Chci splnit vaše sny 5...

Tak konečně jsem přemohla svoji shnilost a napsala další díleček Doufám, že se bude líbit.

Naruto, Kiba…..Naruto, Kiba ….běželo Hinatě v mysli a nedokázala se rozhodnout. Dívala se na úpěnlivé tváře obou, ale oba pro ni znamenali hodně.
„Hin…“ zachraptěl znovu Kiba. Už, už byla rozhodnutá pro Kibu, když Naruto udělal ty psí oči. Pak jí někdo vyrval krabici džusu z ruky. Byla to Temari, která už účinky Juukenu nějak rozchodila. Spíš žízeň ji dohnala  . Ozval se zvuk polykání a všichni na Temari upřeli žalostný pohled.
„Shanmaró!!“ A Sakura si vydobyla cestu z hromady. Vytrhla Temari džus a když krabici odtrhla od úst, zatřepala jí na důkaz její prázdnoty. Z roztříštěného klubka se ozvaly žalostné povzdechy.
„Jedééémmmm!!!“ A kolem se prohnala nějaká neidentifikovatelná skvrna a něco za sebou lila.

Po půl hodince všichni, co byli ještě na zemi s námahou vstali. Hinata mezitím sehnala pití a všichni tak uhasili žízeň.
„Co to tu?!“ Ozval se drsný ženský hlas a všichni naši milí přátelé se třásly po celém těle a věřte, že to nezpůsobila jen zima. Lidičky se šiknuli k sobě. Nikdo nechtěl mít nic do činění s tou osobou, která je vystopovala po tekuté, vylité stopě, což mimochodem bylo to saké, které vše zavinilo. Hlouček, třepajících se ninjů vyštrachal před sebe Gaaru, jelikož v něm, jako Kazekagem a diplomata viděli toho, co snad může uklidnit situaci a nic se mu při tom nestane. Kazekage vyštrachaný před Gondaime hokage v plavkách nepůsobil ani trochu diplomaticky či přesvědčivě.
„Kazekage-sama? Vy taky?“ A Tsunade mrkala na Gaaru, jako by to měl být jen sen.
„Bohužel ano.“ Přiznal Gaara a snažil se netřást. „Přijeli jsme na pozvání našich přátel a trochu se to zvrtlo.“
„To bych řekla, když mi tu po vesnici pobíhá hyperaktivní ninja ze sílou mládí a nese na zádech vašeho bratra.“ Všichni se udivili. „Už se nám je podařilo náležitě zpacifikovat. Přitom jsme zabavili vašemu bratrovi i láhev saké a neokolkovanou.“ Tsunade nasadila přísný výraz. „Moc se za mého bratra omlouvám , neměli jsme v úmyslu sem cokoliv pašovat. Nicméně stalo se a ujišťuji vás, že to bylo bez našeho vědomí a nikdy se to nebude opakovat.“
„Takže mi chcete namluvit, že bez vašeho vědomí jste ho vypili!“
„Jen jsme si trochu lokly.“ Řekl Naruto.
„Stejně se to nedá pít..je to tak problematické…a ještě problematičtěji museli ten chlast vyrábět..celkem by mě zajímalo..“
„TICHO!“ Zjednala si Tsunade opět pořádek. „Víte vůbec, čeho jste se dopustili!! Taková ostuda a potupa!!!“
„Hlavně, že ona je nalitá pořád.“ Řekl potichu Kiba a hned se skryl za Hinatu. Měl štěstí, že ho Tsunade přeslechla. Všichni byli napjatí co bude následovat.
„Ale můžete to odčinit.“ Ozvala se najednou Tsunade a všichni strnuli v úžasu. „Když ten chlast mi osobně předáte.“
„To ne!“ Ozvala se Sakura a Temari současně.
„Zase bude nalitá, jak žok a schytám to tak akorát já!“ Stěžovala si Sakura.
„Naše nejdražší saké…“ Povzdechla si Temari. Gaara věděl, že pokud nechce způsobit sobě a své zemi skandál, nezbývá mu, než souhlasit.
„Dobrá. Nechte si ho.“ Řekl útrpně po chvilce. Tsunade zasvítili v očičkách jiskřičky, otočila se a kráčela pryč. Cestou si šťastně mnula ručičky.

