Přívěsek probuzen 21.kap.-konec první řady

21. kapitola: Kabuto – přítel nebo nepřítel?

Zbytek dne Naruto, Kakashi, Sakura, Hinata a Kabuto strávili u Kamayi, v nemocničním pokoji. Museli jí dopodrobna povyprávět co se všechno událo za doby jejího nevědomí. Byla z toho prostě v šoku! Všechny ty informace s ní zamávali. Když jí Naruto a Sakura nastřídačku líčili ty události jen kulila oči a otevírala pusu. Díky tomuto úplně zapomněla na svoje zranění a radostně se usmívala když dovyprávěli. Vlastně zprávu o jejím postižení nesla celkem statečně. Jenom se smutně podívala ne svoji paži a řekla, že jí to za to stálo. Naruto byl moc rád že je v pořádku. Uvědomil si, že je pro něj jako babička, nebo teta. Jeho nová rodina se stále rozšiřovala a tvořila se nová pouta.
Celé odpoledne neúnavně debatovali na stále totéž téma, až se pomalu začalo šeřit. Za okny padal tmavý závoj na vesnici, která se tiše odebírala ke spánku.
„Áá… to už je tolik hodin? Tak rychle mi to uteklo…“zazívala Sakura při pohledu na hodiny visící na stěně pokoje.
„Mluv za sebe…“postěžovala si Temari. Kankuro do ní lehce dloubnul. „No co je…?“bránila se. Všichni ostatní se smáli. Naruto začal dostávat záchvat smíchu, až se válící na zemi popadal za břicho.
„Co blázní, tak vtipný to zas nebylo…“mručel Kankuro. Hinata se usmívala. Byla ráda že už vše skončilo a všichni se zase mohli smát. Pohledem zabloudila ke Kabutovi. Znepokojeně se na něj podívala. Stál u okna, mimo všechno dění a zamyšleně se díval dolů, na loučící se děti na hřišti, pro které si přišli jejich rodiče. Přistoupila k němu.
„Všechno v pořádku?“zeptala se nesměle.
„Hm?“otočil se k ní překvapeně. „Ale jo, všechno je ok…“odpověděl nepřítomně. Hinata se zamračila a zase odešla. Ten je tedy nějaký divný… Co mu to zase je? Já myslela že už je v klidu, ale zase se chová divně… povzdechla si. Zábava v pokoji ne a ne vyhasnout, dokud do pokoje nevešla zdravotní sestřička a nepřipomněla jim, že už je po návštěvních hodinách a že Kamayi si musí odpočinout. Naruto už chtěl odporovat, ale Sakura ho napomenula a řekla že má sestřička pravdu. Všichni se tedy chtě nechtě začali rozcházet. První odešli Kankuro a Temari. Kakashi, který byl značně vyčerpaný se taky hned rozloučil. Naruto se nabídl Hinatě že ji doprovodí, ale ta s díky odmítla. Řekla mu že má ještě chvíli zůstat s Kamayi. Naruto jí sice pořádně nerozuměl, ale nechtěl se vnucovat. Sakura se na Naruta spiklenecky usmála a navrhla, že by měli jít zjistit, proč se Sasuke a Gaara stále nevracejí. Naruto poznal, že ten úsměv není až tak upřímný, a i předtím zpozoroval, že Sakura není úplně ve své kůži. Došlo mu že stále přemýšlí co se to děje. Souhlasil a oba i s Kabutem se rozloučili s Kamayi a vyšli z nemocnice. Když se loučili před nemocnicí, byla už tma. Kabuto se vydal jedním směrem a Naruto a Sakura opačným.
„Naruto, ty nejdeš tudy?“otočil se překvapeně Kabuto. Kluci totiž měli hotel na opačné straně vesnice než holky, a to z toho důvodu, že v žádném hotelu nebylo dost místa pro všechny lidi. Museli se tudíž rozdělit.
„No… já jsem si ještě něco zapomněl u Hinaty.“podrbal se rozpačitě na hlavě Naruto.
„Jo, on jí totiž půjčil… hm… svůj oblíbený kunai, že jo?“vymýšlela si nepřesvědčivě Sakura. Kabuto se na ni nedůvěřivě podíval. Zkoumavě, s jedním obočím zvednutým, si je oba přeměřil. Tvářil se dosti podivně.
„No dobře, dobrou.“řekl nakonec, otočil se a odešel. Naruto a Sakura si hlasitě oddechli.
„To bylo o fous.“řekla Sakura.
„To jo…“přitakal Naruto.
„No, tak pojďme za Sasukem…“řekla, ale pak se zarazila. „Ale, kam vlastně mám jít?“ Naruto se na ni zaraženě podíval. No jo…pomyslel si. Toť otázka.
„No, co to třeba zkusit prvně u Gaary. Třeba je ještě tam, a jestli ne, tak se ho alespoň zeptáme, kde je Sasuke ubytovaný… je vlastně zvláštní, že nebydlí s ostatními.“
„No, alespoň se máme Gaary na co ptát…“prohlásila Sakura a vydali se na cestu do Kazekagovi kanceláře.

