Láska a zkalmání 2

Tak tady je další dílek:

Bylo krásné odpoledne a ve vzduchu válo veliké horko.Takové parno Konoha nepamatovala i od dob před útokem devíti ocasé lišky.Znamenalo to něco? …. Pouze byl jeden z květnových dnů, které patřili mezi ty šťastné.Po ulicích si hráli jako jindy malé děti, obchody byli otevřené a plně k dispozici, lidé se mohli jít koupat k vodopádu, lidé, kteří chodili po ulicích se usmívali a vše se najednou dařilo.Pouze pár lidí z Konohy nemělo zrovna nejlepší dny.Vzpomínky na ty, o které přišli a na ty které před pár lety zratili, když od nich odešli, se znovu vraceli. A jedno jediné srdce, jeden jediný člověk, se nemohl vyrovnat s tím, co se před lety stalo..Bylo to složité, snad ještě nezapoměla, na hlas toho, koho kdysi milovala …. zabolelo jí u srdíčka.Vzpoměla si na tu noc …. na noc …. kdy se loučili.Chvíli si přemítala scénku, když stál za ní a ….
sklopila hlavu.Slzička jí ukápla na lehce opálenou kůži.
Seděla na posteli a z poličky vedle ní sundala obrázek.Vzala si ho do ruky.Klepali se jí ruce a další kapičky slz padali na fotku, která se leskla za skleněnou výplní. „ Vzpamatuj se ….“ „musíš zapomenout.“ …. „Ale jak?“ špitla si.Sakura si balila věci , protože už za chvíli měli jít hledat ztracené ninji.Setřela si slzy na rozpálené tváři od pláče.Už byla připravená.
V dalších pokojích shinobi, kteří měli také vyrazit na cestu o vypadalo podobně.
Naruto, ale neplakal.Věděl, že by pro Sasukeho udělal vše, byl to první kluk a první člověk, který nepochyboval o jeho existenci.Byli si vlastně hodně podobní.Oba žili bez rodiny, bez přátel.Vždy byli jen rivalové a soupeřili o co se dalo.Ale teď, teď věděl, že je to jeho přítel.Kéž by si to myslel i Sasuke.Už hodněkrát ho napadlo, jaké by to bylo, kdyby neodešel, kdyby zapomněl na pomstu.Na to za čím se celý život žene.Byli by šťastní, možná by spolu soupeřili, možná by se stali chuniny joniny a pak i Anbu a jednou by se určitě utkali o místo nejvyššího o místo Hokage.
Ale i tak …. i tak by byli spolu …. spolu v jednom týmu.
Tyto myšlenky ho napadali pokaždé, ale i kdyby ho třeba našli a on by se vrátil zpátky do Konohy, věděl, že už by to nebylo takové jako předtím.Možná by to bylo podobné ????Už jsou přeci starší.Bylo by všechno jinak.Ani neví jestli by se do Konohy vrátit mohl.Když se přidal k Orochimarovi, všichni ho měli za zrádce a pak Saiův Book. Sasuke Patřil mezi ty, které má zneškodnit. „Danzou se ale mýlil a já to dokážu!“ řekl tiše Naruto a stiskl svou dlaň.Zbalil si všechny věci a utíkal ven před bránu Konohy kde se měli všichni sejít.