O týden později

Bylo krásné slunné dopoledne a Hinata s Kibou se tu sešli na obvyklí trénink.
„Kiba-kun!“ Rozčilovala se Hinata a svými očky pozorovala Kibu s Akamarem, jak místo tréninku s ní ji šlohly kapsičku se zbraněmi a nechtějí ji dát. Hinata se ji pokoušela získat zpět, ale bezúspěšně. „Kiba-kun! Akamaru! Vraťte mi to…“ Vzdala to po chvíli a žadonila.
„Co myslíš Akamaru dáme jí to zpět?“ A mávl rukou v níž kapsičku držel. Akamaru jen zakňučel a dal hlavu na stranu.
„Přesně hochu. Něco za něco.“ Řekl Kiba směrem k Hinatě.
„Tak už jí to sakra dej!“ Nevydržel to už Neji, kterého pustili z nemocnice a o jedné berli je pozoroval z trávy, v které se usadil.
„S tebou je legrace.“ Řekl Kiba a hodil po Nejim otrávený pohled.
„Trénink není legrace! Má se trénovat! Pořád neznáme to jutsu co na mě použil Hizashi a to se s ním má Hinata za dva týdny utkat v souboji o vůdce klanu! Navíc vše ještě ztěžuje fakt, že díky tomu, že má pěkně těžkou misi, tak bude rozehřátý, jelikož své schopnosti bude opět používat naplno.“ Rozčiloval se Neji.
„Takže jsme ztratili moment překvapení…“ Završil to Kiba.
„Přesně.“ Odsouhlasil mu to Neji. „Má perfektní možnost se připravit.“
„Ale Hinata má taky nové jutsu.“ A Neji se na Hinatu podíval.
„Je to pravda?“ Hinata trochu rozpačitěla, ale potom přikývla.
„Ale není ještě dokončené a když jsem ho použila posledně…“ a vyhrnula si rukávy. Pod nimi byla spálená kůže v tenkých pramíncích. Rány byly již v posledním stádiu hojení.
„To se mi stalo před dvěma měsíci…Nemohla jsem to ničím urychlit, aby se to zhojilo.“
„Bylo to strašný..“ Zavzpomínal se Kiba.
„Kdyby mě Kiba včas nevytáhl, tak bych…“ Ale větu nedopověděla. Ona i Kiba se vnitřně otřásli při vzpomínce na tu událost.
„Promiň, ale z čeho tě to měl vytáhnout?“ Zeptal se Neji. Hinata si pohrávala s pramínkem svých vlasů.
„Ono se to těžko popisuje.“ A vylíčila Nejimu své jutsu, které se proti ní obrátilo.

Venku na střechu bubnoval déšť. Hromy a blesky létaly vzduchem. Zase byla tam. Zase byla ta malá holčička. A zase stála proti svému otci, který ji vyzíval k boji. Opět se proti ní řítil. Nemohla se bránit, nemohla se hnout.
„Ne, nééé!!“ A před očima jí problesklo modré světlo chakry.

„Neeee!!“ S výkřikem se Hinata probudila. Přejela si rukou po čele, na nichž měla kapičky potu. Byla celá zpocená a noční košile se jí lepila na tělo. Rychle oddechovala, zaznělo zavrzání dveří a tiché krůčky. Pak se otevřeli její dveře a viděla jen černou siluetu.
„Hanabi?“ Osoba k ní přišla a tvář jí osvítil měsíc, který svítil oknem dovnitř. Hanabi se posadila na Hinatinu postel. „Co tu děláš?“
„Slyšela jsem tě.“ A odmlčela se. „V poslední době tě slyším pořád. Něco pořád voláš ze snu.“ A pohlédla na svou sestru.
„To nic není, jen se mi zdá takový divný sen..“ řekla Hinata a chtěla Hanabi poslat spát.
„O čem je?“ Zeptala se Hanabi a nastalo hrobové ticho, i pírko by bylo slyšet spadnout. Hinatu začala polévat horkost. Má jí to říct? Přemýšlela v duchu a přitom na sebe mlčky hleděli.
„To tě nemusí zajímat.“ Ucedila jedovatěji víc, než měla v úmyslu.
„Dobrá..“ A Hanabi se zvedla. Odpochodovala k dveřím, kde se zastavila. „Já myslela, že si můžeme všechno říct.“ A s těmito slovy zavřela a vrátila se zpět do svého pokoje. Hinata toho teď litovala a rozmýšlela se, jestli nemá za sestrou vyrazit. Nakonec,ale znaveně spadla do postele a hlavou jí vířily podivné myšlenky ohledně toho snu, co se jí zdál.

„Hinato proboha soustřeď se!“ Napomínal ji Neji už poněkolikáté toho dne. Hinata se pomalu psychicky hroutila. Za pár dní ji čekal souboj s jejím otcem a do toho ještě pořád ten sen. Ať dělala co mohla nemohla ho z mysli vyhnat. Bylo to naprosté psychické týrání, ačkoliv se poslední dobou začínal ten sen trochu měnit.

