Prosím, neumírej!!! 07

Tak tohle neni 30 min., ale je celkem fuška to zkopírovat vložit a napsat tohle co píšu Mno nic, tohle je kapanek zmateny( jako celej příběh). Tak se dobře bavte...

Po 4 dnech, nemocnice:
„Tak, Kakashi, Naruto. Dneska vás pustíme domů. Kakashi, vy se ještě týden nehnete z postele jasný!“
„Jo,jo, jasný.“ Povzdechl si Kakashi.
„Nebojte bábi Tsunade, řekněte to Sakuře, podle mě ho ani nepustí.“ Začal se smát Naruto. Tak tohle byl pro Kakasiho šok. Opatrně se na Tsunade podíval a pokusil se o něco jako úsměv. Tsunade se na něj zamračila a okamžitě odešla.
„Naruto, ty blbče!! Tos musel říkat zrovna teď?! Ty idiote!“ Okřikl ho Kakashi a hned se pokusil vstát z postele a zbalit si věci.
Mezitím se Tsunade vydala hledat Sakuru.
Ta seděla venku na lavičce a pozorovala jak na obloze plynou mraky.
„Sakuro…“ Sedla si vedle ní Tsunade.
„Dobrý den Tsunade-sama.“ Usmála se Sakura.
„Sakuro, to dítě je Kakasiho?“ Zeptala se jí Tsunade a podívala se na ni. Sakura jen pokývala hlavou.
„Teď se na mě asi zlobíte že?“ „Ne, vůbec se nezlobím, jestli ho máš ráda a on tebe, není co řešit.“ Usmála se Tsunade a objala Sakuru. „Je to skvělej a hodnej chlap, schvaluju ti ho.“ Po této větě se obě rozesmály.
„Děkuju vám, moc.“ Zašeptala Sakura.
Potom se na ni Tsunade váhavě podívala. „Sakuro, už jsi mu to řekla?“ Sakura zavrtěla hlavou.
„Vůbec nevím jak, kde a kdy…. Ale vůbec nevím jestli ho bude chtít..“ Po těchto slovech Sakura sklopila hlavu.
„Sakuro, jestli udělá to co říkáš, v životě s ním nepromluvím!“ Usmála se Tsunade a Sakura jí úsměv opětovala.
„Se vším ti pomůžu, uvidíš všechno bude OK!“ Zazubila se Tsunade a zvedla se z lavičky.
„Mám ještě spoustu práce, tak se měj a dávej na sebe pozor.“
„Jo, budu, tak se mějte!“ Zamávala jí Sakura a vydala se směrem ke Kakasiho domu.
„Kdo je to!!“ Ozvalo se ze shora. Sakura si vyzula boty a rozběhla se směrem k ložnici.
Sakura vrazila do ložnice kde viděla Kakasiho jak se válí v posteli.
„Užíváš si volna?“ Zasmála se Sakura a sedla si na postel.
„Jo, akorát teda nevím co tady celej týden budu dělat.“ Vzdychnul Sakuru kolem pasu a stáhnul si ji na sebe.
„Dostanu pusu?“ Zeptal se. „Hehe, že váháš!“ Odvětila Sakura a začala ho líbat.
Kakashi jí sjel rukou na boky. V tu chvíli se od něj Sakura odtrhla.
„Děje se něco?“ Podíval se na ni nechápavě.
„N-no… já…víš“ Koktala Sakura.
Ještě mu to nechtěla říkat, zatím ne.
„Dneska se na to necítím… promiň.“ „N-ne, to je dobrý, nebudu tě do ničeho nutit.“ Začal se rychle omlouvat Kakashi.
Do večera si povídali, ať už o blbostech nebo něčem jiném.
„Uáááá, asi si půjdu lehnout.“ Zívla si Sakura a chystala se odejít z pokoje.
„Prosím, počkej… J-já si klidně lehnu na zem, prosím zůstaň tady.“
Sakura byla překvapená z toho co slyšela. Až se trochu vzpamatovala, usmála se. „Tak se šoupni.“ A vlezla k němu do postele.
„Nevadí ti to?“ „Blázníš?! Sem ráda“
„Promiň Sakuro, ale já bez už tebe nemůžu žít… Potřebuju tě cítit vedle mě. Nevím co bych dělal kdybych tě ztratil. Miluju tě víc než kohokoli jiného.“ Jak to Kakashi dořekl podíval se jí do očí.
