Akatsuki- dítě, aneb pohroma na entou 2

Hidan, který právě pil z papírové krabice, vyplivl všechno mléko na dvířka lednice a nastalo nejtrapnější možné ticho. Ostatní se na něj překvapeně otočili.
„Co jsi to řekl?“ zeptal se pomalu a klidným hlasem Peina, aniž by se odvrátil od lednice.
„ Co tě to zají-...“
...
„Určitě se to dá vysvětlit, Peine,“ uklidňoval nadřízeného Zetsu a snažil se mu zabránit ve výbuchu vzteku ke kterému se schylovalo.
„Takže,“ odstrčil Pein Zetsua levou rukou a dál se věnoval Hidanovi, „Je to tvoje dítě?“
„Přestaň s tím!“ vykřikla Konan a pevně sevřela pěst. „Tohle je soukromá věc dvou lidí a ty do toho zatáhneš celou organizaci!“
„Takže ty ... On... Co to má sakra znamenat?!“ syčel Pein a okolo trojice se utvořil kruh pobavených diváků.
„WTF? Proč se o dítěti dozvídám až od toho piercing-mana?“ zeptal se dotčeně Hidan a ukázal směrem na postupně rudnoucího Peina.
„Vůbec nechápu, o co tu jde!“ dupnul si Tobi.
„Raději se vzdálíme do bezpečné vzdálenosti. Tady to moc bezpečně nevypadá ,“ řekl Kakuzu a rychle opustil místnost.
„Jo, budu poslouchat támhle za rohem,“ zašklebil se Deidara a společně s ostatními zmizel z kuchyně.
„I ty Peine!“ zavrčela Konan na Peina a bradou ukázala ke dveřím.
„Sama jsi říkala kdysi říkala, že jsme jako sourozenci, ne? Mám právo tu být!“
„Ale švagříčku,“ zachechtal se Hidan,“ Konan to řekla dost jasně.“
„Ty,“ otočila se na Hidana. „Ty se raději nesměj!“
Oba dva –Hidan i Pein- si vyměnili vyděšené pohledy a na okamžik zapomněli na to, že se vlastně strašně nenávidí. Váhavým krokem odešel leader Akatsuki do obývacího pokoje a nechal Hidana napospas.
„Co myslíte, že udělá Hidanovi?“ zašeptal Kisame v domnění, že ho Pein nemůže slyšet.
„Asi ho umlátí k smrti,“ typoval Zetsu.
„Občas Hidana za jeho nesmrtelnost lituju,“ zachechtal se Deidara.
„ÁÁÁ! Peine! Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivým hlasem Kakuzu, když si všiml svého šéfa. Odpovědí mu byl mlčenlivý výraz typu vypadám-snad-na-to-?. „Tak tedy prachy sem, vážení!“ usmál se a otočil se k ostatním.
„Co to má být?“ ptal se Pein.
„Jenom jsme se tady s klukama vsázeli, jestli se složíš v kuchyni, nebo až tady v obýváku. Tak mi to prosím nepokaž,“ dodal, když počítal svojí výhru.
„GRRR!“

Po několika desetiminutách (lol) diskuze mezi Konan a Hidanem -a po nekonečně dlouhých dohadech Akatsuki jak vlastně bude dítě vypadat- se konečně otevřeli dveře.
„Hm... dvě ruce, dvě nohy, dvě oči, vlasy stále drží u hlavy, žádnej monokl ani řezné rány...“ zhodnotil situaci rychle Zetsu a ostatní s nezdravou zvědavostí sledovali pár.
„Jste ubožáci,“ komentoval onu zmiňovanou zvědavost Itachi a s ledovým klidem si rovnoměrně roztíral fialový lak na své nehty.
„Wow, jste cool jako kostka ledu,“ zvedl pochvalně palec Tobi.
„Tááák?“ protáhl dlouze Kisame a otočil se na Konan.
„...“
„...“
„K večeři budou rybí prsty,“ ukončila krátký rozhovor Konan a rázným krokem opustila pokoj.
***
Otec je známý
Někteří z vás ho nenávidí, ale já v nich vidím naprosto harmonický pár
A teď se to rozjede. Slibuju, že příští části budou delší