Minulou noc, kdy se jí zdál zas ten sen viděla po Narutovi další osobu. Neviděla jí do tváře.
„Uteč! Křičela na něj. Chlapec se jen pohrdavě usmál, ale neuhnul ani o krok. Vždy dostal tu ránu místo ní. Ale pořád se za ní stavěl a neodvrátil se. I když ona byla slabá a nemohla se bránit. Nemohla splnit sen ve snu. (Sakra, to je divný!) On jediný tam s ní zůstával a ránu schytal od Hizashiho místo ní. Nikdy mu neviděla do tváře. Ale věděla, že ten úsměv tam je. Prozrazoval něco, co ale? Kdo to byl? Byla si jistá, že ho zná, ale odkud?“ Otázek bylo hodně, odpovědí však méně.

Nemohla se soustředit na trénink. Soustředila se na ten sen, kdo to byl? Proč s ní zůstával? Ať se jí sen přehrával každou noc a znovu, pořád nebyla u pravdy. Vždy prozradil jen kousek pravdy, dalo se to pravdou vůbec nazývat? Nevěděla, jediné co věděla, že takhle to dál nejde.
„Neji…“ Ten na ni zvědavě pohlédl.
„Dej mi prosím chvíli oddech.“ A odcházela od něho. Ač to Neji dělal nerad, nechal ji jít.

Hinata se posadila na rozkvetlou louku poblíž ovocných stromů, které kvetly. Po chvíli se do trávy položila a zavřela oči. Cítila, jak sluneční paprsky naráží do jejích víček. Nechtěla však oči otevřít.

Ležela tam a ztratila pojem o čase. Pořád měla zavřené oči a téměř se nehýbala. Jen hrudník se jí zvedal v pravidelném rytmu, nebýt toho, mohl by si kdokoliv pomyslet, že je mrtvá. Uslyšela šustění trávy a něčí kroky. Nechávala však oči stále zavřené. Člověk se k ní přiblížil a zastavil se. Pak jí začalo na tváři něco lechtat. Otevřela oči a uhodili jí sluneční paprsky. Nebyli však úplně silné.
„Kiba-kun“ řekla, když příchozího poznala. Jeho tvář se nadkláněla těsně nad její. Zamrkala a opřela se o lokty. Kiba přejel ještě stéblem trávy po její tváři a pak ho upustil do trávy, odklonil se od ní a lehl si vedle Hinaty.
„Kde máš Akamara?“ Zeptala se Hinata. Tělem jí procházelo něco co neznala. Bylo to, jako když uvidí Naruta, ale trochu jiné. Proč se, ale cítí tak..nedokázala to popsat slovy. Vzpamatuj se! Napomínala sama sebe. Vždyť už jsi s Kibou od svých 12 let, tak proč teď tak vyvádíš? Srdci se, ale nedalo poručit.
„Akamaru je s Hanou. Právě se ho snaží naočkovat.“ A lehl si na bok k ní. „Už jsem ti vyprávěl, jak se pokusila očkovat mě?“ A po tváři mu přeběhl výraz, který napovídal, že teď se tomu sice směje, ale tenkrát to bylo jinak.
„Ne…“ Řekla Hinata a nechala Kibu vyprávět, i když ten příběh už znala. Otočila se také na bok směrem k němu. Vyprávěl jí ten příběh a smáli se spolu některým situacím.
„……..no a tak dodneška nemůžu injekce ani vidět.“Řekl s úsměvem a nastalo ticho. Kiba se k ní pomalu blížil. Hinata nevěděla co má dělat, polila ji horkost. Má uhnout? Nedokázala však nic dělat.Kibův obličej byl už těsně u ní. Hinata zavřela oči. Cítila Kibu, jen letmo se dotkl jejích rtů svými.
„Héééjjj!!“ Ozval se nezaměnitelný hlas nejuřvanějšího shinobi v celém širém světě a Kiba s Hinatou se od sebe rychle stáhly. Polibek ještě ani pořádně nezačal a už skončil.
„Tak jsem vás našel!“ Řval Naruto a blížil se k dvojici. Kiba vypadal, že by ho s fleku nemračí uškrtil, naporcoval na malé kousíčky a ty pak spálil. Naruto k nim udýchaně přiběhl a Hinatu polila další vlna horkosti.
„Ohayo!“ Řekl Naruto téměř zbytečně, když už byl u nich. Ani jeden mu neodpověděli. Hinata byla tak plně zaměstnaná zmatkem citů, které ti dva v ní způsobovali, že Naruta přivítala jen její červená tvář. Kiba se pořád tvářil naštvaně.
„Co se děje?“ Zeptal se Naruto, když si všiml jejich výrazů.
„Nic.“ Odpověděl Kiba a snažil se po Narutovi neskočit.
„Aha..“ řekl Naruto, ale pocit, že mu ti dva neříkají až tak pravdu v něm stále přebýval.