Kurio - 3.

3.kapitola – Rukojmí

Temari spala na mýtině. Bylo to už půl hodiny co šli ostatní dál bez ní.
,,Křup.´´ ozvalo se odněkud z lesa. Temari sebou ošila, ale spala dál.
,,Opatrně Tobi, nesmíme ji probudit.´´ zašeptal blonďatý muž na svého společníka s oranžovou maskou.
,,Jasně Deidaro. Neboj se.´´ odpověděl mu Tobi také šeptem. Pomalu se přiblížily.
,,Máme štěstí, že je tu sama. Znám ji. Je to sestra toho s těma kruhama pod očima.´´ pověděl Deidara Tobimu.
,,Jasně. Tak jak to uděláme, navrhuju odzbrojit a svázat ji. Co ty na to?´´ navrhnul Tobi.
,,Dobře, až řeknu teď. Tři, dva, jedna a teď.´´odstartoval Deidara jejich akci a oba skočili přímo k Temari.
,,Áááá!´´ zaječela Temari a ze všech sil se bránila.,,Okamžitě mě pusťte!´´ křikla a rvala se dál, ale nebylo jí to moc platné. Přece jen, dva lidé jsou víc než jeden a mají větší sílu.
,,Drž ji Tobi. Je pěkně mrštná.´´ poručil Deidara.
,,Co myslíš, že asi dělám, ale pořádně to nejde strašně sebou házý.´´ odsekl Tobi.
Za dvě minuty už Temari seděla svázaná a její vějíř a ostatní zbraně se povalovali na druhém konci mýtiny.

Kankurou ležel na zemi, když v tom uslyšel nějaké hlasy. Vyskočil a poslouchal.
,,Teď ji vem ty Tobi! Nesu ji už aspoň deset minut a ještě k tomu ji pořád neomrzelo bránit se.´´ postěžoval si Deidara.
,,No dobře, ale jenom chvilku já ji nesl před tebou a to se zmítala ještě víc.´´ souhlasil neochotně Tobi a vzal Temari do náruče.
Zatím co se ti dva hádali, se Kankurou schoval do blízkého křoví a až když přišli Deidara a Tobi s jejich rukojmím v náruči na místo kde předtím ležel, poznal, že je to jeho sestra. Pomalu a potichu vytáhl svoji loutku a poslal ji přímo na Deidaru tak, že mu uvěznila ruce, aby nemohl použít ústa, která na nich měl. Sám se pak vrhnul na Tobiho, ten byl tak zmatený, že pustil Temari a běžel se pokusit vyprostit Deidaru, jenže když k němu doběhnul chytla ho loutka taky.
,,Ty seš ale blbec Tobi.´´ postěžoval si Deidara.
,,Promiň.´´ omlouval se Tobi.
,,Temari je ti něco?´´ zeptal se Kankurou Temari a začal z ní sundávat provazy.
Když se mu to konečně povedlo Temari vstala a řekla:,,Tak a teď už budu vždycky vstávat kdy se řekne.´´

,,Tak co budeme děla?´´ zeptala se asi po minutě ticha Kurio.
,,Počkáme na Kankura a Temari, ale jestli do rána nepříjdou budeme je muset najít´´ odpověděl jí Gaara a začal si ji prohlížet. Až teď zjistil, že má všechno oblečení černé, jak kalhoty, tak tričko s krátkým rukávem a dokonce i na nehtech měla černý lak.
,,Jak vidím tak tvoje jméno je docel výstižné.´´ pověděl jí.
,,Hmm. To asi jo.´´ zněla její odpověď.
,,Co to máš na ruce?´´ ptal se Gaara dál.
Kurio zvedla ruku a zadívala se na přívěšek, který visel na provázku a pak řekla: ,,To mám pro štěstí, dala mi to maminka než umřela. Je to jediná památka, která mi na mou rodinu zůstala. Je to jen obyčejná mince, ale pro mě má obrovskou cenu.´´když domluvila, spustila ruku a zadívala se do hloubi lesa. Gaara se už neptal a jen se na ni díval.
Po dlouhém mlčení se Gaara konečně rozhodl prolomit ticho. ,,Nemáš hlad?´´ zeptal se.
,,A víš, že aj jo?´´ odpověděla mu Kurio a zářivě se usmála.
Gaara odkudsi vytáhl pár placek a nabídl je Kurio, ta si jednu vzala a pořádně se zakousla, protože už měla vážně velký hlad.
,,Hmm. Ty jsou výborné.´´ pochválila je a ukousla si další kus.
,,No jo, Temari dělá nejlepší placky.´´ chlubil se svou sestrou Gaara.
Najednou něco zašustilo a zapraskalo. Oba se zárověň postavili, připravili si zbraně a podívali se k místu odkud zvuk vycházel. Křiví, které bylo tím směrem se zavlnilo a z něj temná postava.
,,Kankuro!´´ vydechl s úlevou Gaara.
,,Nazdar bráško. Někoho jsme přivedli.´´ řekl a vytáhl z keře za sebou spoutaného Deidaru a Tobiho. Za nimi vykročila Temari s úsměvem na tváři.