A jak to bylo s Jiraiyou? 1

Před více jak 20-ti lety:

Už se schylovalo k večeru, na nebi bylo jen pár mráčků, které byly zbarveny do červena od zapadajícího slunce. Všude bylo téměř ticho, jen sem tam se ozýval zpěv ptáků, kteří seděli na nedalekém stromě. Když v tom se najednou ozvaly dva hlasy
„Katon: Gouryuuka no jutsu“, „Suiton: Suikodan no jutsu“. Ohromný žralok z vody se střetl s velkolepým ohnivým drakem. Po jejich nárazu se pouze ozvalo zasyčení vypařující se vody a uhasínajícího ohně. Z pod vzniklé páry se vynořily dvě osoby, které proti sobě vystartovaly jako letící kunaie. „Cink…cink“ a ještě jednou „cink“, to se jejich kunaie od sebe odráželi při každém jejich výpadu.
„K čertu o co se tu snažíš?“ ozval se jeden z mužů.
„O to, o co se ještě nikdo nikdy nepokusil, snažím se tu dokázat něco co ještě nikdo nedokázal.“ Odvětil druhý z mužů.
„Ale proč? Proč děláš něco takového?“
„Už jsem to říkal tomu starýmu dědkovi a tobě to řeknu taky. Snažím se být dokonalý.“ Při těchto slovech se tomu chlápkovi objevil ďábelský úsměv na tváři a pokračoval „A nikdo mi v tom nebude bránit a dokonce ani ty ne.“ A teď se začal i nahlas smát.
„Nechci ti ublížit ale pokud mi nedáš na vybranou, tak tě domů dovedu třeba i násilím!“ už s kapkou zoufalství v hlase zakřičel první muž.
„Ty? Ty si proti mně nic, kdysi si sice býval dobrý bojovník, ale nikdy jsi se mi ani trochu nevyrovnal, ani když jsme byli děti, ani jako geninové a teď už vůbec ne.“ Opět se pousmál a připravoval se k dalšímu útoku.
„A co tehdy, když jsi mě vyzval na souboj, ani tehdy jsem pro tebe nebyl soupeř? Příteli.“
„hm … NE!!“ a zaútočil „Sen'eitajashu“ a přitom křičel „Sleduj moji novou techniku, ZEMŘI UŽ“. Z jeho pravé ruky vystřelilo snad tisíc hadů „Ssssss“ Tohle Jiraiyu natolik překvapilo, že než mohl jakkoliv reagovat a první z hadů se již zakousl do jeho boku „Au“, potom druhý, třetí, pak to už přestal počítat. Cítil jak usíná. Byl to nepříjemný pocit.

Byl již večer.
„Hej, Ori… nechceš zajít se mnou a s Tsunada na panáka Saké?“, začal Jiraiya hned potom co se vrátili spolu s Tsunade a Orochimarem do Konohy po jedné misi.
„Jiraiyo kolikrát jsem ti říkal, abys mě neoslovoval Ori. Jsem Orochimaru. Ori je jak na nějakého psa.“ Jiraiya se začal hned omlouvat a vysvětlovat Orimu, že to tak nemyslel, a že to bylo jen přátelské pojmenování jeho přítele. Této již minihádce se začala smát i Tsunade, která stála hned za nimi.
„Ale hoši, tak se už nehádejte a pojďte na toho panáka.“ Tsunade měla už docela chuť se napít pořádného saké, nebylo ani divu, naposledy se mohla napít před několika týdny než vyšli na tajnou misi do skryté dešťové vesnice. Ale Orochimaru začal něco v tom smyslu že nemůže, že má ještě něco na práci a ihned se vydal směrem k jeho domovu. Za to Jiraiya se nemohl dočkat, až se napije s jeho idolem krásy.

