Jak si vážit přátel

Nevím jestli je tahle povídka dobrá.Jen tak mě napadla a tak jsem ji napsala.No uvidíme snad se bude líbit :-)

„ťuk ťuk,“ Naruto zaklepal na Sakuřiny dveře a čekal, až mu přijde otevřít. Byl celý nervózní z očekávání. Povede se mu to?
Už se chystal klepat znova, když uslyšel kroky. Srdce se mu rozbušilo, jako na povel. Hleděl upřeně na dveře. Jemně zavrzaly a otevřely se. Za nimi stála Sakura.
„Naruto?“ podivila se, když ho uviděla. Naruto se celý klepal.
„Stalo se něco?“ vyděsila se Sakura, když si všimla jak se klepe.
„Né...totiž..já..ehmm.,“ Naruto se nedokázal vykoktat. Sakuřina přítomnost ho dovedla natolik vyvézt z míry. Sám se tomu podivil, co se to děje.
Zíral na Sakuru a nebyl schopen slova. Ještě nikdy se před ní tak nerozklepal. Je pravda, že z ní byl nervozní vždycky, ale ne tak moc. Možná to bylo z toho, že dělal něco o čem věděl, že se to nepovede.
„No tak Naruto,“ řekla Sakura už s trochu netrpělivým přízvukem. Naruto to slyšel. Ten její podtón. Nelíbil se mu to.
„Chtěl jsem....totiž...já...chtěl bych,“ koktal stále Naruto. To ovšem Sakuru přestalo bavit.
„Narutoo..no ták,“ řekla. Podívala se na Naruta pohledem ze kterého vycházela lhostejnost k Narutovi.
„Snad se nebojíš?“ tahle slova, co Sakura vypustila z úst se Narutovi začala v hlavě ozývat jako ozvěna. Její posměšný tón tomu dodával korunu. Naruto se přestal klepat. Naprosto se uklidnil. Zvedl hlavu a podíval se na Sakuru lhostejným pohledem. Ted' už to viděl. Sakura ve skutečnosti není taková, jak si on myslel.
„Vlastně už nic,“ prohodil a obrátil se k odchodu.
„He?“ Sakura na něho zírala a naprosto nechápala jeho chování. Pak se ale usmála a začala Naruta provokovat.
„Ale no táák. Naruto. Když už si tady, tak mi to řekni,“ začala se usmívat tak mile, až ji z toho bolela pusa.
„Nemusíš to dělat. Vím, že tvůj úsměv vůči mě, je falešný,“ prohodil Naruto a stále k Sakuře stál zády.
„Naruto?“ podivila se Sakura.
„Vidím to až teď,“ pokračoval Naruto.
„Tvůj posměšný podtón mi to prozradil Sakuro. Si falešná!“ řekl už trochu hlasitěji Naruto a prudce se na ni otočil. Měl v očích zlobu.S akura ho stále nechápala.
„To se ti jen zdá Naruto, proč bych....“ snažila se to zamaskovat Sakura s opět falešným úsměvem, ale Naruto ji nenechal domluvit.
„Nehraj si semnou!!“ vykřikl a přitiskl Sakuru ke zdi.
„Přišel jsem, abych tě objal. Bál jsem se, že mě odmítneš, jako vždycky. Ale stejně jsem šel. Vždycky jsem pro tebe měl slabost a ty to víš. A využívala si toho!“ zakřičel na ni Naruto a z očí mu tekly malé proudy slz.
„A já jsem si toho až do teď nevšiml. Byl jsem slepý...tak moc, až mě to teď bolí ani nevíš jak,“ tentokrát Naruto šeptal.
„Odcházím Sakuro a tohle je mé sbohem,“ řekl Naruto, pustil ji a pevně ji objal.
„Naruto..“ šeptla Sakura. Naprosto nechápala situaci. I přes to, že ji Naruto vyčetl jak se vůči němu ona chovala tak ji objímá.
To by Sakuru ani tak nepřekvapilo, ale Naruto ji naprosto odhalil. Do posledního písmene popsal Sakuřino chování k němu. Je sv**ě.
Sakura se rozplakala a křečovitě se chytla Naruta kolem krku. Začala vzlykat a chtěla se Narutovi omluvit, ale ten ji od sebe prudce odtrhl. Díval se na ni neutrálním pohledem.
Neřekl ani slovo, ani nemrkl nad tím, že Sakura pláče. Přitom vždy, když plakala jí byl nablízku a utěšoval ji. Nesnesl, když plakala. Ale tentokrát neudělal nic. Jen se otočil a odcházel pryč.
„Narutooo..“ zakřičela Sakura a vyběhla za ním. Naruto se zastavil. Sakura si stoupla vedle něj a koukala na něho. Naruto se díval před sebe naprosto vážně a čekal, co ze Sakury vyleze.
„Přece takhle neodejdeš,“ řekla Sakura.
„Ne takhle. Zrovna když jsem si,“ Sakura nestihla doříct.
„Všechno co jsem chtěl v tu chvíli říct, jsem řekl,“ řekl Naruto a podíval se na Sakuru.
„Ted' jdi a využívej někoho jiného,“ řekl krutě.
„Néé!!“ Sakura zakřičela a silně se rozplakala. Naruto přičapl a utekl pryč. Nechal Sakuru jen tak stát uprostřed chodníku. Nechal ji tam samotnou, uplakanou a v nepochopení.
Ted' by se Sakura měla sama zamyslet nad svými chybami. Tohle bylo od Naruta to nejlepší co pro ni mohl udělat. Sama se musí naučit jak si vážit přátel a nepohrdat jimi.

The end by Haya