Po dlouhém zaťukání na dveře se ozvalo …. „Dále.“Dveře se otevřeli.
„Dobrý den Kakashi sensei.“ „ Ahoj Sakuro …. Potřebuješ s něčím pomoc?“ „No …. chtěla
jsem se vás zeptat na totéž.Vidím, že ještě nemáte sbaleno.“ Pousmála se a podívala se na postel na které měl spoustu roztahaných věcí. „No musím přiznat, že toho mám docela hodně ale snad to zvládnu.“začal si upravovat čelenku na čele a bylo vidět že je poněkud nerózní. „Tak já tedy půjdu a ….“ „Ne …. ne budu rád, když mi pomůžeš.“
„Tak dobře.“
„Sakuro?“
„Hmmm?“ ozval se po několika minutách příprav na cestu.“
„Proč si tak zamlklá.Jindy mluvíš o všem možném a teď?“
„Bojím se …. bojím se o Sasukeho.Že ho nedokáži přivést zpátky.Poprvé se nám to nepovedlo a pochybuji, že se něco změnilo.“
„Neboj …. teď je nás víc a Naruto je mnohem mnohem silnější než předtím.“
„To Sasuke kun určitě také!“
„Neboj se …. budu s vámi!“ …. přisedl si blíž k Sakuře a pohladil ji po tváři.
„Kakashi sensei.“rozplakala se a opřela si hlavu o jeho levé rameno. „Neplač určitě ho přivedeme zpátky.“přitiskl si ji ke své hrudi blíž k sobě. Pláče pro někoho, kdo ji před pár lety zradil.Už dost pláče, už dost, plakala jsem často a teď?Teď to bude jiné.Až se znova uvidíme …. ukáži ti jak jsem silná a že už nebudu plakat pro někoho jako jsi ty Sasuke kun.Řekla si sama pro sebe v duchu, ale těžko věřila tomu, co si právě usmyslela. Po chvilce když už se vzpamatovala otevřela oči a až pak si teprve všimla, že leží u něj na posteli v jeho objetí u svého senseie.Podívala se směrem nahoru.Do jeho pravého krásného oka.Věděl co jsem si teď myslela?Napadlo jí.Ještě jednou se mu zadívala do očí.Jen tak tam oba seděli a hleděli si v objetí do očí.Napětí vzrůstalo.Ještě nikdy u Kakashiho nebyla takhle blízko.Ještě nikdy ji takhle netiskl k sobě.Sakura zvedla levou ruku, kterou měla volnou a rozpačitě ji položila na Kakashiho tvář.Opatrně a pomalu mu začala stahovat masku, která zakrývala půlku jeho obličeje.Kakashi rychle v okamžiku, kdy už skoro odhalila to co nikdy nespatřila a neměla spatřit uchytil její ruku a přitiskl ji na měkké prostěradlo na posteli.Jakmile se to stalo Sakura ani nestihla zaregistroat, že se jí dotkl.“Proč?Proč nemohu ….?“nedořekla a na vteřinu přesně zahalila její oči tma.V tom okamžiku si rukama chtěla prohmatat obličel a zjistit co má uvázaného na očích. „C c c co?“Najednou se stalo cosi co by nikdy neočekávala.Opatrně se jejích rtů dotkl těmi svými a políbil jí.Byl to šok.Nevěděla co má v tu chvíli dělat a když se tomu chtěla bránit bylo jí to odepřeno.Kakashi jí držel ruce asi půl metru od těla.Nezbývalo jí nic jiného než oplatit to co se před chvilkou stalo.Krátký letmý polibek se proměnil v nekonečně dlouhý a krásný a nakonec se proměnil ve vášnivou agonii jiskřící mezi jejich rty.Bylo to krásné a dlouhé.Jako by se čas zastavil.Vášnivost mezi nimi soupala a ve chvíli kdy ji hladil po celém těle se naplnila.Co to dělají, co dělají ???? Teď nemůžou, teď musí jí plnit misy a pak jít zachránit ….Kakashi se zastavil.Když už jí svlékal kraťounké tričko a pak i sukni.“Promiň ….to …. se nemělo stát. Já …. už musíme jít.“sakura ještě vyšokovaná z toho co se před chvilinko přihodilo , zase se oblékla a utíkala rychle za dveře.Tam se snažila si všechno srovnat.Za chvíli už vyšel Kakashi a pootočil se k ní a řekl. „Tohle radši nebudeme nikomu říkat ano?“
„Hai.“odpověděla Sakura.

Před bránou Konohy už stál Sai a Yamato a přicházel Naruto.Sai si z nudy začal kreslit sluníčka a srdíčka (no parný láskyplný květen) a Yamato s Narutem opět řešili a stěžovali si kam zmizel Kakashi. „A to vám dělá pořád, když má přijít na trénink nebo na misi.“„Ano …. Jenže teď tu není i Sakura a ta chodí vždycky včas …. teda ona příjde vždycky první.“odpověděl Naruto.
„Haloooo tady …. už bežíme.“ Křičela Sakura a přitom se v duchu pousmála nad Narutovo výrazem, když uviděl, že běží zrovna s Kakashim, který jako obvykle měl na zádech batoh, v pravé ruce tašku ( ale popravdě nikdo neví co v ní bylo) a v levé ruce nejnovější knížku Itcha Itcha ….!
„Nooooo tak už sme tady, můžeme vyrazit.“
„Vyrazit?A proč ste zase přišel pozdě a ty taky Sakuro, ty vždycky chodíš první!!!!“
„Pomáhala sem balit Kaka ….“ „Musel jsem se stavit u Jirayi pro nové vydání ….“ skočil Kakashi Sakuře do řeči a ukázal směrem na oranžovočerveně obalenou knížku.“
„Můžeme už vyrazit?“ už je nejvyší čas.“
„Naruto se podíval na Sakuru, zamračil se ale pak usoudil, že to bylo přísné a radši už si nemotal hlavu s tím co takovou dobu dělala.Začíná přeci nová mise a pak ?????Záchrana přítele !!!!

Příště:Zajímavé lechtivé dění na cestě za zachránou !!!!