A tak o pár chvilek později v jednom baru někde v centru Konohy. Ti dva začali popíjet. Měli v sobě už jednu láhev toho nejkvalitnějšího saké. A v tom Tsunade začala „Hej…“ škyt „hej Jiraiyo nepřijde ti v poslední době Orichimaru nějak přetažený?“ škyt, „Myslím jako že se chová tak odtaživě od nás?“ škyt.
„No Ori mi přijde tak jako vždycky. Nikdy s námi nebyl na panáku“ odpověděl Jiraiya již mírně podnapile a pokračoval
„Ale ty, ty mi přijdeš krapet přepnutá, nechtěla bys masáž, umím …“ tyto slova Tsunade dostatečně stačily k vystřízlivění a dala Jiraiyovi takovou pecku, že proletěl přes celý bar až ven,kde se dokázal zastavit až o sloup osvětlení. Tímto hmatem ho dostala do stavu zvaného Koma, ze kterého se byl schopný probudit až po pár minutách.
„Au tohle jsem si snad nezasloužil Tsunade.“ Ale Tsunade ho spražila vražedným pohledem z čehož Jiraiya usoudil, že to asi přehnal. Když se vrátil zpátky k baru začal se Tsunade omlouvat a navrhovat jí že by se na usmíření mohli jít vykoupat do společných horkých lázní. Tohle ji zase namýchlo a dala mu další pecku, tentokrát z druhé strany, aby měl rovnoměrně rozprostřené bojové zranění.

Tsunade se již chystala opustit svůj oblíbený bar a byla už ve dveřích, když ji najednou zastavil jeden ninja.
„Tsunade-san. Máme problém. Zase zmizelo 15 dětí z akademie!“
„Cože? Zase?“ zděšení v jejím hlase bylo ihned znát.
„Jiraiyo, vstávej ty perverzáku. Máme pohotovost.“ Jiraiya byl ještě v opojení alkoholu a taky téměř v bezvědomí od poslední rány, kterou dostal od Tsunade. „Co pohotovost? Vždyť jsem teprve došli v mise, neměli bys jsme dostat aspoň den volna?“
„Buď zticha a pojď. Jde o další děti.“
„Děti?“ Jiraiya bleskurychle vstal a běžel temnými uličkami za tím ninjou směrem k hlavní budově Hokágeho. Když k ní dorazili bylo tam už minimálně 30 další chuninů a jouninů kteří dostávali informace od samotného Hokágeho o tom co se stalo.
„Jiraiyo, Tsunade, konečně jste tady. A kde je Orochimaru?“
„Tady Sarutobi-sensei.“ Odpověděl chladný ale klidný hlas Orochimara, který stál ve stínu jednoho ze stromů.
„Dobrá. Seznámím vás se situací, ale ostatní ROZCHOD!“ zakřičel.
„Rozkaz!“ ozvalo se od všech jednohlasně.
„Co se stalo?“ zeptala se nervózně Tsunade Hokágeho, na kterém již bylo vidět to, že stárne, nejen věkem, ale i starostmi, kterých je v poslední době více než dost.
„Před chvílí jsem obdržel zprávu o tom, že žáci kteří byli na doučování techniky klonování, byli uneseni.“ Sarutobi popotáhl ze své dýmky, vyfoukl kouř a pokračoval.
„Už se nám to tu začíná vymykat z rukou. Toto byl již patnáctý únos takového rozsahu. Ať je za tím kdokoliv, musíme ho dostat!“ opět potáhl a vyfoukl dým, tentokrát razantněji
„Nevím o co tomu únosci jde, ale až ho dostanu, tak to z něj dostanu za každou cenu.“ Tentokrát bylo popotáhnutí tak silné, že se dýmka celá vzňala a začala hořet, ale toho si Sarutobi téměř nevšímal a dýmku zahodil. „Stopy žádné nejsou, stejně jako v předešlých případech. Musí to být profesionál. Toto je jediné co vám mohu říct, víc toho totiž ani není. Tak tedy všichni kteří jsou volní právě tak jako vy, budou nasazeni do tohoto pátrání!“ otočil se na ně a výrazem bezmoci je prosil o to aby ty děti našli.
„Rozkaz Senseii!“ a všichni tři se rozběhli aby pátraly.