Návrat do Konohy 5 let uplynulo 7. část

„Ech...“ ozvalo se kousek opodál pár nářků. Kunoichy vyskočila na nohy a běžela na místo odkud vyšli nářky. „Krucinál to byl zase den“ ozvalo se zpoza keře, kunoichy vykročila vpřed a začala se proškrabávat keřem. Naruto se zatím posadil a mnul si svou pravou rukou hlavu, která ho třeštila jako po opici.
Najednou se ozvalo zapraskání keře a hlasité „krucinál“, Naruto byl v tu ránu na nohách a zběsile oddychoval s kunaiem připraveným v ruce na útok. Keř opět zapraskal a z něj vypadlo jakési nepopsatelné klubíčko čehosi na zem s hlasitým žuchnutím.
Naruto nevěřícně kroutil hlavou a snažil se rozpoznat co to je. „Chjo proč sem ten keř jenom neobešla“ ozval se znovu nářek, kunoichy se pomalu zvedla, oprášila se a otočila se směr Naruto.
Hned jak ho uviděla stát na nohách na něj zakřičela „neměl bys ještě vstávat!!“ Naruto si už vzpomněl co se nedávno odehrálo a usadil se do trávy vedle svého spacáku ve kterém před chvílí spal.
„Konečně ses probral“ řekla kunoichy a mířila k Narutovi, ten jenom nahodil nechápavý výraz a otázal se „konečně??“ kunoichy ho nenechala s odpovědí příliš čekat „spals 3 dny! Ještě sem takového spáče neviděla“ Naruto se zakřenil a nahmatal svůj batoh.
Chvíli se v něm přehraboval a pak vytáhl 2 misky instantního ramenu který si vzal na cestu. Spolu s nimi vytáhl konvici a zvedl se ze země se slovy „počkej tu najdu nějaký dřevo“ kunoichy kývla na souhlas a nalila do konvice vodu kterou přinesla z řeky opodál.
Po chvíli čekání se vedle kunoichy objevil Naruto s náručí plnou suchého dřeva které nasbíral v lese a poskládal ho na zem. Pak se obrátil na kunoichy se šibalským úsměvem na tváři „nemáš sirky?“ otázal se a kunoichy na něj vykulila oči „nikdy sem sebou nenosila sirky“ Naruto si povzdychl a stoupl si proti dříví. Složil pár pečetí a pak zachrčel „katon! Firebal no jutsu!“ z jeho úst vyletěly dvě menší ohnivé koule a zapálily suché dříví.
Za chvíli už v konvici vřela voda a Naruto se olizoval jako dobrman který vidí flákotu masa o velikosti 10x10m. Kunoichy na tom nebyla o moc lépe ale nedávala to tolik najevo jako Naruto. Už uplynuly 3 minutky po které se voda v ramenu musí nechat usadit a oba ninjové se s chutí pustili se slovy „itadakimásu“ (omlouvám se jestli je to špatně ) do jídla.
Naruto měl svou misku zhltlou za chviličku zato kunoichy si vychutnávala tu nádhernou chuť ramenu. „Notak pospěš si, a jak se vůbec jmenuješ?“ kunoichy nasála plnou pusu nudlí, polkla je a řekla „Shishui jakpak ty?“ „Uzumaki Naruto, Shishui-chan!“
Shishui se trochu začervenala a řekla „říkej mi prosím jenom Shishui“ Naruto horlivě přikývl a sbalil si své věci do batohu. Postavil se a zhluboka se nadechl, když v tom ho cosi zaškrábalo na břiše, Naruto se podíval a uviděl tam díru v jeho tričku a na něm zaschlou krev.
„Safryš to bylo moje oblíbený“ zamrmlal Naruto a strhl ze sebe tričko které si hodil do batohu. Na chvíli tak odhalil Shishui své vypracované tělo. Shishui na něj zírala a trochu se začervenala.
