Kroniky Vzduchu: Díl 34 - Cesta životem...

Tým Delta šel lesem, směrem k Písečné.
Šli v obrané formaci, seřazení do trojúhelníku a uprostřed šel sběratel.
Ve předu šel Jaden, kvůli své schopnosti Větrného Oka.
Nami na levé straně a Hiro na pravé.
„Tak kdy mi ukážeš, co umíš Hiro?“ popíchl ho Jaden.
Hiro se zašklebil.
„Ty seš strašně ukecanej Jadene!!“ řekl otráveně.
Jadena to dostalo.
„Já ti dám ukecanej!!! Snažim se tu povolit trochu atmosféru, když ty akorát mlčíš a tváříš se, jako že tě štve celej svět!!“ vyprskl naštvaně Jaden.
Hiro se zatvářil uraženě.
„Nechte toho kluci!! Hádáte se jak malý!!“ napomenula je Nami.
Jaden s Hirem se provrtali ještě naposled pohledem a pak se každý otočil na opačnou stranu.
Nami se na ně podívala a pak sklesle vydechla.

K večeru dorazili do jedné vesnice a podle plánu se zde rozhodli přenocovat.
Přišli k takové luxusnější krčmě, luxusnější, protože měla zahradu, a vstoupily.
Jaden přešel k majitele a začal domlouvat přenocování.
„Dobrý večer. Jsme kupci a směřujeme do Země Větru. Potřebovali by jsme nocleh.“
„Jistě, kolik vás je?“ zeptal se majitel.
Jaden se potutelně podíval přes rameno na Nami.
„Jsme 4, ale stačí 3 pokoje…“ pousmál se a podíval se na Naminu reakci.
Nami měla takový výraz jako ,,to by se ti líbilo viď?“ a v klidu řekla : „Jasně, já budu v pokoji s Hirem.“
V Jadenovi hrklo a zatvářil se, jako by mu někdo šlápl na nohu.
„Tak 4 pokoje…“ řekl sklesle a vrhl pohled na Nami. Ta se jen nevině usmála a Hirovi zacukalo v koutku.

Večer se rozešli do svých pokojů.
„Kdyby jste něco potřeboval, kromě pití, tak se ozvěte. Já a H jsme v pokojích vedle vašeho.“ Řekl vtipně Jaden archivistovi. Použil jen Hirovo začáteční písmeno, neboť jejich jména a členství v týmu Stopařů bylo přísně tajné.
„Jistě. Dobrou noc.“ Kývl s úsměvem archivista a zavřel za sebou dveře.
„Tak fajn lidi. Půlku cesty máme za sebou. Zítra by jsme mohli dorazit do Písečné. Dobře se vyspěte.“ Řekl Jaden Hirovi a Nami.
Hiro kývl a také zmizel ve stínu dveřích svého pokoje.
„Tak dobrou.“ Usmála se Nami a také zmizela ve dveřích.
„Dobrou…“ řekl Jaden a zadíval se na zavřené dveře jejího pokoje.
Sekne jí to, když se usmívá…Pousmál se v duchu Jaden a opustil chodbu.

Před spaním si ještě prošel, co je zítra čeká a trasu. Potom se natáhl a založil si ruce za hlavou.
Hlavou se mu honily různé myšlenky, o Hirovi a té jeho povaze, o Sasukeho odchodu a jeho a Narutovu slibu Sakuře, o misi….ale jedna stále převládala.
Jaden se zamračil.
Co to se mnou je?! Proč…proč vždy, když zavřu oči, jí mam před sebou?
Jaden se v posteli posadil, promnul si obličej a vstal.
Hodil na sebe oblečení, opustil pokoj a vydal se chodbou směrem k zahradě.
Vyšel ze dveří, propojujících zahradu a krčmu a rozhlédl se.
Na to, že to byla jenom krčma, měla nádhernou zahradu. S Bonsaii a několika záhony květin, několika barev, ohraničenými zábradlím.
