ruce k jeho břichu a začala mu sundávat jeho síťované triko, rozepnula knoflík u kalhot, něžně ho políbila, chytla mu jeho ruku co měla nad hlavou. Itachimu to došlo co tím myslela a pomalu ji svlékl triko. Políbil ji na krk, začal sjíždět níž a níž až se zastavil na pupíku. Pak jí pomalu rozepnul její sukni. Sundal ji a dívka tam ležela jen ve spodním prádle. Vzal svůj plášť, rozložil ho a pomalu na něj Sakuru položil. Svlékl jí spodní prádlo a začal ji lehce líbat na celém těle. Sakura zavzdychala a stáhnula mu trenky.
„Itachi já tě moc miluju!“ dodala ještě a přitáhla si jeho nahé tělo blízko sebe. Zalapala po dechu.
„Itachi“ řekla potichu a sevřela mu ruku....

Zrychleně dýchali. Sakura si sedla, podívala se mu do očí a šibalsky se usmála. Itachi se unaveně ušklíbl a přitáhnul si ji k sobě. Po chvíli si na něho obkročmo sedla a lehce ho kousla do krku.
„Broučku víš že sem upír?“ zasmála se.
„Óóó slečna je upírka? Tak co s tím uděláme? No asi ji taky kousnem, možná ji to vyléčí.“
Chytl ji za ramena a začal jí do něj kousat, i když přece jen silněji než ona jeho.
„Né, Itachi už nejsem upírka!“ vřískla Sakura. Umlčel ji však polibkem...

Pomalu se oblékli, aby jim nebyla zima. Sedli si pod strom rozkvetlé sakury.
„Itachi musím ti něco říct.“
„Copak miláčku?“
„Já, víš, no...“
„Copak se stalo?“
„Já jsem... těhotná.“
Itachi nevěřícně vyvalil oči a radostně ji objal.
„HAHAHAHAHAHAHA!“ ozval se ironický smích z křoví. Uvědomili si, že ten hlas je jim povědomý...
„Sasuke?!“ ozvala se nevěřícně Sakura.
„Ahoj Sakuro, jak je to dlouho, co jsme se neviděli? Tři, čtyři roky?“
„Sasuke vylez!“ zařval Itachi.
Sasuke teda vylezl a zadíval se přímo na dospělou Sakuru...
„Itachi, bratře, tak ty si dostal srdce moji Sakury.“
Itachi se podíval tázavě na Sakuru.
„Sasuke!! Co to říkáš! Možná ses mi kdysi jak jsme byli tým líbil, ale teď jsem už vyrostla a nejsem taková naivní husička abych ti zobala z ruky!“ Sasuke si odfrkl, Itachi se postavil a hodil po Sasukem kunai.
„Tak co, bratříčku, jak moc ses zlepšil od té doby, co jsme se viděli naposled?“
Sasuke se rozběhl a v ruce měl chidori.
„To je všechno co umíš?“
„To teprve uvidíme!“

Souboj trval strašně dlouho, kunaie lítaly vzduchem a navzájem se odrážely. Sasuke zasadil svoji poslední ránu a Itachi padnul k zemi. Sakura začala křičet, Sasuke k němu přistoupil a řekl: „ Sbohem bratře, zase se sejdem a i s tvou milovanou, neboj.“
Sakura se rozběhla a objala svého umírajícího přítele.
„Itachi! Ne! Neumírej, já tě miluju! A co naše dítě?“
Itachi z posledních sil řekl: „Sakuro miluju tě a ty to víš, miluju tebe i naše dítě. Jednou se zase sejdem neboj.“
Naposledy ji políbil a byl konec. Sakura nepříčetně zařvala.
„Sasuke!! Já tě nenávidím!“
Sasuke se k ní jenom sklonil a řekl: „Teď si jenom moje.“
...

Začíná pršet. Květ Sakury dopadá na vodní hladinu jezírka a dívka tam stále sedí. Začíná se probouzet. Kapky jí stékají po obličeji a míchají se s jejími slzami.
„Sakuro, Sakuro! Pojď domů,“ volal Deidara pod stromem. „Čeká na tebe tvá dcera.“
„Už jdu.“
Slezla ze stromu a dala svému novému příteli pusu. Ten ji chytl za ruku . Sakura se ještě naposledy otočila a řekla potichu: „Sbohem, brzy se sejdem, protože tě miluju.“
Uběhly 3 roky od oné tragické události. Květ sakury dopadá na vodní hladinu a začíná pršet. Jen starý strom sakury vypráví větru příběh toho tragického dne.