Sasuke šel temnou uličkou vesnice ukryté v Písku a přemýšlel o jeho návštěvě Gaary. Dopodrobna přemítal, o čem se spolu tak dlouho bavili.
…
„Prosím? Co potřebuješ?“zeptal se Sasuke Gaary, potom co si ho odvolal od ostatních s vysvětlením, že s ním něco potřebuje probrat.
„Jistě…“než Gaara pokračoval, přešel přes kancelář a pohodlně se usadil ve svém křesle. Nepatrným pokynutím vyzval Sasukeho, aby se také posadil. Když si sedl, pokračoval: „…mám na tebe několik věcí.“pokračoval Gaara odměřeným tónem. „Zaprvé, v zájmu všech bych si přál, abys byl podroben výslechu. Pokud možno co nejvíce informací, které nám můžeš poskytnout o tom co jsi posledních pár let dělal, by nám bylo velice užitečných. Zadruhé, po výslechu, jestli bude vše v pořádku, bych si s tebou rád popovídal o jednom tvém kolegovi….“ Sasuke doposud trpělivě poslouchal co mu Gaara chce, ale teď mu skočil do řeči.
„Tuším že máš na mysli Kabuta.“prohodil.
„To ti řeknu až po rozhodnutí, zda jsi věrohodný…“odpálkoval ho Gaara. Sasuke neochotně přikývl a odešel s nějakými ninji do výslechové místnosti. Tam jim asi dvě a půl hodiny letmo povykládal o jeho zážitcích s Orochimarem a posléze se dostal k událostem posledního dne.
„…potom jsem se je snažil dohnat, když se najednou okolo Naruta, který nesl tu stařenu, rozprostřelo jakési podivné světlo. Nechápal jsem co to je, a nepoznal jsem to ani přes svůj sharingan. Z ničeho nic to ale zmizelo. Naruto mi později vysvětlil, že to bylo jutsu jeho otce. Prý se s ním a s jeho matkou viděl. Já tomu nevěřil, ale pak…“Sasuke se zadrhl. Gaara, který později přidal a poslouchal Sasukeho vyprávění, v této fázi zbystřil.
„A co bylo pak?“vyptával se.
„No pak… pak mi vše vylíčil a nějak se mu podařilo mě přesvědčit…“
„Nebudeme ti moct důvěřovat, když k nám nebudeš upřímný.“varoval ho Gaara.
„No, dejme tomu, že mě jeho vyprávění přesvědčilo…“zkoušel to Sasuke. Gaara se zamyslel a váhavě přikývl. Sasuke pokračoval v jeho povídání. Když skončil, Gaara prohlásil, že stejně nemá na výběr a bude mu muset důvěřovat. A že to dělá proto, že Sasukemu důvěřuje Naruto. Šli tedy znovu do kanceláře Gaary a opět se usadili do pohodlných křesel.
„Tak o co jde?“vyzval ho Sasuke.
„Měl jsi pravdu… jde o Kabuta. Nevěřím mu a myslím si, že nás chce zradit… vlastně si myslím, že se k nám nikdy nepřidal. Je to jenom moje tušení, ale tehdy, když ho Hinata umlouvala, jsem ho sledoval a jeho výraz… nelitoval ničeho co kdy udělal. Nebyl upřímný. Nechal jsem to být, protože jsme potřebovali jeho pomoc, ale tuším že-“
„Že jde po Narutovi, že?“skočil mu do řeči Sasuke.
„Hm…“Gaara přikývl.
„Rozumím, a i já si to myslím… Kabuto nikdy nebyl dobrák, i když si na něj rád hrál. Je psychicky narušený, ale zároveň opravdu inteligentní… to je nebezpečná kombinace. Řeknu ti o něm vše co vím, ale není toho moc…“Sasuke zodpověděl všechny Gaarovi otázky, tedy alespoň ty, na které znal odpověď.
„Podle toho všeho soudím, že bychom se měli připravit. Může zaútočit kdykoliv.“
„Nemyslím si… rozhodně nezaútočí dřív než dorazí posily.“
„Nemůžeme ale zbytečně riskovat. V sázce jsou lidské životy.“napomenul ho Gaara.
„Ano, ale taky se na něj nemůžeme jen tak vrhnout. Musíme si připravit plán…. Ale ještě než se do toho pustíme mám na tebe jednu otázku… proč jsi, když jsme bojovali proti Orochimarovi, tam zavolal ty ostatní ninji. Stále mi to nejde do hlavy…“
„Kvůli tobě a Kabutovi. Popravdě jste mě velice znervózňovali a já věděl že bych vás sám nepřemohl. Mám zodpovědnost za životy všech těch lidí ve vesnici a jak jsem říkal, nemohu si dovolit zbytečně riskovat…“vysvětlil mu Gaara.
Pak už vymysleli jejich plán.
…
Sasuke nad vším přemýšlel a málem ani nezpozoroval dvě postavy, které se k němu tiše přibližovali.