Jaden přešel k zábradlí, opřel se o něj a zahleděl se do hvězd na noční obloze.
Zafoukal vítr a prohrábl mu vlasy.
„Nemůžeš spát?“ ozvalo se za ním.
Jaden sebou trochu cukl, byl tak zamyšlený, že ani nepostřehl příchod další osoby.
Za ním stála Nami…v nočním oblečení a ještě v županu. Přešla k němu a opřela se vedle něj o zábradlí.
Ve větru jí její hnědé, dlouhé vlasy vlály jako listí třešní.
Proč sem musela přijít zrovna teď??!...Teď když jí mám plnou hlavu?!...Co mám říkat…jak se mám chovat…?!! Znervózněl Jaden a snažil se tvářit co nejnormálněji.
„Ani ne…“ dostal ze sebe.
„Já taky ne…“ řekla zamyšleně Nami a sklonila hlavu.
„Já…víš…“ otočil se na ní Jaden, ale nakonec jen smutně sklopil oči.
Nami se na něj chápavě podívala.
„Ano?“
Jaden zvedl oči a podíval se do těch jejích.
Pohled na ní mu bral dech…její oči byly tak hluboké…tak krásné a on se v nich ztrácel.
„Měli by jsme si jít lehnout…zítra nás čeká dlouhá cesta.“ Řekl na konec Jaden a hořce sevřel zábradlí.
Nami sklouzla pohledem k zemi.
„Jo…asi máš pravdu…...Myslím, že tě Pátá vybrala dobře za velitele…Přistupuješ k tomu docela zodpovědně…“ řekla povzbudivě Jadenovi.
Jadena ta věta překvapila.
„…a…dobrou.“ Pousmála se roztržitě Nami a otočila se k odchodu.
„…Nami…děkuju.“ Usmál se na ní mile Jaden a otočil se zpět ke květinám v záhonech.
Nami se usmála a odešla. Ve dveřích se ještě naposled otočila a zadívala se na Jadena.
Neměla jsem tenkrát váhat….Vzpomněla si na jejich poslední misi a vrátila se do pokoje.
Sakra!!!....já jsem takovej blbec!!!!!.... „Měli by jsme si jít lehnout.“ !!!....Líp jsem to zvorat nemoch!!!! Nadával si v duchu Jaden a sevřel zábradlí ještě pevněji.

Druhý den vstali, opustili krčmu a pokračovali v cestě.
Za chvíli zelenou krajinu vystřídali duny a písek.
Jaden a Nami od rána ani nemukly. Měli takový divný výraz v očích.
Hiro si je prohlédl a zamračil se.
„Co, že jste dneska tak zticha vy dva?“
„Hmm?...to nic…nemohl jsem včera nějak usnout. Asi jsem ospalí nebo tak…“ řekl neutrálně Jaden.
Hiro zamyšleně kývl a podíval se na Nami. Ospalí jo? To by byla zajímavá náhoda…
„O jaký artefakt se vlastně jedná archivisto?“ zeptal se Jaden archivisty.
„Je to velice vzácný artefakt…správně bych vám o něm neměl nic říkat, ale můžu vám říct, že v sobě nese několik důležitých a starých vědomostí…“ řekl tajemně archivista.
Jaden se zamračil. Důležitých a starých vědomostí…?
Najednou sebou Jaden cukl a zastavil se.
„Co se děje??!!“ zeptal se ho Hiro a sklouzl levou rukou za záda.
„Někdo se k nám blíží…z jihozápadu!!“ řekl Jaden a zamračil se.
„To je divné…jenom jeden člověk??...v poušti a sám??“ podivila se Nami.
„Jo…ale dělejte, že o nic nejde!...pamatujte!! Jsem jen kupci, co jdou do Písečné kvůli obchodu!!“ připomněl Jaden.
Hiro a Nami vážně kývli a pokračovali v cestě.
Za chvíli se jim na obzoru objevil obrys člověka.