Sakuru tyto slova dojala. Vůbec nevěděla co má říct.
„Kakashi, jsi pro mě všechno, střed vesmíru…“ Nedořekla to a políbila ho. Už nechtěli mluvit, chtěli cítit jeden druhého.
„Už bysme měli jít spát, jinak zítra nevstanem.“ Uchichtla se Sakura.
„Dobrou noc“ Popřáli si navzájem a usnuli spolu v náručí.
Další dny plynuli jako voda v potoce.(ježiši co to píšu?!) Všichni se připravovali na Orochimarův útok. Tsunade zvýšila počet stráží na hradbách a v ulicích konohy.
Nějak tak uběhnul další týden.
Kakashi zrovna ležel v posteli a moc se mu vstávat nechtělo. Přemýšlel co se děje se Sakurou, nechovala se jako dřív. Snad poprvé si šla lehnout k sobě domů.
Kakashi ospale vstal a šel do koupelny. Jak vyšel, tak se odpotácel do kuchyně a dal si snídani.
„Hm… mohl bych zajít za Sakurou…“ Přemýšlel nahlas Kakashi. Šel se teda obléct a chystal se vyrazit.
U Sakury:
Sakura ležela v posteli a přemýšlela… O ní a Kakashim, o dítěti které spolu mají.
„Dneska mu to řeknu!! Ať mi na to řekne cokoli, nenechám si ho vzít!“ Rozhodla se Sakura a vylezla z poste. Šla se upravit, učesat apod.
V tom uviděla Kakasiho jak se krčí v okně.
„Můžu dál?“ Zeptal se Kakashi.
„Jo, jasně.“ Usmála se na něj. „Dáš si něco k jídlu nebo pití?“
„Eh, ne díky, už jsem snídal..“ Řekl a podrbal se na hlavě.
„No… třeba.. nechceš se jít projít?“ Začervenal se Kakashi(no to teda nwm proč)
„Jo, dobrej nápad.“ „Tak jo.“ „Jdeme?“ „J-jo, jdeme.“ Řekl Kakashi a vyskočili z okna.
Chvíli se procházeli ruku v ruce po Konoze. To ticho přerušil až Kakashi.
„Sakuro…“ Řekl a postavil se před ni.
„Sakuro, já, přemýšlel jsem o tom dlouho…“ Pronesl Kakashi a pohlédl na ni.
„A je to tady, chce mi dát kopačky…“ Pomyslela si Sakura.
„No a už jsem si tím úplně jistý!“ Po těchto slovech začal něco hledat v kapse.
„J-já, doufám že to přijmeš i když spolu nejsme moc dlouho. Já bych si Tě chtěl vzít!“ Vyhrkl ze sebe. „Vezmeš si mě?“ Zeptal se a otevřel malou krabičku, ve které se leskl prstýnek.
„J..j..já…“ Koktala Sakura a z oka ji ztekla slza.
„Miluju tě, nikdy jsem nepoznala lepšího muže jako jsi ty.“ Sakura k němu upřela svoje nádherné, zelené oči a usmála se.
„Chci si tě vzít, moje odpověď je ano!“ A pak ho políbila.
Připadalo jim to, že tam stojí celou věčnost. Nepřestávali… ani nechtěli.
Ale museli.
Ucítili obrovský výbuch. „Co to bylo?!“ Zeptala se vyděšeně Sakura.
„Orochimaru…“ Zašeptal Kakashi. „Pojď, honem!! Musíme jít k Hokage.“ Chytnul Sakuru za ruku a už spolu běželi k radnici.
Hned jak dorazili do kanceláře, uviděli tam všechny své přátele.
„Dobře, teď jsme tu všichni! Kakashi, Sakuro, všichni dostali pokyny co dělat! Přidáte se k Sasukemu a Narutovi, vše vám vysvětlí. Tak dobře a teď všichni rozchod!“
„ANO!“ Ozvalo se sborově a kancelář zůstala prázdná.

Další dílek.... bude..bude... newim kdy bude ale určo brzo tak možná za 3 dny určitě(teď ale vážně:-D) a další díly by měli být co nevidět, páč příští týden nemusím do školy... tak zatím a čtení ff zdar!