Naruto a Sakura zamlkle proplouvali ulicí. Ani jeden z nich nepromluvil, každý se utápěl ve svých vlastních myšlenkách. Nevšimli si tajemné postavy co se k nim tiše blížila.

Všichni tři se potkali uprostřed ulice, s kunai připravenými k boji. Když se poznali zbraně zase odložili.
„Panebože! Co se tady jen tak potuluješ Sasuke, chceš abych z tebe dostal infarkt?“vydechl si Naruto.
„No…“zvážil to Sasuke.
„Sasuke! Kde jsi byl? Víš jak jsem se o tebe bála? U Gaary jsi nebyl, ani u sebe doma!“vyštěkla Sakura. Sasuke si je oba udiveně přeměřil.
„Tak na co čekáš, koukej nám to vysvětlit!“houkl Naruto. Sasuke jenom pokrčil rameny.
„Jsem se šel projít…“
„A kam asi? Prošli jsem snad celé město!“namítal Naruto.
„No… tak všude možně.“ Naruto se na něj podíval jako na silně narušenou osobnost. Když si Sakura všimla toho pohledu, jednu Narutovi ubalila.
„Co na něj tak civíš, ty pitomče!“ještě chvíli do Naruta hustila nadávky, a ten si jenom mnul bolavé místo. Sasuke se na ně znuděně podíval.
„No tak já asi půjdu.“nečekal na odpověď a otočil se k odchodu.
„Ale Sasuke, počkej…“škemrala Sakura. Sasuke se na ni otočil a na chvíli zaváhal. Pak, zcela nezvykle a k udivení všech, zkřivil svoje ústa do tvaru matně připomínajícího úsměv. Jistě smál se už i párkrát předtím, ale teď se smál, ne opovržlivě, škodolibě, či ironicky. Smál se upřímně. Vesele se na ty dva křenil a odhalil jim svůj zářivý chrup. Ti dva na něj zírali s pusou dokořán. Sasuke nečekal na reakce a odešel. Naruto a Sakura tam ještě chvíli stáli jako opaření. To byl tedy celoživotní zážitek…
„Ale stejně nám nic nevysvětlil…“stěžoval si Naruto. Sakura se jen potutelně usmála.
„Tak se ho zeptáme zítra…“řeka prostě a otočila se k odchodu.
Naruto osaměl. Chvíli stál na místě a rozhodoval se kudy se vydat. Bylo už sice pozdě, ale ještě se mu nechtělo vracet do hotelu. Nevěděl ale, co jiného dělat. Chystal se vydat na cestu k hotelu, když se mu do cesty postavila tmou zahalená postava. Naruto se prvně lekl, ale po chvilce se ušklíbl.
„Ha ha ha Sakuro, moc vtipné…“nic se neozývalo. „Sasuke?“zkusil to znovu Naruto. Žádná odpověď. Popošel blíž k neznámé postavě a očima pronikl tmou.
„Á, Kabuto, už jsem si myslel… Nahnal si mně strach chlape.“usmál se na něj Naruto.
„Promiň Naruto, to jsem nechtěl…“řekl chladným hlasem. Naruto se na něj zadíval.
„A co tu vlastně děláš? Já myslel že jsi šel do hotelu?“optal se Naruto.
„No prvně jsem tam měl namířeno… ale pak jsem se rozhodl že to nebudu protahovat, už kvůli Hinatě, která ke mně byla milá… a že tě odvedu rovnou…“
„A kam?“zbystřil Naruto. Kabuto se zlomyslně usmál.
„No do skrýše Akatsuki přece…“

Konec první řady

^k^ Toto je konec, ale nebojte se, takhle končí jenom tahle řada... teď bude následovat řada druhá, která bude mít zase trošku jiný děj Díky že jste vydrželi u mého příběhu a doufám že si přečtete i ten druhý, který bude těsně navazovat :D