A za pár minut ho jasně viděli.
Měl na sobě černý plášť s kápí, dlouhý až k botám.
Když byl asi 50 metrů před nimi zastavil se.
Čtveřice se také zastavila a archivistův výraz nabyl obav.
„Klid…!!“ sykl Jaden.
Postava zvedla hlavu…
Najednou se Hiro zastavil a strnule se díval na osobu, stojící před nimi.
Nami a Jaden si ho všimli a polekaně se na něj otočili.
„Co je ti Hiro??!!!“ řekl polekaně Jaden. Má tak vyděšený výraz…on, co se choval vždy tak chladně…!!!
„Ty…to jsi…!!!“ zakoktal Hiro a najednou se jeho zoufalství v očích proměnilo v nenávist a hněv.
Hiro si strhl svojí dvojitou Katanu ze zad a rozeběhl se na postavu.
Vítr sfoukl postavě kápi z hlavy.
Byl to mladý muž s bílými, krátkými vlasy, neutrálním výrazem a šedými očima.
„Co děláš Hiro?!!!!“ zařval na něj překvapeně Jaden.
Ale Hiro ho nevnímal. Odrazil se od písčité země a vyskočil do vzduchu nad muže.
Když byl tak asi nad ním udělal pečeť a zvolal : „Bleskové ostří!!!“
Čepele jeho katany zazářili jasným světlem a proměnili se v čirou energii.
Hiro se namáchl a vrazil jeho ostří proti mužovi.
Ten jenom mávl rukou a na Hira se vrhla vlna písku.
Hiro si jí všiml, švihl jedním koncem katany proti vlně, v explozi elektřiny ji odrazil pryč a pokračoval v útoku na muže.
Hiro se namáchl, ale neuspěl.
Do cesty se mu postavil jakýsi divně tvarovaný meč, z neznámého materiálu.
Hiro zatnul zuby a přitlačil na katanu. Její čepele zbělely energii, ale mužova zbraň se ani nepohnula. Jenom levitovala ve vzduchu před ním a bránila Hirovi v útoku.
„Tak ty žiješ?.....bratříčku?“ řekl jen tak muž a Hiro sevřel rty do úzké linky.
Bratříčku?!!!! Vyvalil oči ještě víc Jaden.
Hirovi kotníky najednou obalil písek a mrskl Hirem pryč od muže.
Hiro doletěl do písku a ten mu okamžitě obalil tělo a ztvrdl.
Hiro sebou škubal, ale nebylo to k ničemu.
Jaden s Nami nevěřícně civěli na muže, před nimi, co zrovna tak lehce odrovnal jejich druha.
Muž se na ně podíval. V jeho očích se mu zračila lhostejnost…smrt…byly prázdné, jako černá díra.
Nami se zachvěla a roztřásla se. V puse jí vyschlo a v očích měla strach.
Ty oči…ten člověk…!!!
Jaden odvrátil svůj pohled od těch jeho očích a snažil se pročistit si mysle.
Ten pohled…!!! Vzpomněl si Jaden na pohled Orochimara, když se s ním střetli tenkrát se Sasukem a Sakurou v Lese Smrti.
„Tak ty jsi ninja…?“ řekl muž směrem Hirovi a vydal se pomalu k trojici.
„Nech je bejt!!!! Co po nás chceš, Sakirou?!!!!“ zařval na muže Hiro.
Sakirou si ho nevšímal a přibližoval se k trojici.
Jaden pomalu otevřel oči a podíval se na Nami. Stála tam jako z kamene. Celá se třásla a měla vyděšený pohled v očích.
„Nami!!!...Prober se sakra!!!!“ zavolal na ní hlasitě Jaden.
Nami sebou škubla a pomalu na něj otočila hlavu.
„Takhle teď nesmíme blbnout!!! Vzpamatuj se a vzpomeň si, kdo jsme!!!“ řekl jí vážně Jaden.
Nami se pomalu přestala třást a kývla.