Naruto už vytáhl z batohu další tričko a oblékl si ho. „Vyrazíme?“ zeptal se „jo“ a tak se oba opět vydali na cestu.
Po několika týdnech co spolu Naruto a Shishui putovali se velice spřátelily. Stále hledali různé přísady do léku proti nemoci v písečné. „Shishui?“ ozval se hlas ve kterém byla poznat zvídavost, ale zároveň i radost „ano?“
odpověděl jemný hlas. „Není tohle ta rostlina?“
Shishui se sehla aby si lépe prohlédla rostlinu, pak nakoukla do své knihy a zpět na rostlinu. Naruto už z toho byl nervózní a stále pozoroval Shishui jak nahlíží na květinu, pak do knížky a zase zpátky. Shishui s hlasitým klapnutím zavřela knihu, objala Naruta a políbila ho.
Naruto, který vůbec nechápal co se odehrává, jenom stál a nevěřícně hleděl na místo na kterém před chvílí pročítala Shishui svoji knihu. Konečně se od něj s trhnutím odlepila a začala omluvným tónem vykoktávat „p-promiň N-aruto, n-nevím co se to sta... stalo“ Naruto stále omámen polibkem jenom nepřítomně mával rukou alá to-je-v-poho-nic-se-nestalo a pomale se dostával ze šoku.
„Teď když už máme poslední rostlinu, snad abychom vyrazili zpátky do vesnice“ nahodila Shishui. Naruto jenom přikývl a vydali se na cestu zpět. Nikdo nevydal ani hlásku a už stáli u brány do písečné vesnice. Naruto se na Shishui podíval a ona mu pohled opětovala. „No... moc ti děkuji Naruto, už půjdu“ usmála se na Naruta, letmo ho políbila na tvář a zmizela v dáli.
Naruto už tam také nestál. Stál už před bránou jemu vlastní a vesel vkročil do oné vesnice. „Nazdárek Naruto“ „Nazdar Konohamaru“ „tak jaká byla mise?“ Naruto mírně zrudl (vypadal jako ředkvička ) „ale jo šlo to...“ „je v tom ženská šéfe?“ otázal se zvědavým, ale šibalským tónem Konohamaru. Naruto už byl teď rudej jako když by viděl nahou Tsunade a vykročil rázným krokem do svého domu.
Otevřel dveře a hlasitě si odfrkl „konečně doma“ batoh hodil do kouta s ostatníma věcmi, svalil se do křesla jako pytel brambor a schrupnul si.
„Umm... chrrr... šfuuu... chrrr...“ ozývalo se z jednoho malého domečku u hlavní ulice v pravé poledne (nechtěl bych zrovna obědvat v tom rámusu ). *Buch, buch, buch* „pšjuuuu...“ *silné popotáhnutí nudle v nose * „šfiuuu...“. *Buch, buch, buch* „uuaaum...“
protáhl hlas uvnitř a dunivými kroky se blížil ke dveřím. Dveře se otevřely a ve dveřích stál?... Nikdo jiný než náš Naruto se svojí čepičkou na hlavě a celej růžovej jako plyšovej méďa (vyspal se do růžova jak se říká ). „Narutooooo!!!“ zařvala kunoichy tak hlasitě že by to srazilo i orla v letu .
„Pchuf... Sakura-chan? Neměla bys křičet ještě někoho vyrušíš“ řekl Naruto tónem alá Shikamaru. Sakura z tohohle „stěru“ zrudla vzteky „to ty tu řežeš jak motorovou pilou!!“ utrhla se na Naruta.
„A co tu vlastně chceš Sakra-chan“
„jaká Sakra-chan?!! Jen počkej já ti dám Sakra!!“
a flákla Narutovi takovou facku že se mu okamžitě objevila na tváři ruka jako namalovaná. „No vlastně jsem tě chtěla jenom vzbudit proto že si strašně chrápal... nezašel bys na ramen?“...