O otesánkovi Choujim

Milé děti. Byl jednou jeden dědeček Chouza a jedna babička. A neměli žádné děti. Asi moc dlouho čekali na čápa a nechodili na hodiny biologie. Takže tu školu neflákejte, vidíte, kam to vede.

Jednoho krásného dne se vydal dědeček Chouza sám do lesa na pařezy. V televizi totiž zrovna dávali Esmeraldu v Konoze a babičku by ven kvůli tomu nedostali ani 100% slevou na nové a kvalitní kunaie (a to se kunaie dováželi až z Vodopádové). Dědeček Chouza narazil v lese na obzvláště velký pařez. A jako vždy, když chodil na pařezy, i dnes měl s sebou motyku, sekerové kunaie, pilu, deset kilo semtexu s rozbuškami a odpalovací šňůru. Jeden kunai zasekl do pařezu, na topůrko si pověsil jouninskou vestu, pilou uřízl kus semtexu a motykou si vykopal kryt. Natáhl šňůry, podložil pařez plastickou trhavinou, zapíchal do ní rozbušky a už trtal do krytu. BUM! Děda Chouza poznal, že to trošku přehnal. Když vykoukl, uviděl, že z pařezu zbyl jen malý kousek. Vypadal jako mimino. Jen trochu přitesat kořínky, aby vypadaly jako prsty, trošku dodělat hlavičku, aby neměla tak mongoloidní výraz ve tváři, a hlavně vytáhnout z břicha kunaiovou sekeru, kterou tam děda Chouza zapomněl a na které visela jouninská vesta. Samozřejmě bez knoflíků.
"Babička mi zas dá co proto." povzdechl si děda Chouza, když si uvědomil, že to tenhle týden je již pátá vesta, u který tak debilně přišel o knoflíky. I sebral pařízek, sesbíral nářadí a vydal se k domovu.

Babička už ho dlouho vyhlížela, protože teď už dávali v televizi jen aktuální zprávy z průběhu konce světa. Když dědečka uviděla, jak si to láduje přes ramen záhonek, spustila na něj:
"Dědku, ty nemáš rozum, já se s tím ramenem sázím a ty mi pak po něm šlapeš!"
Děda se zmateně podíval na ramenový záhonek, na kterém rostly rajčata, a nechápavě pokrčil rameny. Vešel do domku a povídá babičce:
"Pořád jsi chtěla nějakého parch....děcko, tak tady jsem ti přinesl otesánka Choujiho."
"Nesnaž se zamluvit tu rozervanou vestut, sklerotiku jeden, našel jsi alespoň knoflíky?"
"Ne, zas jenom dírky…" povzdechl si děda Chouza a dal se do opracovávání otesánka Choujiho.
Když skončil, byl otesánek Chouji hotov. Otesánek Chouji otevřel své megaxxl oči a zavřískal:
"Já mám hlad, dejte mi jíst!"
"Jé dědo Chouzo, on mluví!" vydechla nadšeně babička a začala nosit na stůl.

Byla to skromná a chudá domácnost. Takže se nelze divit, že otesánek Chouji nemohl dostat k jídlu víc než tři pečené krávy, dvě selata, tucet bažantů, šest koroptví a dorazit se měl paštikou ze slavičích jazýčků. Jenže dva sudy paštiky byly neotesanci otesánkovi Choujimu málo, a tak začal nanovo:"Já mám hlad, dejte mi jíst!"
Děda Chouza, který nestačil ještě ani oblíznout lžíci a už bylo na stole pusto, se rozlítil:
"Ty nenažraná mrcho dřevěná nevděčná! Okamžitě naval zpátky alespoň jednoho bažanta, nebo ti urazím palici!"
"CHRAMST!" a dědeček Chouza již putoval do zažívacího traktu otesánka Choujiho..
"Kde je děda?" zeptala se od plotny zmatená babička.
"CHRAMST!" a babička šla za dědečkem.
Jediné štěstí, že otesánek Chouji rovnou hltal a nežvýkal nebo nekousal, jinak by si asi nedobrovolné jednohubky nemohly podat v Choujiho žaludku oficiální protest s kolkovanou žádostí o propuštění.
Otesánek vylezl ven a sežral celou zahradu. Dokonce i hnůj, protože se z něj kouřilo a on si myslel, že je to něco vařeného.

"Cink cink, óříšková, málinová, čókoládová, rámenová- " okolím právě projížděl zmrzlinář Sasuke v novém voze Family Uchiha Frost.
"Sakra, tady přece nikdy žádný tunel nebyl…" podivil se ještě Sasuke,když v tom zmizel v Choujiho žaludku i s vozem..
"CHRAMST!"
Otesánek Chouji se vydal po cestě. Jeho pud lovce mu propůjčil neobyčejnou mrštnost a rychlost i přes jeho velikou nadváhu. Stačila chvilka a Sakura s krávou byla minulostí.
O kousek dál vařil zrovna Pakkun s TonTonem dort.
"Navalte ten dort!" zařval otesánek Chouji.
"Víš co si můžeš…" odvětil Pakkun a ukázal otesánkovi Choujimu prostředníček levé tlapky.
"CHRAMST! CHRAMST! CHRAMST!" dort, Pakkun i TonTon zmizeli v puse otesánka Choujiho.
Otesánek Chouji se valil dál. U lesa se mu podařilo sežrat čtyřicet ninja-loupežníků a nakonec dohonil i veksláka Kalibabu Hatake, který se marně bránil, že k té chamradi nepatřil, jen si s nimi povídal a chtěl jim prodat vietnamské digitální hodinky.

A tak přišel otesánek Chouji až k poli, kde konožská superstar Ino okopávala indické konopí.
"Mám žízeň a hlad," zařval otesánek Chouji a koukal na Ino, která se nejprve lekla, že ji našla konožská policie.
"Slyšíš, mám žízeň a hlad, tak dělej, nebo tě sežeru, jako jsem sežral babičku s dědečkem Chouhou, zmrzlináře Sasukeho i s autem, krávu se Sakurou, Pakkuna s TonTonem, Kalibabu Hatake a čtyřicet loupežníků i s novejma hodinkama."
Ino si ho přeměřila svým "cool" pohledem a pevně stiskla svoji motyčku. Pěstovala marijánku příliš dlouho na to, aby se nechala někým zastrašit. Už bojovala s Vodpoádovou mafií i Písečným podsvětím, které o její konopné svazky jevily velký zájem. Nakonec mu ale dala napít. Původně mu sice chtěla rozseknout pupek motyčkou, ale vzpomněla si, že má v čutoře projímadlo.
"Napij se,otesánku…" pobídla ho Ino ještě.
Otesánek Chouji pil a pil, až se… Úplně. A tak byli babička s dědečkem Chouzou, zmrzlinářem Sasukem, Sakurou, krávou, Pakkunem a TonTonem, Kalibabou Hatakem a čtyřiceti loupežníky zachráněni. Sice způsobem, který se jim moc nelíbil, ale lepší než aby tam zůstali. Otesánek Chouji se z toho průjmu ještě hodně dlouho vzpamatovával, ale nakonec to přežil. Dostal krutou a přísnou dietu, a tak se z něho stal postupem času docela normální obézní člověk.
A dědeček Chouza s babičkou? Ti byli spokojení, protože od Kalibaby Hatakeho vyvekslovali úplně nové značkové vietnamské digitálky i s náhradní baterkou.

A tak zkončila pohádka O otesánkovi Choujim,kde se nakonec hlavní hrdinkou stala Ino...