Jaden se opět otočil na muže, který se nejspíš jmenoval Sakirou a připravil si dýky v ruce.
Sakirou se vůbec nezastavil, jakoby je nebral ani za hrozbu a stále měl v očích ten výraz. Ale Jaden se jím už nenechal ovládnout a vrhl se proti němu.
Sakirou se konečně zastavil a pohlédl ledabyle na Jadena, který se na něj řítil, s dýkami v rukách.
Jaden se před ním zastavil, odrazil se ladně od písku a skokem se vyhoupl nad Sakira.
Když za něj doskočil, bodl proti němu dýkou.
Ale do cesty mu opět vklouzl ten divný meč…neměl ani rukojeť! A zablokoval jeho úder.
Meč se najednou proměnil v jakousi tekutinu a obalil čepele Jadenových dýk.
Jaden vytřeštil překvapením oči a pokusil se trhnout dýkami k sobě a uvolnit je z tekutiny, ale ony se ani nehnuly. Jakoby byly zalité do betonu.
Sakirou vrazil za sebe nohu a odkopl Jadena dozadu.
Jaden byl dost zaskočený, jako silou ho Sakirou trefil a pomalu se zvedl a postavil se.
„Utečte!!!! Nemůžete ho porazit!!! Já ho zdržím!!!“ zavolal na ně Hiro a pískem, který ho obaloval proběhl elektrický proud a písek se rozsypal.
Hiro se vyprostil ze zajetí a vrhl se s jeho energii nabytou katanou opět proti Sakirovi.
Sakirou pomalu, jakoby znuděně, otočil hlavu a pohlédl na Hira.
„Začínáš mě nudit.“
Sakirou zvedl levou ruku a namířil jí na Hira.
Písek za ním se zvedl a zformoval do obrovské vlny. Vlna se vrhla proti Hirovi.
Hiro jí přeťal katanou, ale hned na to se před ním objevil zase ten divný meče a řízl ho do dlaně.
Hiro zatnul zuby, pustil katanu a dopadl do písku.
V tu chvíli před ním stál Sakirou a vrazil mu špičku své boty do brady.
Hiro vyprskl krev a odletěl 5 metrů daleko.
Jak…jak to, že je tak rychlí?!!....a co je to za techniky, co používá?!!!
Civěl na Sakira Jaden.
Sakirou se obrátil zpět na Nami s archivistou a vydal se opět k nim.
Nami sice nebyla ještě úplně v pořádku a stále se trochu třásla, ale neváhala a uvolnila zátku na její čutoře.
„Živel voda: Síla tsunami!!!!“ zvolala Nami a z čutory vytryskl proud vody a zvedl se za jejími zády v obrovskou vlnu.
Sakirou zvedl hlavu a změřil si vlnu.
„Zajímavé…“ řekl jen tak.
Vlna se převalila přes Nami a vrhla se proti němu.
Sakirou zvedl ruku a obrovské množství vody se zastavilo těsně před ním.
Nami byla v šoku.
„Jak….jak je tohle možné?!!!“ řekla zděšeně.
Archivista se zatím odebral do mdlob.
Když Sakirou svěsil ruku, voda spadla neškodně na zem a vpila se do písku.
„Nejspíš vás přeci jenom zabiji.“
Jaden sebou škubl.
Věděl, že kdyby to ten muž chtěl, tak by se mu to určitě podařilo…ale když se podíval na Hira, jak leží v krvi na zemi a drží se za ruku…na Nami…jak se třese po celém těle a dívá se na Sakira očima, plnými zoufalství a strachu…. Ne!!! Nemůžu své přátele opustit!!! Nesmí se stát to, co se stalo před týdnem!!!! Uvědomil si Jaden a zvedl se ze země.
„Hej!!!“ zavolal na Sakira Jaden.
Sakirou se zastavil.
„Nech…mé přátele…na pokoji!!!!!“ řekl odhodlaně Jaden a sevřel dlaně v pěsti.